V sobotu večer, v neděli ráno

Jedno z prvních přenesení rozzuřenosti mladých Angličanů z knih do filmu již nemá stejnou údernost jako jiná sociální dramata z doby dřívější (V přístavu) nebo pozdější (Accattone). Reiszův portrét jednoho příliš hrdého příslušníka dělnické třídy při svém neidylizujícím, odměřeném rámování nedokáže dost sugestivně zprostředkovat vztek, který hrdina vůči starší (a vládnoucí) generaci pociťuje. Působivější je v tomto směru Schormovo drama Každý den odvahu, které je „down-to-earth“ ve více významech než Reiszův film, ačkoli stejně jako on nadřazuje dramatizaci pouhé observaci (takže nelze mluvit o bezprostřednosti vlastní stylu cinéma-vérité). S ohledem na konzervativní britskou kulturu je ale přesto třeba docenit odvahu ukázat chování několika frustrovaných, nezodpovědných, konvencemi opovrhujících a opovážlivou živočišnost projevujících floutků (Arthur do sebe často hází jídlo nebo lije pivo a neomezuje se ani v oblasti sexu) bez odsuzování, resp. bez zaujetí jednoznačného morálního stanoviska. Kontroverze ve své době vzbudil také nespisovný slovník postav nebo téma potratu (pobouřenější byli paradoxně američtí cenzoři), což ve výsledku dělá z V sobotu večer, v neděli ráno zejména historicky cenný lakmusový papírek nálad společnosti, ve které se schylovalo k bouřlivým změnám. 75% Zajímavé komentáře: sportovec, ScarPoul (16.03.2014)

Rozhnevaný mladý muži boli generáciou, ktorá mala isté znaky podobnosti s americkou beat generation. Prejavila sa hlavne v literatúre. Karel Reisz, režisér českého pôvodu, ktorý ako jediný člen rodiny prežil Hitlerové čístky, sa prejavil ako dokumentarista, v druhej vlne dokumentárnych filmov ktorá bola dominantnou v Británií v 50 rokoch. V sobotu večer a v nedeľu ráno je jeho hraný debut. Film rozpráva obyčajný príbeh Arthura, ktorý pracuje v továrni na výrobu guliek a ktorý si vždy po šichte odskočí na pivo, alebo za nejakou babou.Búri sa proti spoločnosti, proti susedom a ľudom, ktorých mašinéria spoločnosti uvrhla do stereotypu a pritom si sám viaže okolo krku podobný uzol. Po hereckej stránke nie je filmu čo vytknúť. Herci sú prirodzený, ich vývin je nenásilný, postupný, vďaka čomu si máme možnosť na ne zvyknúť a brať ich v rámci zápletky, ktorá sa neustále vyvíja takých akých sú. Samotný film sa snaží o čo možno najreálnejšie zobrazenie udalostí, ktoré vedú k tomu, že rozhnevaný mladý muž sa začne upokojovať. Čiernobielosť obrazu dodáva filmu na drsnosti. Film je výrazný hlavne silným réžijnym rukopisom a predlohou Alana Silitoea, ktorý zobrazil všedný príbeh človeka bez väčších dramatických scén, neuveriteľne zaujímavo. Čo sa v nemalom rade podpísalo aj na finálnej podobe filmu. (26.11.2011)

Zdá se, že ne každý v tom vidí vrchol britského realismu 60-tých let, je fakt, že hrdina v podání (skutečně výborného !!) Alberta Finneyho je svým způsobem nesympatický, ale já mám právě tento kousek nejraději. Navíc je poučné vidět, jak se nakonec všichni ti rozhněvaní mladí muži ohlédnou, vychládnou a rezignovaně přijmou maloměstký život, kterým tak hlasitě pohrdali. (18.11.2008)

Italský neorealismus nebyl jen směrem, který ovládl světový hraný film své doby; byl něčím víc; byl především všeobecně sdíleným pocitem prvních poválečných let. Doby, která po znániku nacismu začínala z ničeho. Pocitu, který se poměrně rychle se stoupajícím hmotným standardem životní úrovně měnil v dozrávající a vyhraňující se konzumismus. Mladý hrdina anglického průmyslového města konce padesátých let minulého století v sobě dokonale ztělesňuje tyto tendence. Bouří se odnikud nikam proti své nezadržitelně nastupující dospělosti. Skutečnost, že vydělává, ho nabíjí falešným sebevědomím. Bludný kruh týdne za týdnem, od vystřízlivělého pondělka do promrhané neděle, se náhle zasekne. Konfrontován s možným otcovstvím a náznakem skutečného hlubokého citu k dívce, která odmítá být ve vztahu onucí a pro niž svedením vše ne končí, ale začíná i za cenu, že o nově získaného partnera přijde, ho osudově vede do pasti, kterou si připravil sám svou vlastní lehkovážností. Na rozdíl od felliniovských darmošlapů se zdá, že vlastním svobodným rozhodnutím procitá do dospělosti, slušnosti a zodpovědnosti. Výborná kamera, chápavý autorský pohled, který se zdařile nevyhýbá dobovým konvenčním tabu, výborné herecké výkony, to jsou vklady českoanglického režiséra Reisze, které toto pozoruhodné dílo činí i dnes inspirativním a podnětným a otazníku, jímž SOBOTA končí, propůjčují ojedinělou pádnou přesvědčivost. (04.06.2011)

Podivná záležitost, skrz naskrz prodchnutá atmosférou 50-tých let. Možná je to taky tou dobou, ale "rebel" Albert Finney mi moc jako rebel nepřipadal --- možná bychom se mohli chvíli hádat o formách a podobách rebelanství postupem dvacátého století, film samotný mě ale moc nepřesvědčil. Ze začátku zajímavé, pak už jen banální... 6/10 (10.06.2008)