Jak je důležité míti Filipa

„Tak co, řekl jsi Gwendolen pravdu o tom, že jsi Filip ve městě a Jack na venkově?“ - „Drahý příteli, pravda není to pravé, co člověk vykládá milé, sladké, kultivované dívce.“ Žádné dřívější verze jsem neviděl, nebudu tedy srovnávat. Okamžitě mě nadchly lehkost a nadhled. Ze snímku sálá pohoda a humor (i když spíš decentní, nic, z čeho byste se za břicho popadali). Všechny postavy jsou výtečně zahrané, z vedlejších baví hlavně sluha Lane („Účty, účty, účty. Dostávám jen samé účty!“ - „A pak je tu otázka mé nevyplacené mzdy, pane...“), ale tím nejlepším jsou parádní dialogy. Nechybí též hudební číslo, trocha „bunburyingu“, ženské „sestření“ a sice předvídatelný konec (ne že by to rušilo), avšak s malým bonusem při závěrečných titulcích. Téhle moc příjemné záležitosti přiklepávám silné 4*. „Chtěl jste mě vidět, doktore Chasuble?“ - „Nechtěl.“ - „Ach. Nechtěl? Ach. Promiňte, ale jen pro vysvětlení, když jste řekl, že jste nechtěl, myslel jste tím, že jste neřekl, že mě chcete vidět, nebo že jste mě doopravdy nechtěl vidět?“ - „Jazyk je ale zvláštní věc…“ (15.03.2020)

Svět cynické a pochopitelně i duchaplné britské smetánky Oscara Wildea naprosto zbožňuju, bylo by tedy vskutku neslušné Jak je důležité míti Filipa neznat a proto jsem se vskutku duchaplně rozhodl bunburyzovat jen abych se mohl podívat i na tuto filmovou verzi (už podruhé) a popravdě jsem velice spokojen odmyslím-li si pár věcí. Ani mi nevadí změny oproti dramatu, původní hlášky zůstaly zachovány včetně geniálních problémů s křtem nebo faktu že muži jsou mnohem obětavější než ženy, dokonce i chválím některé invence tvůrců filmy, za nejlepší z nich považuji zápletku s dluhy v Savoy (pokud jsem ji tedy v originále nevšiml). Popravdě (mimo nějaké minoritní výhrady) jsou dvě věci které mi vadí a to zbytečně šílený příjezd Gwendolyn a pak taky to, že Frederik mluvil o dvojitém křtu ještě předtím než za ním oba Filipové přišli (což je prostě chyba scénáře, nic jiného). A ano, šílený konec mi nevadí, ačkoliv mám výhrady, ale troufám si tvrdit že se povedl, k dílu sedí a závěr s knihou v rukou lady Bracknell je velmi povedený. (20.08.2019)

Veškeré klady a zápory končí a začínají tam, kde klady a zápory předlohy. Příběh samotný je jako filmové zpracování zcela o ničem a není mi jasné, proč toto zpracování vůbec vzniklo, protože přerod z divadelních prken na filmové plátno není nijak využit. Vykonstruovaný konec, který v divadle působí skvěle, vtipně a uvěřitelněji díky reakcím publika a herců, ve filmu nefunguje a z děje je patrné, že se mnohem víc hodí na prkna. Herci jsou dobří, ale to mi nestačí. Z diváckého hlediska Filip nepřináší nic. Přestože nejde o špatný kousek, nejsou jeho kvality zásluhou nikoho ze štábu (krom herců), ale Oscara Wildea. Z toho jasně vyplývá, že je zbytečný a pokud jen trochu znáte předlohu, nic vám nedá. A nejspíš ani pokud ji neznáte. (13.12.2009)

Budu muset ověřit a prohloubit mé znalosti Oscara Wilda. Divadelní hra, na které je tento film založen se mi jeví naprosto geniální a bude nutno ji přečíst v originále v nejbližší době nejlépe v Leabharlann Náisúnta na hÉireann (National Library of Ireland)! Samozřejmě je na filmu vidět, že jde o divadelní hru z důvodu mnoha vtipných dialogů, z nichž některé zveřejním zde a zbývající budou trvalou součástí mého deníčku. Filip žádá o ruku Gwendolínu: Slečno Fairfaxová, co vás znám, obdivuji vás víc než všechny dívky, co znám, od té doby co vás znám. U případných nápadníků je nutno je podrobit zkoumání názorů, postojů a rodokmenu (Judi Dench se ptá a komentuje) : Kouřííte? Aáno, musím přiznat, že kouřím. To ráda slyším. Muž má mít vždycky nějaké zaměstnání, už tak je v Londýně příliš mnoho lenochů. První setkání Algieho v této scéně je Filipem se svou sestřenkou Cecílii (postavu hraje Reese W. 1,56m): Vy, jste jistě moje malá sestřenka Cecílie. Jste zřejmě obětí nějakého omylu. Nejsem malá. Vlastně jsem na svůj věk víc než obvykle vyšší, ale jsem vaše sestřenka. Herecké obsazení je také skvělé, maximální je ovšem Judi Dench. No prostě podivte se sami !! (14.03.2014)

Ještě trochu nechutnější než Mamma Mia!, a to se tu ani nezpívá... Filipes měl ale jednoznačně zůstat divadelní hrou, neboť některé manýry snad všech dramatiků všech dob na filmovém plátně prostě nestrávím. Nechť si nadále v házení s dějovou linií desítkami směšných, nesmyslných a zásadních zvratů libují kulturně založení aktivisté v kvádru v Národním divadle - hlavně ale potichu, ať už nikdy nic podobného ve filmu nevidím a nemusím zde sobecky ventilovat svou diváckou nevolnost. (19.04.2012)