Sluneční jas

Sunshine je výpravná rodinná sága, která zároveň mapuje dějiny Maďarska od konce mocnářství po rok 1956 a ruskou invazi... Je to také film o genocidě, o rodině Sonnescheine a jejích členů, kteří se snaží navzdory pogromům prokličkovat krutou dobou. Ralpha mám rád, ale když jsem jej poprvé uviděl obarveného na zrzavo trochu jsem zaúpěl :-). Jinak v roli trojrole obstál na jedničku. Je to borec, ale to vím už delší čas! On je zkrátka do tohoto typu rolí předurčen svým jakoby aristokratickým zjevem, štíhlou postavou a zvláštním světlech v očích. Pro mne byl však nepřekonatelný v Anglickém pacientovi. I když se mi film velmi líbil, herci hráli skvěle a výprava byla honosná, trochu mne dusila jistá upachtěnost děje. Zkrátka ty tři hodiny byly moc. Souhlas s Davidem82 hudební doprovod vyjma úvodního klavíru byl nula což bylo škoda. Už jen toto mohlo film povznést o něco výš. Tři kapky likéru. * * * (07.06.2013)

Ralph Fiennes ve trojgenerační trojroli nepochybně září. Časové rozmezí od habsburské monarchie až po pád komusnimu je velmi dlouhé a ani tři hodiny stopáže nestačí zachytit rysy doby. Film je točen pro západní publikum, pro naše znalosti a zkušenosti je příběh příliš povrchní. My z Východního bloku známe problematiku těchto historických epoch podrobněji, a tím pádem naše vlastní filmy daleko lépe postihují daná období. Atmosféru CK monarchie se Szabovi vůbec nepovedlo navodit, tam by se měl býval co učit od českých filmařů. Celkově mi film přišel trochu moc odtažitý, jako bych ho sledoval z rychlíku. Nepochybně zazněla řada zajímavých myšlenek a film je pořád cenným poselstvím pro generace, které o historii nemají přehled. To je určitě důležité. Já osobně ale dávám přednost osobitějším filmům jdoucím víc do hloubky věci. 70% (12.10.2014)

Překročení Rubikonu vlastní svobody, minoritní příslušnost bičována jidášovskými polibky režimů. Generační freska osobní neoblomnosti, hrdosti, separace,... zrakem potomků z rodu "Slunečního svitu." Rodinná sága smáčená v očistci režimních syndromů načrtává myšlenkovou pečeť a sochá pomník vykoupením ze stigmat finálním katarzním poselstvím - jakýmsi osvobozujícím myšlenkovým verdiktem hrdosti a vztyčené hlavy. Kronika "slunečných poutníků" zajatých v malosti dobového diktátu, /ne/zalykajících se paprsků mefistovských, pozvedajících onu pomyslnou číši vnitřního omilostnění. 3 hodiny ve společnosti Ralpha Fiennese, který vás odmění vysilujícím, bystrým, elektrizujícím a charismatickým vhledem do trojice charakterových pater příslušníků mužského pokolení dynastie Sonnenscheinů, které nesou rysy heroické pedantnosti i individuální zářezy vlastní rozervanosti. Ralph Fiennes je tím pravým architektem hloubky vnitřních interiérů jednotlivých postav, které si prorážejí v poskvrněném světě étos polemické neoblomnosti, rozbouřené zranitelnosti, vnitřní přímosti, jemné rtuťovistosti i křehkého sex-appealu. Jeho oči jsou aristokratickým palácem, kterým prochází zvláštní svit, studánkou, v níž se odráží komornost mlčení, výkřiky sveřeposti i zdobnost oné posvátné niterné herecké kapacity. (20.01.2014)

