Džuon

Nejděsivější na celém Ju-Onu je fakt, že je i přes svou nezlomnou blbost docela zajímavý (druhé místo v hrůznosti dostává poslíček v santa klausovském oblečku). Jinými slovy, většina scén je neskutečně mimo, jsou nezajímavé, všechno co v nich má působit hrůzně působí směšně jako představa invaze mimozemšťanů vypadajících jako kříženec čivavy, aztécké sochy a Tomáše Magnuska, JENŽE způsob, kterým na sebe jednotlivé, zdánlivě nesouvisející scény je docela zábavný a osvěžující, byť je děj poněkud tuponosý. Určitě by to nefungovalo, kdyby děj měl byť o pár minut víc, než přítomných šedesát minut.PS: ten skvěle vypadající plakát vypadá mnohem lépe, než film samotný a nemá s ním nic společného. Krom toho, že k němu patří. ehm. (03.04.2014)

úplně první zpracování nenávisti je natáčeno v televizní produkci a je to hodně znát - kamera jako vystřižená z brazilských telenovel a herecké výkony i triky jakbysmet. Ale i tak snímek obsahuje pár povedených momentů, mezi nejlepší řadím mňoukajícího hošíka ve sborovně a školačku bez čelisti, klátivě se deroucí do schodů. Přesto utíkalo těch 70 minut hódně pomalu... (28.11.2008)

„Doteraz som sa o vaše dieťa staral ja. Teraz sa vy postaráte o moje. Vaše dieťa sa práve narodilo. Je to dievčatko.“ Fuj, to bolo! Najmrazivejší diel ságy. Tušil som, do čoho idem, tak som si ju pozrel za bieleho dňa. Vonku snežilo a na stole rozvoniavala káva. Napriek dennému svetlu som bol znova rozklepaný. Pri hororových knihách a poviedkach zažívam len v minime prípadov pocit strachu. Pri filmoch ho zažívam oveľa častejšie, ale tiež nie príliš často a ak sa reálne bojím, je to skôr rarita. U tohto filmu som sa bál, dokázal vo mne vyvolať znepokojenie a nervozitu. Určite jeden zo 100 najdesivejších hororov, aké som kedy videl. P.S. - Viete, na čo slúži saké? (17.02.2006)

Je až s podivem, že režisér Takaši Šimizu točí stále dokola jeden a ten samý film. Ať už je to Ju-on (2000), Ju-on: The Grudge (2002), či The Grudge (2004). Ač jsou všechny 3 v podstatě téměř identické, nejlepší z nich je posledně jmenovaný. Ale to ještě nekončíme. Dále je tu Ju-on 2 (2000), Ju-on: The Grudge 2 (2003). A navrch ještě pár remaků od jiných režisérů. (10.06.2019)

Dal som šancu “Ju-on”, lebo tento snímok je absolútne prvou prvotinou v prípade mnohopočetne spracovanej “Nenávisti”. Divákom bude najviac známa americká verzia: “The Grudge”, ktorá je skutočne veľmi vydarenou, atmosferickou záležitosťou. Tento “originál” tenkrát poprvé, pôsobí ďaleko viac komornejšie ako jeho následníci. Je skrátka cítiť nižší rozpočet, a s tým spojenú absenciu “klišé” prvkov, či masiek s gore. Ja však vyslovene nespokojný nie som. Snímok trvá 70 minút, ušiel pomerne rýchlo, niet prečo mimoriadne hundrať. Po dejovej stránke má proste tento Japonský, kultový snímok svoje čaro aj po 20 rokoch. (28.12.2020)