V sobotu večer, v neděli ráno

Český režisér Karel Reisz zdomácněl ve Velké Británii svými filmy ve stylu realistického, společenskokritického ,,Free Cinema". Film V sobotu večer, v neděli ráno, natočený podle úspěšného románu autora scénáře Alana Silitoea, je přijat nadšeně především v zemi svého vzniku. Děj filmu se odehrává v bezútěšném dělnickém prostředí průmyslového Nottinghamu: Arthur (vynikající a dvorní herec Reisze, Albert Finney) vždy o víkendech prchá před všední realitou. Jen tak se potuluje, poflakuje se po hospodách, opijí se, přivede do jiného stavu ženu svého spolupracovníka, jehož přátelé ho za to zmlátí. Tento rozhněvaný mladý muž" není už schopen dát svému životu pevný cíl. Děvče, které si po čase najde, je rozhodnuto vybudovat si s ním svůj maloměšťácký šťastný domov a Arthurovi začíná podobně rezignovaný život, jaký vedl jeho otec. Nevím co mám k tomu už více dodat, každopádně se jedná o celkem zajímavý spíše sociálně zaměřený snímek, hodný ale určitě ke shlédnutí. (22.10.2006)

V dobách, keď sa týždenný plat míňal ( hlavne u mladých ) na víkendové večierky a párovanie s opačným pohlavím, snáď ani neexistovala emócia ako je láska, či svedomie. Bola len pýcha, arogancia, ale aj cit pre vlastnú existenciu, ktorú nikto nechcel len tak predať. Albert Finney, jeho postava, sú vzorom možného úteku z krutej reality, teda ak máte pred tridsiatkou. (10.12.2016)

CITÁT - Jsem tu kvůli zábavě, všechno ostatní je propaganda........... Soutěž o pití piva na úvod mi připomněla, že mám žížeň. CITÁT - Pivo, prosím.......... Od pondělka do pátku makaj, v sobotu a neděli je jen zábava. To mi už neznáme, makáme i o sobotách a nedělích. Na zábavu není moc času. Tenkrát se prostě uměli bavit. CITÁT - Starý dobrý časy.......... Hlavní hrdina je sice šprýmař, lže a je tak trochu na holky, ale dokáže poznat, co je dobré a co špatné. Samozřejmě, že se svým chováním dostane do maléru, ale snaží se ho řešit. Nějak jsem naopak nechápal jeho počínání na pouti okolo 65 minuty, ale je to starší snímek a jako zápletka to prostě fungovalo. CITÁT - Do prdele, já jsem takovej, jakej jsem, nic o mě nevědí. Jen Bůh ví, kdo jsem........... Konec byl zajímavej a ..... CITÁT - Pojď jdeme domů, lásko............ (27.05.2012)

Hlavní hrdina žije nudnej, šedivej, stereotypní život a film na mě působil úplně stejnym dojmem - nuda, nuda, šeď. Celej tejden jenom do fabriky a domu, o víkendu do hospody, tam si dát pár piv bez pěny, pak vošukat nějakou vdanou madam a další tejden znovu to samý... Pobavila mě akorát scéna, kdy hlavní hrdina střelil otravnou bábu ze sousedství vzduchovkou do prdele. Možná si ten film tak špatný hodnocení objektivně nezaslouží, ale mně to prostě úplně zkurvilo náladu. Pokud bylo cílem filmu zkurvit mi náladu, tak se to povedlo na 100%. Já ale chci od filmu něco trochu jinýho. Jinak velkej zážitek je taky českej dabing. Petr Oliva a Daniela Bartáková nadabovali kromě asi 4 hlavních postav snad úplně všechno, co ve filmu otevře klapačku. (26.02.2012)

Když jsemo tomhle filmu četl prvně, tak mi přišlo, že se bude jednat o sociální tématiku, kdy lidi jsou tím, jak chodí do práce, jak si vydělávají na živobytí tak otrávení a duševně demolovaní, že jen v sobotu večer je jediná šance něco zážít, setkat se s těmi, co jsou člověku blízcí a vést s nimi hovory, které člověku vyhovují, cítí se při těch lidech fajn, což není přes týden. Tohle mě napadlo tehdy, napoprvé, když jsem narazil na tenhle film v knize 100 filmů světové kinematografie. KAREL REISZ natočil později "Francouzovu milenku", a jedná se o dítě, které zachránil dnes již 101 letý pán, před téměř jistou smrtí. Kdyby nebyl, tak by nemohl udělat tyhle hezké filmy. Současně to ale relativizuje i význam lidského života. Kolik je takových, co zemřeli na mor či černý kašel, nebo já nevím co, a mohli udělat pěkné věci, ale neudělali, protože se toho prostě nedožili. Taky mi ten film evokuje, že jsem tehdy četl trilogii Dos Passos - U.S.A., kde se probírají imprese života. kniha je sice staršího data, ale tehdy jsem dost soucítil s těžkým údělem dělníka v zaprášených a špinavých (nehygienických) prostorách, kde dělnící často pracují (doly, některé fabriky atd.). Nevěděl jsem tehdy, že řada dělníků tuhle práci má ráda, i když současně nadávají, ale je to pro ně jistota, bez níž žijí jako kapři na suchu. Někdo se třeba diví, že nepíši rovnou o filmu. Ale když já si raději přehrávám i těšení se, než jsem ten film později viděl. Anebo jde o poznámky, které mají pro mě význam. Až dokomentuji první várku filmů, tak se stejně mohu k tomu všemu vracet a zarozjímat si. Je to zde i takový deníček. O filmu samotném třeba jindy. (14.09.2010)