Opravdu monumentální a ambiciózní film, který má dobrou atmosféru a charisma. Ale také je snad až příliš dlouhý a navíc je snad až trochu vlezlé to neustálé zdůrazňování hendikepu židovského původu v jakékoliv době a za jakéhokoliv režimu. Ne že by to měli lehké, ale hlavní postavy si v té mučednické roli až libují, aby pak mohli jednodušeji odůvodnit všechna svá počínání, především sobě samotným. A tak trvá celé tři generace, kdy se rodinný původ snaží členové rodiny utajit, aby se nejmladší člen rodiny hrdě přihlásil ke svým kořenům a ke své podstatě života. Vynikající herecký výkon předvádí Ralph Fiennes v hlavní trojroli Ignatze Sonnenscheina, později Sorse, Adama Sorse a Ivana Sorse, později opět Sonnenscheina. Monitoruje maďarské dějiny v kontextu celé střední Evropy od doby rakouské monarchie přes demokratické a nacionalistické tápání, fašismus a definitivní nástup komunismu. A snad největší chybou života byl židovský původ. Kdykoliv, kdekoliv, za jakéhokoli zřízení. A nic na tom nezměnilo ani to, že jste byli ctihodní soudci ve zkostnatělé monarchii, nebo veleúspěšným šermířem a reprezentantem země, či komunistickým policejním vyšetřovatelem. Hlavní provinění bylo židovství, pro které se trpělo všude, jako trest za ukřižování Ježíše Krista, jako trest za úspěch a prosperitu, jako jednoduchý cíl nenávisti, do které se promítal osobní strach, frustrace, závistivost a nenávist pramenící z vlastní malosti a tuposti. Z dalších rolí: nespoutaný živel Valerie Sonnenschein, později Sors (šarmantní Jennifer Ehle, jako stará Jenniferiina matka Rosemary Harris), nevlastní sestra, milenka a manželka ctihodného soudce Ignatze, temperamentní Greta (Rachel Weisz), milenka Adama a současně manželka jeho bratra, komunistická majorka Carole Kovács (Deborah Kara Unger), Ivanova milenka zaštiťující se silnými muži, tolerantní Hannah (Molly Parker), Adamova manželka, Gustave Sonnenschein, později Sors (James Frain, jako starý John Neville), Ignatzův bratr a lékař, který se již od mládí zasazoval o komunistické zřízení, moudrý Emmanuel Sonnenschein (David de Keyser), pracovitý otec Ignatze a Gustava, jeho starostlivá žena Rose (Miriam Margolyes), István Sors (Mark Strong), Adamův méně úspěšný bratr, muži ze šermířského prostředí generál Jakofalvy (Rüdiger Vogler), baron Margitta (Hanns Zischler) a Anselmi (Péter Andorai), rodinná služka Kato (Katja Studt, jako stará Mari Töröcsik), Andor Knorr (William Hurt), komunista, vyšetřovatel a Ivanův kamarád, a spousta dalších a dalších. Velkolepé ambiciózní dílo, kterému se dá mnohé vytknout. A přesto je především úchvatné ve svém rozsahu bolestivé historie a hledání životního místa člověka. (01.08.2012)

Nemůžu jinak: István Szabó je bůh! A Ralph Fiennes taky! Tohle je TAK krásný film! Nádherně natočený, velkolepý a přitom komorní. Kvalitní scénář, výprava, kamera, herci, prostě všechno. Jak jsem tak uchvácená koukala, napadlo mě, že kdyby dal můj milovaný García Márquez svolení k natočení Sto roků samoty, tak by to pan Szabó zvládl dokonale! Proč ten Márquez? Protože 100 roků samoty taky mapuje historii jednoho rodu, a jednoho města (země, světadílu) a protože je tam postava babičky, silné svobodné ženy, která se prostě drží a zůstává rovná, ať se děje cokoli...A proč Szabó?Protože by uměl vytvořit dokonalou atmosféru hodnou knihy, barevnou, krásnou i mrazivou a uměl by vybrat ty správné herce, jako se mu to daří ve všech jeho filmech (nejradši mám Mefista). (12.01.2010)