Neuvěřitelná cesta

Jako malá jsem na to koukala pořád dokola. Je to krásnej příběh s těmi, promiňte, ale nejlepšími herci co film může mít. Sice se mi u konce vždycky tají dech a je to pro mě dost emotivní :) ale je to jeden z nejmírumilovnějších filmů co znám. Čistá krása, svět by měl být takovej, jak v tomto filmu, to by bylo krásně :) (19.03.2013)

Škoda, že jsem tenhle film neviděla před dvaceti lety, asi bych ho milovala. Teď už se mi to samozřejmě hůř hodnotí, dospělýma očima už tyhle věci nikdy nemají takové kouzlo. Neuvěřitelná cesta je ale výborným příkladem toho, že zatímco na začátku devadesátých let tkvěla síla filmu pro děti v jednoduchém příběhu a hlubší myšlence s lehce morálním ponaučením, v současnosti mi to přijde naopak - příběh nepochopí skoro ani máma s tátou a myšlenka se většinou někde ztratí. Za to, že v tomhle filmu krásná myšlenka je, za pohledy psích očí, které se mi nikdy neomrzí a za to, že mě tenhle film donutil si několikrát osušit oči moje (skoro jsem se styděla:-)) dávám silné tři hvězdičky. (14.04.2014)

Tohle byla další simply escort mission. Jenže i na nich se kupodivu může lecos stát což už sám vím z těch dřívějších moc dobře. Ono se snadno řekne rodinný film a komedie k tomu... Rodič pak obzvláště pokud film sám neviděl si může říci, super , konečně něco nezávadného pro ty menší. No jo. Jenže aby to mělo šťávu i zde tvůrci přihodí nějaké to dramátko, případně se o to postará samotná knižní předloha. V kresleném Lvím králi tak lvíčkovi hned v úvodu umře tatínek a ač film mohl být sebe kouzelnější, vtipnější a plný písniček, brečící potomek z dobré poloviny z něj už nic neměl... Takže i ty rodinné filmy jsou někdy risk a nejinak je tomu zde. Potomka to opět rozbrečelo byť tam nešlo o nic extrémního a samozřejmě vše dobře dopadlo. Technologie v devadesátkách byly jinde než jsou dnes, takže zvířátka ve filmu mluví ač mají zavřené tlamičky. Dnešního zhýčkaného diváka to může zprvu trochu rušit, ale za čas si na to zvyknete. Úžasná ale byla souhra těch dvou pejsánů a kočičáka. Jak za sebou běhali severoamerickou divočinou a přes pláně. Příroda vůbec ve filmu je úžasná. Naši hrdinové navíc cestou potkají další kupu zvířátek, takže je opravdu na co se koukat. Film je námětem podobný jako byla Lassie, Goro bílý pes atd... Akorát tady se domů snaží dostat hrdinové tři. Oproti těm dvou výše zmíněným filmům ale s lidmi prakticky nepřijdou do styku a celou cestu domů jdou divočinou plnou nástrah a obyvatel divoké přírody. Dávám za tři ostny z dikobraza. * * * (29.05.2022)

Filmy o domácích mazlíčcích mohou být nejhorším druhem kýče, ale tohle se docela povedlo. Občas to bylo i vtipné a nápadité. Přikládám záznam tematicky korespondujícího snu. - - - Sen o domácích mazlíčcích (v noci z 8. na 9. prosince 2021) - - -     Na webu se objevily zprávy, že se na zemi vyskytl nový živočišný druh. Vypadá jako kříženec kočky, morčete a malého prasátka a lze jej nalézt v lidských domácnostech, kam neznámým způsobem proniká. Je mírné povahy, snadno si zvykne na člověka a slouží jako domácí mazlíček. Asi dárek od mimozemšťanů, řekl bych. Žere prakticky všechny potraviny, které svou malou tlamičkou dokáže zpracovat, ale nejvíc mu chutnají výrobky s přísadou palmového tuku. Hledám, jestli neumí něco užitečného, třeba vyrábět elektřinu, syntetizovat pervitin nebo chránit svého majitele před koronavirem, ale nic takového se tam nepíše. Ani o tom, že by někdo zvíře zabil, stáhnul, vykuchal, upekl a zjistil, zda se hodí k jídlu, jsem na webu nic nenašel. To se ufoni moc nevytáhli.      Vrátím se z nákupu a najdu jednoho takového tvora doma, jak cupitá po kuchyni. Jeho vzhled odpovídá snímkům na webu. Má hustou srst šedé barvy o délce sotva několika milimetrů. Pohladím ho, je to jako kdybych hladil kartáč. Možná by se s ním daly leštit boty. Vzpomenu si, že na webu stálo, že zvíře z kočičí obratnosti mnoho nepobralo. Když se postaví na stůl a ono hledá, jak se dostat dolů, počíná si tak neohrabaně, že zpravidla spadne a při pádu se stočí do klubíčka jako ježek. Dám zvíře na stůl, abych si to ověřil. Tvor po chvíli opravdu spadne, přičemž se svine do klubíčka. Po dopadu se rozvine a už zase cupitá po podlaze. No nic, jdu vybalit nákup.      V rámci vánoc jsem si koupil čokoládovou chaloupku zabalenou ve staniolu. Má být z velmi kvalitní čokolády. Rozbalím staniol a ochutnám ji. Je fakt prvotřídní. Tvor ke mně přicupitá a prosebně na mě hledí. „V téhle čokoládě žádný palmový tuk není, blbečku,“ poučím tohoto kandidáta na domácího mazlíčka. Zvíře samozřejmě nerozumí a nadále naznačuje, že by také mělo zájem. No dobře, uloupnu kousek střechy a sousto mu podám. Tvor ho s chutí zkonzumuje a následně se mi začne otírat o nohy. Asi doufá, že ho budu živit ze svého důchodu. Napadne mě, že bych mohl vyzkoušet, jestli dokáže přežít ve venkovních podmínkách, a pak o tom referovat na internetu. Venku je něco málo pod nulou, asi ho vynesu ven na mráz. (15.03.2023)

Opět jeden z filmů mého dětství. Jak tu napsal Superpero... Opravdu jsem ho žrala :D Nejraději z těch tří jsem měla Shadowa. Ten mi opravdu utkvěl v paměti. Když jsem ale film viděla znovu o několik let později... musím uznat že už se mi tolik nelíbil. Přes to je ale film takový milý a jednou za pár let se na něj klidně zase podívám. (21.03.2014)