Neuvěřitelná cesta

Můj oblíbený film, když jsem byl malý. Film je o mluvících zvířátkách, kteří ale neotvíraj pusu, když mluví, ale to mi ani nevadí, protože film se natáčel v době, kdy technologie ještě nebyla nejlepší. Pro malé děti je to určitě stvořený, ale jak člověk roste, pomalu mu přechází chuť po filmu. (24.03.2015)

Asi nejoblíběnější film mého dětství, který mě natolik uchvátil, že jsem na něj koukala od 7 let v originále, aniž bych uměla anglicky. Tuhle trojku si zkrátka musí každý zamilovat a když jsem se na film podívala po pár letech, uvědomila jsem si, že je v něm i něco více než přátelství a dobrodružství. Zpracování muselo být těžké, jelikož hlavní aktéři jsou zvířata a i tak to má nádherný příběh, který k jejich pohybům a výrazům pasuje. A pokaždé jsem na konci neudržela své slzné kanálky pod kontrolou. (27.08.2011)

Zvířata nedokážou pochopit, proč je opouštíte. Myslí si, že je to napořád. Proto vás tak radostně vítají, když se vracíte domů z práce. Ráda se nechávám tímto příběhem dojmout. Brečím vždycky jako želva a nedostává se mi papírových kapesníčků. Také jsem chtěla mít moudrého a klidného psa jménem Shadow, doma mám ale pravý opak. Neuvěřitelná cesta je opravdu film pro celou rodinu. (26.06.2009)

Filmy o domácích mazlíčcích mohou být nejhorším druhem kýče, ale tohle se docela povedlo. Občas to bylo i vtipné a nápadité. Přikládám záznam tematicky korespondujícího snu. - - - Sen o domácích mazlíčcích (v noci z 8. na 9. prosince 2021) - - -     Na webu se objevily zprávy, že se na zemi vyskytl nový živočišný druh. Vypadá jako kříženec kočky, morčete a malého prasátka a lze jej nalézt v lidských domácnostech, kam neznámým způsobem proniká. Je mírné povahy, snadno si zvykne na člověka a slouží jako domácí mazlíček. Asi dárek od mimozemšťanů, řekl bych. Žere prakticky všechny potraviny, které svou malou tlamičkou dokáže zpracovat, ale nejvíc mu chutnají výrobky s přísadou palmového tuku. Hledám, jestli neumí něco užitečného, třeba vyrábět elektřinu, syntetizovat pervitin nebo chránit svého majitele před koronavirem, ale nic takového se tam nepíše. Ani o tom, že by někdo zvíře zabil, stáhnul, vykuchal, upekl a zjistil, zda se hodí k jídlu, jsem na webu nic nenašel. To se ufoni moc nevytáhli.      Vrátím se z nákupu a najdu jednoho takového tvora doma, jak cupitá po kuchyni. Jeho vzhled odpovídá snímkům na webu. Má hustou srst šedé barvy o délce sotva několika milimetrů. Pohladím ho, je to jako kdybych hladil kartáč. Možná by se s ním daly leštit boty. Vzpomenu si, že na webu stálo, že zvíře z kočičí obratnosti mnoho nepobralo. Když se postaví na stůl a ono hledá, jak se dostat dolů, počíná si tak neohrabaně, že zpravidla spadne a při pádu se stočí do klubíčka jako ježek. Dám zvíře na stůl, abych si to ověřil. Tvor po chvíli opravdu spadne, přičemž se svine do klubíčka. Po dopadu se rozvine a už zase cupitá po podlaze. No nic, jdu vybalit nákup.      V rámci vánoc jsem si koupil čokoládovou chaloupku zabalenou ve staniolu. Má být z velmi kvalitní čokolády. Rozbalím staniol a ochutnám ji. Je fakt prvotřídní. Tvor ke mně přicupitá a prosebně na mě hledí. „V téhle čokoládě žádný palmový tuk není, blbečku,“ poučím tohoto kandidáta na domácího mazlíčka. Zvíře samozřejmě nerozumí a nadále naznačuje, že by také mělo zájem. No dobře, uloupnu kousek střechy a sousto mu podám. Tvor ho s chutí zkonzumuje a následně se mi začne otírat o nohy. Asi doufá, že ho budu živit ze svého důchodu. Napadne mě, že bych mohl vyzkoušet, jestli dokáže přežít ve venkovních podmínkách, a pak o tom referovat na internetu. Venku je něco málo pod nulou, asi ho vynesu ven na mráz. (15.03.2023)

Srdcový film mého dětství, který z toho důvodu nemá v mých očích vady, ba dokonce jeho emocionální nádech je ještě více silnější, než za dob mého dětství. Krásný příklad nejlepšího možného snímku se zvířaty, který občas zavání přehnaným patosem ale nikdy ne v míře aby to uškodilo celku. 80% (20.10.2018)