Karaoke blues

Asi nejsušší komedie, co jsem kdy viděla. A vzhledem k tomu za jakých okolností a v jakém prostředí se příběh odehrává, spíš tragikomedie. Spíše než jako film to působí jako absurdní drama a lehce si to představit na divadelních prknech. Je to takové finské Čekání na Godota. S postavami se těžko navazuje nějaký bližší vztah, ale tím, že jsou oba tak zoufalí a osamělí, ale v duši dobří lidé, jim prostě přejete šťastný konec. O největší vřavy smíchu se postarala vedlejší postava Holappova kamaráda, který je mladší než vypadá. Řemeslně to velmi zručně nastavuje z vizuální stránky přesně takovou atmosféru, jakou režisér chtěl a melancholie, stesk a zoufalost, ale zároveň optimismus tu srší na všechny strany. KVIFF 2023 (06.07.2023)

Milá finská story o dvou samotářích, kde toho jedna polovička moc nenamluví a ta druhá toho zase moc vypije. Ty namachrované a naprosto vážně pronášené hlášky i břitký humor nemají chybu. Plusem je i střídmá stopáž, která nedává šanci se nudit, takže jsem to po celou dobu sledoval s „přiblbým“ úsměvem a za odměnu dostal několik naprosto odzbrojujících scének, kterým vévodí téměř všechny epizodky s postarším kolegou z práce. Prostě takové (ne)radostné severské Příběhy obyčejného zoufalství z karaoke pajzlu… a poučení pro dámy, které by měly být na pozoru, když si chlap na prvním rande přimíchává do kávy alkohol. ■ AnanAss‘s Score: 7/10 ■ (09.02.2024)

Zabudnite na letné lásky... začína padať lístie. Optimizmus a pesimizmus, šťastie a smola, nádej a skepsa – si dávajú rande v tomto helsinskom lokáli. V Karaoke Blues baví Aki Kaurismäki predovšetkým svojich priaznivcov, ale vo svojej aktuálnej sviežej forme je prístupný aj nováčikom, ktorí vedia oceniť absurdný humor a minimalizmus. Svojou nezameniteľnou smutno-veselou optikou rozpráva pod záštitou humanizmu jednoduchý ľudský príbeh zasadený do sociálneho realizmu. Je to svet, kde si môžete dať šieste „druhé“ pivo, alebo kde hrá Fínsko vo finále MS vo futbale proti Brazílii. Je len na vás, aký prístup (k životu) zvolíte. Nádej, humor a tolerancia sú cesta. Moja recenzia. (06.11.2023)

Je až neuvěřitelné, jak si někteří filmoví umělci dokáží udržet svůj originální styl vyprávění a budování atmosféry po desítky let...chceš nádherně zoufalou a ponurou love story odehrávající se v té nejšedivější helsinské šedi o dvou beznadějných lidských případech, kteří jsou, stejně jako všechny postavy kolem nich, zcela bez emocí? Zde je vše...v nicotě, ze které Kaurismäki opět vytváří silný filmový zážitek napříč několika žánry a podpořený nádherným finským hudebním folklórem. Pro znalce jeho tvorby nádherná klasika, pro všechny ostatní velmi originální a zcela výjimečně odvyprávěný prachobyčejný příběh o odvaze a touze změnit cokoliv, co nám překáží žít...[Filmový klub Citadela] (20.12.2023)

Leckdo možná namítne, že Kaurismäki vůbec nepřišel s něčím novým, že zůstal zacyklený hluboko v minulém století, že jeho příběh nepraktických outsiderů je už x-krát ohraný, že jeho roztomile buranské postavy jsou vyumělkované a dnes už takřka nereálné, stejně jako jejich svět, ale já bych na to opáčil, že na takovéhle příběhy bych se mohl dívat neustále, že přesně to si od Kaurismäkiho žádám, že nic novátorského od něho nečekám a vlastně asi ani nechci, že jeho svéráznou starosvětskou poetiku a oslavu podivínství zbožňuju a že jsem si jeho nový kousek užil tak báječně, jako jsem si v minulém století báječně užíval i jeho starší (a už tehdy ''zastaralé'') věci v klubových kinech. Ale popravdě mě přece jenom docela překvapuje, že tenhle druh poetiky dokáže ještě i dnes zaujmout třeba porotu v Cannes. Tedy samozřejmě příjemně překvapuje. A tuhle sladce melancholickou sesterskou kapelu si jdu hned postahovat a už se těším, až si jí budu pouštět ráno cestou do práce tmavou, studenou, větrnou městskou periferií... (24.01.2024)