Přízraky v Benátkách

[75%] Viděno v kině. Na třetího Poirota v podání s Kennethem Branaghem jsem se opravdu těšil. Předchozí dva filmy mě oba bavily asi tak stejně. Trailer na tento nový počin mě zprvu moc nezaujal, přeci jen se zde režisér pokusil trochu zkombinovat žánr až do hororové stránky. No a ve finále jsem docela spokojený. Celé to sice výpravou, hereckým obsazením a dalšími aspekty nepůsobí tak velkolepě jako předešlé díly, ale i tak jsem se nenudil, pořád se tu něco dělo, ta seance nebyla tak dlouhá nadpřirozená, jak jsem se zezačátku obával. Vše bylo nakonec logicky vysvětleno, i to, jak Poirot slyšel hlasy a viděl ty přízraky. Vyústí to v rozumnou a zajímavou pointu, která teda nebyla pro mě až tak nečekaná, ale fungovala dobře. Herci krom ústředního byly v pohodě, vedle něj mě asi nejvíc zaujala Kelly Reilly, kterou znám z Yellowstone. Hudba byla taková nevýrazná, ale postačila. Nevím, co k tomu více dodávat, já se bavil a uvítal bych ještě další díl. (23.09.2023)

„After death there's...“ - „Nothing.“ Poirot je vytržen z benátské zahálky a zahradničení, aby racionalitou podpořenou neblahými životními zkušenostmi zatnul tipec nadpřirozenu. „Irresistible case“ se ovšem nekoná. To by se mezi vlhkým zdivem muselo ubrat na divadlem načichlých manýrech a nefunkčním strašení a trochu vyvětrat výraznější atmosférou whodunit nejistoty. Pak by možná postavy nebyly tak mdlé a bez zápachu. Pro Belgičana se zbytky lepidla a rododendronového pylu pod nosem to nicméně přineslo zajímavé poznání, že malé šedé buňky mohou rozlousknout případ, i když jsou pod vlivem. Nebo to bylo díky tomu..? (13.11.2023)

První Branaghova Poirotovka, která není adaptací známého románu, poprvé prověřila sílu jeho éry. Zatímco o Murder on the Orient Express a Death on the Nile se daly vést různé spory, protože tyto případy vždycky měly hodně verzí, Hallowe’en Party (1969, česky Viděla jsem vraždu, 1993) nikdy nepatřila mezi notoricky známé romány. Doposud existují jen dva televizní přepisy - Hallowe'en Party (2010) a Meurtre à la kermesse (2014). Koncept halloweenského hororu v uzavřeném prostoru benátského paláce je skvostný. Stejně tak Poirotova interakce s proslavenou Ariadne Oliverovou. Výborná záležitost, která se prakticky okamžitě stává podzimní klasikou. Pokud bude Branagh pokračovat, bude ideální opět zvolit méně známý případ. Jenom je potencionálně škoda to celé posunout do poválečného světa (tento film se odehrává v roce 1947) a uzavřít si tak možnost rozvíjet ten skutečný Poirotův meziválečný svět. #čsfdprojekce (14.09.2023)

Klasické „baf -> lek“ se zas až tak často nekoná, takže film přežijí i slabší povahy. Z určitého úhlu pohledu se jedná o „komorní divadelní detektivní představení“ podobné, jako byla Vražda v orient expresu či Smrt na Nilu. Schéma jedna lokace (vlak, loď a nyní jedna budova), podezřelá úmrtí a nejchytřejší detektiv, se zde opakuje. V tomto ohledu nečekejte nic převratného. Nyní je to okořeněno trochou duchařiny, okultismem a lokací, kde se pocit historických reálií prakticky nemusí navozovat. Benátky, jsou totiž polorozpadlé neustále.  Pozor spoiler:  🇮🇹🚢👩🕵️‍♂️🚢🏟️🎭👩🏼‍🎤😢🫖🕵️‍♂️🏟️🚢🧙‍♀️🔮🪟👻😱👨‍👦👩🏼‍🎤😱🕵️‍♂️🤔👻🧙‍♀️⚰😱🚪🔪🤷‍♂️⚰️🚪🕵️‍♂️🤯🤔👦🕵️‍♂️ (20.09.2023)

Prízraky v Benátkach som na rozdiel od predchádzajúcich Branaghových Poirotoviek sledoval s tým, že som nevidel žiadne predchádzajúce adaptácie, avšak bohužiaľ som už "započul" pointu. Klasický Agathin príbeh, ktorý má svoju vnútornú logiku aj napriek tomu, že je riadne pritiahnutý za vlasy, by sa mi však čisto subjektívne oveľa viac pozdával na odľahlom sídle na britskom vidieku. V Benátkach to síce má solídnu atmosféru a vynikajúcu kameru, ale skrátka to, aspoň podľa môjho vkusu, nie je ono. Čiže opäť je to za 70% a spoločne s Branaghom žiadame aj o možnosť tohto hodnotenia. (29.04.2024)