The Red Queen Kills Seven Times
The Red Queen Kills Seven Times
Režie:
Emilio MiragliaKamera:
Alberto SpagnoliHudba:
Bruno NicolaiHrají:
Barbara Bouchet, Marina Malfatti, Pia Giancaro, Sybil Danning, Carla Mancini, Marino Masé, Alfonso Giganti, Nino Korda, Bruno Bertocci, Claudio Trionfi (více)Obsahy(1)
V rodině Wildenbrucků již dlouhá léta panuje legenda o dvou sestrách, které se jednou za sto let vrací zpět k životu, aby zabily šest obětí, a sedmou symbolickou obětí má být jedna ze sester. V roce 1972, jak dědeček sdělil své vnučce Evelyn a Kitty (Barbara Bouchet), má přijít čas krvežíznivých sester. V módním salónu, kde Kitty pracuje, ze začíná zjevovat postava v rudé kápi s bílou maskou a lidé začínají umírat. Kitty má podezření, že tato žena chce za každou cenu zabít právě ji. (Chatterer)
(více)Videa (1)
Recenze (24)
Snímek obsahující většinu potřebných atributů ke splnění požadavků ke správnému giallu: to jest zamotaný detektivní příběh, krásné (a nejlépe nahé) ženy končící pod ostřím vrahova nože a samozřejmě závěr, v němž se konečně odhalí jeho identita. Pokud ale bude divák toužit po překvapující pointě, musí se poohlédnout jinde. Tady je to víceméně jasné už pár minut po úvodních titulcích. S krví a nápady při aktech zabíjení se trochu šetří, ale nelze neocenit efektní nabodnutí na plot při dívčině útěku z léčebny. ()
Příjemné giallo s prvky gothicky, vraždami, krásnými dívkami, umírněnou nahotou a několika výstřiky krve (na hrotu oplocení nebo probodnutá dlaň). Argentovská červená se vine jako nit celým příběhem - rudá je nejen vraždící královna, ale i šaty a kostýmy dívek, auta, telefony a samozřejmě krev. Místy mírně nevyvážený snímek (uvažoval jsem o 3*) graduje v závěru (jeden si hned vzpomene na wallaceovky) - podzemní labyrint, krypta, netopýři, krysy a...mrtvoly. Uvítal bych více nočních scén a napětí po celou dobu snímku. Jako vždy skvělá italská hudba, slušná, byť nijak nevybočující kamera (poněkud chyběl smysl pro detail) a obstojné herecké výkony (ano, některé scény byly přehrávané, např. v dodávce, ale to mi u tohohle žánru nevadí). Celkově spokojených 3,5* ()
Rozhodně jeden z těch lepších giallo filmů se zamotaným dějem, dobrými herci, velkým počtem pěkných žen (přičemž některé si jsou dost podobné, orientace opravdu není úplně nejlehčí - jak již napsal Koly) a takřka až cimrmanovskou pointou (já nejsem tvoje matka, já jsem tvoje dcera). Pro fanoušky povinnost, ale ani pro ostatní nebude Červená dáma ztrátou času. ()
Poviem to hneď na rovinu, mám veľmi rád Gotický horor, a keď sa skĺbi s giallom, tak som plný očakávania.Na začiatku, keď bolo rozprávanie o legende, tak som vedel, že príbeh ma bude baviť a naozaj bol zaujímavý. Červená dáma, ktorá vraždí v štýle bodám rýchle,bodám všade. Herečky sympatické a kamera je tiež slušná.Niektoré scény boli strašne uhladené a bolo jasné, že je to zámer. Niektoré scény mali v sebe kúsok nezmyselnosti a vraha nebolo ťažké uhádnuť. Ale aj tak jeden s príjemných osviežený v týchto dvoch subžánroch. Kangax si King. ()
Výborné giallo s několika krásnými odhalenými či poodhalenými divami, Barbara Bouchet v sexy pyžámku či dokonalá nejen ňadra Sybil Danning jsou v tomto ohledu asi nejvýraznější pozvánkou pro voyersky naladěného diváka. Nezůstane však naštěstí jen při obdivování krásných žen a Dama rossa nabídne i skvělou porci mystéria, tentokrát v podobě starého prokletí šlechtického rodu, které vede k šesti vraždám a sestrovraždě pravidelně jednou za sto let. Nechybí ani pro giallo typické skvělé scény mordů, celkem atypicky však nejen chladnou zbraní, ale velmi různorodě provedených. Vytknul bych snad jen ne vždy dokonalou atmosféru, zejména (nic neobvyklého) detektivní vyšetřování nemá žádnou šťávu, jinak velká spokojenost. Silné čtyři. ()
Reklama