Přízraky v Benátkách

Kenneth Branagh to i do třetice dokázal. Jeho filmové meditace o potlačení ješitnosti a sebelásky a opuštění užitného, společensky uznaným právem nám vnucovaného pragmatického vztahu k pravdě ve prospěch odevzdání pronikavého intelektu a jemnocitu velkého génia do pokorných služeb vyšší pravdivosti životní a harmonii se dočkaly třetího opusu. (Více píšu zde: Vražda v Orient Expresu a Smrt na Nilu) *** Brilantně se tu navíc vypořádal s tématem vztahu vnitřní a vnější skutečnosti, komunikace s vlastní myslí, vztahu přirozena a nadpřirozena - vposledku je jedno, jak se nám co sděluje, odkud plynou informace a v jaké formě - harmonicky uspořádat se musí všechny tak jako tak, což se projeví ve všech existujících sférách zároveň, ať se všechny nacházejí uvnitř našich bohatých světů, anebo snad i mimo nás - tím se netřeba zabývat a rozhodně nutno nerozptylovat. *** A formálně opět vrcholně oku lahodící dílo, tentokrát místo rozlehlých prostor nad Nilem a marnivé opulentnosti v sevřené ploše esteticky specifického benátského paláce. Nechala jsem se naprosto strhnout k meditaci. *** (S Lí ve Třetím sále Světozoru) *~ (18.09.2023)

Po vyloženě trapné Vraždě na Nilu jsem s autorem nechtěl mít již nic společného. Nakonec si však myslím, že jsem udělal dobře, dát mu ještě šanci. Sice to opět trvá než se začne něco dít, ale stojí to zato. Detektivka je zajímavá a jistý nádech hororového mystična dramatu velice prospělo. Vzrostlo tak celkové napětí a řešení záhady tak pro mne bylo mnohem zajímavější. Finální dvojité odhalení nemělo chybu a já, přesto že stále nejde o můj oblíbený žánr, jsem velmi spokojen. 75% (10.03.2024)

„Zábava nie je nič pre mňa.“ Chvíľu som si myslel, že by z toho mohol byť najvydarenejší Kennethov Poirot, ale napokon to tak úplne nedopadlo. Bolo to zrovnateľné so Smrťou na Níle  (ktorá sa mi dosť páčila), ale na Vraždu v Orient exprese (ktorá sa mi páčila veľmi, hoc na verziu so Suchetom nemala) sa to predsa len nechytalo a to napriek ladeniu do hororového hávu, ktorý je mi od detstva najbližší. Bál som sa, že to Branagh nezvládne a ponúkne klišé a zastaranú formu hororového strašenia, ono ale napokon našťastie o žiadne veľké strašenie nejde. Film určite ale disponuje skvelou, temnou atmosférou rozľahlého starému domu s nepeknou povesťou. Pritom samotný dom nie je nijak extra vizuálne interesantný. Kameraman Haris Zambarloukos (Thor) sa s jeho chodbami, záhradami, komnatami atď. pekne pohral, ale aj tak vidno, že Branagh musel pracovať s o čosi nižším rozpočtom, než je bežne zvyknutý a tak si takúto zápletku možno nevybral ani tak preto, že by ho lákala, ale preto, že bola lacná. Môžeme argumentovať tým, že Benátky 40. rokov 20. storočia nie sú práve najlacnejšou záležitosťou, ale v ich kanáloch (a na strechách) sa odohráva 5% stopáže. Rovnako kasting poľavil, slávne tváre by ste tu temer nenašli, ale to nevadí, Poirot bol vždy o postavách. Branagh si to (do tretice) užíva, lahodne vychutnáva a labužnícky užíva. Jeho hašterenie o tom, prečo neverí na duchov, hoci by veľmi rád, patrí k (predčasným) vrcholom snímky. Najväčšou dynamikou sa sympatická a ponurá detektívka môže pochváliť v scénach vypočúvania, v ktorých Poirot skôr či neskôr (väčšinou skôr, než neskôr) odhalí slabiny jednotlivých podozrivých, ich traumy a vtedy je to príjemne ľudsky smutné a uveriteľné. Samotný zločin je trochu divný a finálne rozuzlenie ma nedostalo. Po stovkách detektívok, aké som v živote videl, som čakal v podstate všetko, vrátane toho, že vraždil papagáj, takže ma vlastne sklamalo, o akú banálnu, hoc realistickú pravdu napokon šlo. Ale bolo fajn. A taký je celý film. Fajn. (19.11.2023)

„…JE PŘEDVEČER VŠECH SVATÝCH. MRTVÝ K NÁM UŽ NEMOHOU MÍT BLÍŽ. TAKÉ JSTE BYL MRTVÝ, PANE. I KDYŽ JEN NA CHVÍLI. MYSLÍ, ŽE PATŘÍTE K NIM…“  Začíná to trochu pitomě (sic možná mám jen k Branaghovi podvědomou nedůvěru…), ale za chvíli to nabere celkem fajn hororovou atmosféru. Hlavní příběh se odehrává v noci, v loučemi osvětleným starým baráku, občas se objeví přízrak. Nebo mrtvola. A já – neznaje předlohu, se tím bavím, páč to má fakt zajímavý rozuzlení! Vážený pane Branaghu, tak tohle jsem opravdu nečekal… /// -------------- POD ČAROU: ------------------------------------------------ 1.) Příběh je volně založený na románu Agathy Christie z roku 1969 „Hallowe'en Party“. 2.) Film je údajně lepší než kniha. Díky scénáristickým vylepšením… 3.) Thx za titule „Jakub Doležal“. ///                         PŘÍBĚH  *****  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  * (01.11.2023)

[75%] Viděno v kině. Na třetího Poirota v podání s Kennethem Branaghem jsem se opravdu těšil. Předchozí dva filmy mě oba bavily asi tak stejně. Trailer na tento nový počin mě zprvu moc nezaujal, přeci jen se zde režisér pokusil trochu zkombinovat žánr až do hororové stránky. No a ve finále jsem docela spokojený. Celé to sice výpravou, hereckým obsazením a dalšími aspekty nepůsobí tak velkolepě jako předešlé díly, ale i tak jsem se nenudil, pořád se tu něco dělo, ta seance nebyla tak dlouhá nadpřirozená, jak jsem se zezačátku obával. Vše bylo nakonec logicky vysvětleno, i to, jak Poirot slyšel hlasy a viděl ty přízraky. Vyústí to v rozumnou a zajímavou pointu, která teda nebyla pro mě až tak nečekaná, ale fungovala dobře. Herci krom ústředního byly v pohodě, vedle něj mě asi nejvíc zaujala Kelly Reilly, kterou znám z Yellowstone. Hudba byla taková nevýrazná, ale postačila. Nevím, co k tomu více dodávat, já se bavil a uvítal bych ještě další díl. (23.09.2023)