Přízraky v Benátkách

Kenneth Branagh potřetí mrská svým mohutným knírem coby Hercule Poirot, neboť i v penzi ho v Benátkách z klidu vytrhl nesnadno rozluštitelný případ mrtvé dívky. Přijímá pozvání na spiritistickou seanci, kde se duch mrtvé dívky bude vyvolávat. Jak se ukáže, medium je podvodnice a vrah je mezi účastníky. Svého zpracování se tentokrát dočkal méně známý detektivní román Agathy Christie nesoucí název Halloweenský večírek s mysteriózním nádechem. Ve filmu to moc nefunguje. Film celkově působí bez energie a kupodivu hodně lacině. Jak kdyby se šetřilo úplně na všem. Na castingu, druhou hlavní roli hraje Tina Fey, což není zrovna herečka se zajímavým herectvím. Jamie Dornan se snažil do filmu vnést něco extra, ale i on tak nějak zaniká. Michelle Yeoh zmizí ze scény hned po počáteční fázi. Kelly Reilly také patří do kategorie hvězd nižší svítivosti. Vůbec nejhorší je ošklivý vizuál. Šero střídá tma tmoucí, to se děje celý film, jen konec a začátek je prosvětlený. Většinu filmu je každou chvíli někdo jiný podezřelý a odhalit pravého vraha dá celkem práci. To samozřejmě do poirotovek patří. Jenže nulový spád a přemíra nudných pasáží, málo zajímavé režie vyvedené v obyčejném televizním formátu, scénáře, co nemá cit pro gradaci, to vše podtržené hnusnou kamerou, dělají třetí detektivní pátrání v trilogii tím nejslabším. 5/10 (13.03.2024)

Ten hororový vibe a komornost tomu strašně sedí a osvěžuje to, stejně tak přítomnost Michelle Yeoh a Tiny Fey. Lepší než Death on Nile, ale jednička zůstává nepřekonána. 7/10 (08.10.2023)

Je to trochu lekací, trochu hororové, kamera v úzkých úhlech snímá zblízka, aby vyvolala klaustrofobní dojem lidí bloudících v jednom rozpadajícím se domě uprostřed vod. Ale nějak z toho nemám správný poirotovský pocit. Snad proto, že se některé postavy chovají proti svému literárnímu předobrazu, včetně Hercula. Vážně věříte tomu, že by si dobrovolně namočil svůj pěstěný knír? Je to historka značně překombinovaná, což by tolik nevadilo, kdyby tam nebyly právě ty odchylky, kvůli kterým jsem měla pocit, že nejsem na návštěvě u Poirota, ale u nějakého jeho oddaného napodobitele. K PROSTŘEDÍ KINA: Nečekaným bonusem bylo, že jsem představení viděla s pár ostatními návštěvníky v budově starého kina ve zšeřelém parku. Přidalo to filmu na atmosféře. (05.10.2023)

Přiznám se, že Orient expres mě příliš nepřesvědčil, ale Smrt na Nilu jsem Branaghovi sežral i s navijákem. Chytrou práci s příběhem a návratnými motivy nezastínila ani spousta pastelového digitálního bordelu. U Přízraků v Benátkách byl Branagh uměřenější a spolehl se na tradičnější obrazové prostředky, které samy o sobě mohou chytřejšímu divákovi neznalému předlohy sloužit jako vodítko k vyřešení případu a které zároveň osvědčily svou účinnost na starších duchařských příbězích: podhledy, nadhledy, close upy, vychýlení rámu a rybí oka. Zkrátka všechny ty věci, které deformují prostor a budují tak strach, nejistotu, pocit vykloubenosti reality. A všechno to se do Christiina mixu gotického románu a detektivky perfektně hodí. Tu pátou hvězdu nedám snad jen proto, že je tohle drama příliš komorní, abych se k němu měl chuť vracet, a taky proto, že v samotném finále už to režisérovi s nadpřirozenem až příliš ujelo. Je jedno, zda jde o svět Sherlocka Holmese v Psovi baskervillském nebo o svět slavného kníratého Frantíka, ale existuje nezpochybnitelná jistota, které by se všichni adaptátoři měli v těchto fikčních světech držet: je v pořádku znejistit nejslavnější vyznavače racionality v samotném jádru jejich přesvědčení, ale na konci příběhu musí následovat obnovení racionálního řádu; nezpochybnitelné poznání, že svět je postavený na zákonitostech, které lze logicky dokázat. Přesto všechno: klobouk dolů, monsignore Poirot. (03.11.2023)

První Branaghova Poirotovka, která není adaptací známého románu, poprvé prověřila sílu jeho éry. Zatímco o Murder on the Orient Express a Death on the Nile se daly vést různé spory, protože tyto případy vždycky měly hodně verzí, Hallowe’en Party (1969, česky Viděla jsem vraždu, 1993) nikdy nepatřila mezi notoricky známé romány. Doposud existují jen dva televizní přepisy - Hallowe'en Party (2010) a Meurtre à la kermesse (2014). Koncept halloweenského hororu v uzavřeném prostoru benátského paláce je skvostný. Stejně tak Poirotova interakce s proslavenou Ariadne Oliverovou. Výborná záležitost, která se prakticky okamžitě stává podzimní klasikou. Pokud bude Branagh pokračovat, bude ideální opět zvolit méně známý případ. Jenom je potencionálně škoda to celé posunout do poválečného světa (tento film se odehrává v roce 1947) a uzavřít si tak možnost rozvíjet ten skutečný Poirotův meziválečný svět. #čsfdprojekce (14.09.2023)