Mluv se mnou

„Jakmile to do ní vstoupí, nesmíme překročit 90 vteřin. Je to jasné?“ - „Co by se stalo, kdybychom to přetáhli?“ - „Chtěli by zůstat. A kdybys umřela, zatímco jsou v tobě, no…zmocní se tě navždy.“ Jenže co byste chtěli po pubertálních, znuděných idiotech, že…Tvůrci se předvedli poměrně originálním a sebevědomým režijním debutem. Natočili duchařinu, která má hutnou atmosféru i mnohé chvilky napětí. Neměl jsem potřebu se u scén smát nad jejich nedomyšleností či špatným řemeslným zpracováním. Sice malinko porušili pravidla „vyvolávání“ (zcela konkrétní duch), ale nebylo to nic, co by mě až tak rušilo. Bavil jsem se po většinu projekce, a to až do konce, který v mých očích film vytahuje ještě víc nahoru. Tak kde je problém? V postavách. Ano, teenagerům už nestačí drogy či chlast, a chtějí tedy zábavu, která nabídne víc adrenalinu. Problém jsem měl ovšem s tím, že v té skupince nezodpovědných, tupých a sobeckých spratků nebyla jediná postava, s kterou bych dokázal víc sympatizovat. Proto končím s hodnocením na slabších 4*. (06.10.2023)

Studio A24 zase vítězí, protože se rozjuchaná mládež těší ze zpočátku neškodné spiritualistické (asi) zábavy v podobě mumifikované ruky vědmy (nebo možná satanisty), která umožňuje komunikovat se záhrobím. Respektive se na půl druhé minuty nechají posednout náhodným duchem. Stačí jeden stisk, nějaké to zaklínadlo a hlavně to nahrát na mobily. Mezi mládežníky je i jistá Mia, která se vyrovnává s traumatem po smrti matky. Lehkovážné seance se ovšem zvrtnou, jakmile do nich parta pustí dítě, respektive mladšího bratra jedné z hrdinek. A zároveň Mia ucítí příležitost, jak komunikovat s mrtvou mámou. První hodina je vážně velmi dobrá, má výbornou atmosféru a vydařené výkony mladých herců. Pak ovšem naznačených motivů začne přibývat, otěže naplno převezme bubákovina a v závěru režisérské dvojici jednoduše dochází dech. Celkově každopádně stylové, fyzicky bolavé a nápadité, někde mezi třemi a čtyřmi hvězdami. Nicméně bohužel nejhorší zprávou je, že to slušně vydělalo a producenti už odsouhlasily práce na pokračování. (23.09.2023)

Hravě natočený, chytrý, inovativní a záživný horor. Originálně pojatý duchařský koncept, který zároveň vypovídá o užívání navykových látek ve spojistosti s depresí a nátlakem vrstevníků. Film má zajímavý příběh se silnými motivy, dobré postavy a herce, kteří odvadí kvalitní práci. Režie skvěle buduje atmosféru i umí prodat hororové momenty. Nepamatuju kdy jsem měl naposledy takové nutkání si u gore a násilných scén zakrývat oči. Opravdu nepříjemná podívaná oplývající silnou režii, kamerou, provedením a hlavně scénářem, který krom nebezpečí navykových látek podtrhuje i důležitost komunikace. Tenhle film nemůžu jinak než doporučit. (06.11.2023)

Po delší době opět velmi zajímavý a originální příběh. Opravdu cením horory, které ihned zaujmou a udržují si zhruba stejné tempo od začátku až do konce. Bohužel to, co jsem viděl v poslední době mne pokaždé znudilo v první polovině a nabité finále si pak již rozespalý člověk jen těžko užije (viz například Sestra II). Toto je však zcela odlišný případ mezi jehož další silné stránky patří i fakt, že člověk u sledování pocítí celou škálu emocí. Jsou zde jak klasické lékačka, krvavé scény a tak silná atmosféra, že z něčeho vyloženě mrazí. Nejednou mi naskákala ukázková husina, brrr. 75% PS: Zajímavé, že do teď si nejsem jistý, zda byla hlavní hrdinka kladnou a nebo spíše zápornou postavou. (27.12.2023)

Nikdo vlastně neví, komu ona ruka patřila. Prý to byl samotářský satanista, jiní zase říkají, že původně byla jakéhosi významného média. Když se jí dotknete, můžete se spojit se zásvětím a nechat do sebe vstoupit identitu zesnulého, která... Hm hm hm, moc zajímavý. A dá se tim sjet? Pradávné tajemné artefakty v rukou generace, pro kterou je největší překvapení puberty zjištění, že ketamin je ve skutečnosti tišidlo pro koně. Na téhle originální premise, podpořené výborně napsanými a přirozenými postavami si pak film může vymýšlet lecjaké dějové zákruty a já vůči nim budu smířlivější, protože takhle vtipnou aktualizaci nejvyšeptalejšího hororového subžánru bychom si měli hýčkat. Rozšíření myšlenky komunikace se světem zemřelých jako trendové drogy se vyloženě nabízí například v tom, zdali by takto v Austrálii vznikla třeba specifická trapová odnož a já úplně slyším Karla Veselýho: "Takzvaný mortrap je subžánr s velmi úzkým, ale intenzivnějším perimetrem působnosti kolem australského města Adelaide. Spadají do něj tik tokem a soundcloudem šířené tracky tamních středoškoláků tématem zasvěcené prolínání živého a mrtvého. Oproti mnoha jiným trapovým odnožím je zajímavá jeho demografie vycházející ze zaměnitelných předměstí australské střední třídy. 'Mluv se mnou, mluv se mnou, ne jako moje, máma, ne jako můj táta, kterého jsem nikdy nepoznal. Mluv se mnou.' rapuje audiotunovým vokálem umělec říkající si XX.COLSON.XX..." (02.11.2023)