Mluv se mnou

Studio A24 zase vítězí, protože se rozjuchaná mládež těší ze zpočátku neškodné spiritualistické (asi) zábavy v podobě mumifikované ruky vědmy (nebo možná satanisty), která umožňuje komunikovat se záhrobím. Respektive se na půl druhé minuty nechají posednout náhodným duchem. Stačí jeden stisk, nějaké to zaklínadlo a hlavně to nahrát na mobily. Mezi mládežníky je i jistá Mia, která se vyrovnává s traumatem po smrti matky. Lehkovážné seance se ovšem zvrtnou, jakmile do nich parta pustí dítě, respektive mladšího bratra jedné z hrdinek. A zároveň Mia ucítí příležitost, jak komunikovat s mrtvou mámou. První hodina je vážně velmi dobrá, má výbornou atmosféru a vydařené výkony mladých herců. Pak ovšem naznačených motivů začne přibývat, otěže naplno převezme bubákovina a v závěru režisérské dvojici jednoduše dochází dech. Celkově každopádně stylové, fyzicky bolavé a nápadité, někde mezi třemi a čtyřmi hvězdami. Nicméně bohužel nejhorší zprávou je, že to slušně vydělalo a producenti už odsouhlasily práce na pokračování. (23.09.2023)

První hodinka je po dlouhé době solidní hororová lahůdka, ale poslední půlhoďka je v podle mě chaos a zmatek. Chápu že bylo potřeba nějak to celé uzavřít, ale mě to prostě neuspokojilo. Dle mého soudu se velmi pěkně rozjetý hororový zážitek utopil ve snaze jít najednou všemi směry. Horová atmosféra úplně vymizela a postavy se začaly chovat vyloženě kravsky. Hlavní hrdinka bodne svého otce nedopatřením do krku a ani mu nezavolá záchranku? Podle mě zbytečně nadhodnocená záležitost, která rozhodně promarnila velkou příležitost. 60% (27.09.2023)

Velmi originální a svěží horor. Myslel jsem si, že po Wanovi už nikdy nedorazí nikdo, kdo by udělal nějakou originální duchařinu. A hle. Dvojice australanů tvoří velmi pestrý a nový horor. S jednoduchou zápletkou, skvělou atmosférou od začátku do konce a s napětím správného hororu. Ve výsledku mi jen vadí ta absence goru. Respektive jsem po všech recenzích zde na ČSFD očekával nějakou skutečnou gore nechutnou scénu a kde nic tu nic. Jistě, jedna scéna je krvavá a nepříjemná, ale nic co by mi hnulo žaludkem. Naopak se Talk to Me drží příjemně na hraně krve, únosnosti a děsivých momentů. Ani se nedivím, že to mělo úspěch a hned se kuchtí dvojka. Rozumím tomu a o to víc tleskám, když se jedná o tvůrčí prvotinu. Takže za mě překvapení roku a doufám v další solidní duchařiny. (78 %) (04.03.2024)

Symbolika ďábelské návykové látky a generační satira občas upouští nahromaděné napětí, ale skloubení hororové a rodinné linie vyústí v silný žánrový zážitek. Film si nezaslouží nahlížet jako čistokrevný horor, nýbrž jako komplexní psychologické drama, v němž do sebe všechny motivy hladce zapadnou a jehož jednotlivé scény působí navzdory duchařskému podhoubí neotřele a originálně. Není to revize, ale místy tak alespoň vypadá. A to osobně cením. 75 % (14.08.2023)

„Jakmile to do ní vstoupí, nesmíme překročit 90 vteřin. Je to jasné?“ - „Co by se stalo, kdybychom to přetáhli?“ - „Chtěli by zůstat. A kdybys umřela, zatímco jsou v tobě, no…zmocní se tě navždy.“ Jenže co byste chtěli po pubertálních, znuděných idiotech, že…Tvůrci se předvedli poměrně originálním a sebevědomým režijním debutem. Natočili duchařinu, která má hutnou atmosféru i mnohé chvilky napětí. Neměl jsem potřebu se u scén smát nad jejich nedomyšleností či špatným řemeslným zpracováním. Sice malinko porušili pravidla „vyvolávání“ (zcela konkrétní duch), ale nebylo to nic, co by mě až tak rušilo. Bavil jsem se po většinu projekce, a to až do konce, který v mých očích film vytahuje ještě víc nahoru. Tak kde je problém? V postavách. Ano, teenagerům už nestačí drogy či chlast, a chtějí tedy zábavu, která nabídne víc adrenalinu. Problém jsem měl ovšem s tím, že v té skupince nezodpovědných, tupých a sobeckých spratků nebyla jediná postava, s kterou bych dokázal víc sympatizovat. Proto končím s hodnocením na slabších 4*. (06.10.2023)