Mluv se mnou

Čakal som typickú teenagerskú ducharinu a dostal síce teenagerský, ale pomerne dospelo natočený horor, ktorý kombinuje hororové prvky s psychologickou drámou. Talk to Me má tak vo výsledku svojim námetom a podaním bližšie k podobne ladanému Smile, než k bežnému hororu pre teen masy typu Ouija. Zaujímavý nápad, vyhýbanie sa klasickým duchárskym klišé, nevsádzajúce na otrepané ľakačky, iba na čoraz väčší psychický dopad na postavy s postupným, pomalým budovaním napätia až dokým sa to celé nezvrtne v jednej brutálnejšej scéne po ktorej nasleduje ... vlastne už nič extra zaujímavé s pomerne slabým finále, do ktorého film dobehne skôr na voľnobeh, nežby akokoľvek gradoval. Duo Danny a Michael Philippou má rozhodne talent, ale je cítiť, že režisérsky sa jedná o ich prvotinu a ešte potrebujú malinko vyzrieť, aby natočili skutočnú hororovú pecku. Nábeh na to rozhodne majú, no ja som v prípade Talk to Me po tých nadšených ohlasoch zo zahraničia čakal predsa len o niečo viac. Rozhodne nie zlý, svojim poňatím takmer až indie horor, no na moje extatické nadšenie tam toho v druhej polovici predsalen dosť chýba. CELKOVO: 6/10 (09.10.2023)

Na jednu stranu oceňuju snahu o jinakost, nebo dokonce o originalitu, pokud to v tomhle žánru ještě vůbec jde. A absenci malých dětí, v horrorech to spolehlivých kazišuků horrorové atmosféry. Ale na stranu druhou děj je kostrbatý a hlavně strašlivě rozvláčný. Než se začne "něco" dít, uplyne víc než 40 minut a ani potom nedojde k toužebnému zvýšení horrorových otáček. Na středoproudaře, kteří nějaký ten horror dávají jen jednou za čas, film možná zapůsobí, ale já se při něm častěji nudil než bavil. Kdyby aspoň postavy byly zajímavé, ale je tomu bohužel přesně naopak. Nějak mě ani nenapadá, co víc bych k tomu... Možná zítra. Slabá třetí hvězda za tu jakous takous jinakost. (17.09.2023)

Spojení originální duchařina se v poslední době stalo spíš oxymóronem,  poněvadž pokud chce dnes někdo natočit horor,  dost často vypustí do světa  nějakou tu kačenku z Wany, kde se tříská, řve a dělá bububu.  Australští bratři v triku pak tedy nejsou žádnou výjimkou, ale nebo spíš ALE!  Ona se jim totiž povedla nebývalá kulišárna a skutečně natočili výše zmíněný protimluv.  Sice se trochu bojím, že tenhle jejich prvotní kříženec Insidious a Ouiji se v chystaném sequelu rozplizne přesně do toho homogenního slizu, kterým je tenhle subžánr prakticky nenávratně prosycen, ale nebudeme předbíhat.   Tady jsem si užil krvavě šťavňatou a vůbec ne dojemně pitomou šou s čvachtavě děsivými řádně uleželými návštěvníky z tohoto a jiných světů možná i novodobých bří Grimmů. (09.11.2023)

Takové ostýchavě neotřelé dílko, plné slizoidních halucinací jedné afroameričanky, která ráda ujíždí na parafínu, olizuje cizí chodidla a ohmatává se se sádrovou hnátičkou. Jinak unylé úlekové drama se stínovými maňásky a nezletilými chlapci, co se rádi sebepoškozují, které v divákově paměti uvízne snad jen díky jednoduchému názvu. Určitě stojí za zhlédnutí, ale bez přehnaného očekávání. 65% (23.09.2023)

Člověk by neřekl, že v duchařském subžánru lze vymyslet ještě něco originálního. Opravdu zajímavá, neokoukaná premisa, místama až fyzicky nepříjemná, intenzivní pecka, bez lacinýho klišé a ohraných lekaček (pár jich tu je a jsou dobrý). A se sympaticky neokoukanými tvářemi a všechny hrajou skvěle. Tohle natočit jako nováčkovský debut, tak to klobouček. (12.10.2023)