Režie:
Herbert RossKamera:
Carlo Di PalmaHrají:
Michael J. Fox, Helen Slater, Richard Jordan, Margaret Whitton, John Pankow, Christopher Murney, Fred Gwynne, Elizabeth Franz, Drew Snyder, Barton Heyman (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Čerstvý absolvent vysoké školy Brantley Foster se vydává z rodného Kansasu do New Yorku za prací. Jenže firma, u které měl nastoupit, právě zkrachovala. Ať se snaží jakkoli, stále nemůže na žádnou slušnou práci narazit, a tak mu nezbývá než se obrátit na svého hodně vzdáleného strýčka Howarda Prescotta, který řídí gigantickou korporaci. Ten ho zaměstná jako poslíčka v dopisovém oddělení, což ale není práce podle Brantleyho představ. Když se naskytne příležitost, obsadí prázdnou kancelář a začne se vydávat za nového manažera Carltona Whitfielda. Znamená to stíhat roznášku pošty i porady vedení, převlékat se několikrát za den a vyhýbat se Prescottovi i šéfovi dopisního oddělení. Brantley obě práce bez problémů zvládá, ale je překvapen, že jeho manažerské nápady nejsou vždy vítány. Komplikují totiž snahy některých kolegů přivést podnik ke krachu a umožnit jeho převzetí konkurencí. Velký problém nastane, když je Brantley a zároveň i Carlton pozván na víkendové setkání v sídle Prescottových. (TV Nova)
(více)Videa (1)
Recenze (80)
Komedie s M. J. Foxem z korporátního prostředí s 80’s soundtrackem? Věděl jsem, že se mi tento film od Herberta Rosse (druhé setkání s tímto tvůrcem) bude líbit, že ale nakonec překoná veškerá moje očekávání jsem netušil. Scénář míchá převlíkací komedii, trochu romantiky a příběh o zelenáči, který prorazí v korporátním světě. Nejlepší je na něm ale ta pohodová atmosféra, ta se nedá popsat, ta se musí zažít. 5* ()
Žádná velká pecka, přesto však vcelku povedená komedie s mírně praštěnou zápletkou a známým Michaelem J. Foxem, hvězdou 80'. Rozkošně jednoduchý děj si zakládá zejména na jisté nevyrovnanosti a spoustě více či méně zajímavých konfrontačních žertíků. Hlavní je samozřejmě hrdina a jeho 'dvě tváře' z nichž jistému okolí nastavuje pouze jednu z nich, druhá je totiž krutě neoficiální. Snímek se veze ve vysokém tempu a příliš nevázne, v několika momentech je dokonce velmi zábavný. Milostný trojúhelník a zejména závěrečné bloudění za rytmu slavné písně "Oh Yeah" je krásnou třešní na tomto sladkém dortu. Samotný závěr je očekávatelný, přesto však v konečném důsledku celý útvar nijak nepoškozuje. Zábava na jeden večer s minimem nezapomenutelných scén. ()
Není na světě moc jiných herců, kteří jsou mi sympatičtí, jako Michael J. Fox (Michal Dlouhý k němu pasuje, jako Filipovský k Funésovi či Vlastimil Bedrna k Homeru Simpsonovi). Tohle je pohodová komedie ze zlatých 80. let, kdy ještě Hollywood uměl točit filmy na oddych a kdy ještě Amerika byla v pořádku. Navíc z mého oblíbeného New Yorku. P.S. Holky z osmdesátek byly nejlepší kosti. ()
Naprosto skvělá komedie, která mi dlouhá léta unikala a to byla velká škoda, protože tady i ty nejbláznivější a nadsazené situace jsou uvěřitelné a k popukání především díky úžasnému herci Michaelovi J. Foxovi. V tomto filmu jsou některé momenty tak vygradované (např. scéna v bazénu alá čelisti), že už to lépe snad ani nešlo. Škoda, že takové komedie se už dnes netočí. A proč jsem tedy nedal pět? Snad kvůli Helen Slater, která mi k Michaelovi opravdu, ale opravdu nesedla. ()
Michael J. Fox jako podnikavá dívka v zářivých světlech velkoměsta. Sázka na romantiku, motiv záměny, syntezátory a ztřeštěnost herce, který si při líbacích scénách s Helen Slater musel stoupat na štokrle, docela funguje (teda až na samý závěr, kdy kapitalismus převezou tak, že se stanou jeho součástí a my máme křičet yuppie!). Já si nakonec ze všeho nejvíc oblíbil praktickou tetičku Veru (Margaret Whitton), která nehodlá se svými milenci běhat za ruce jetelíčkem.. ()
Galerie (35)
Zajímavosti (14)
- Michael J. Fox bol v čase natáčania ťažkým fajčiarom. Jasným dôkazom toho je, keď si jeho postava Brantleyho (nefajčiar) dá nohy na stôl a odhalí podrážku spálenú od zahasených cigariet. (Peter-1307)
- Film měl mít původně hudbu od Johna Williamse. (SONY_)
- Ve filmu je mj. použita hudba od švýcarského elektronického dua Yello, konkrétně skladba „Oh Yeah“ (1985), (Frontie)
Reklama