Železní bratři

Ten film se opravdu strašně snaží vzbudit zdání, že chvaty, které nasazuje a údery, které rozdává, jsou skutečné. Dokonce si s touhle meta-iluzí ran, jež film divákovi zasazuje, invenčně hraje díky motivu wrestlingu coby bolestivého divadla, které je jen na oko, přesto dokáže diváky i aktéry zcela pohltit a zjizvit. Jenže aby tahle iluze byla dokonalá, musel by být Durkin stejně zručný scenárista jako režisér. A to není. Rodinné vztahy se mu rozutíkají pod rukama, jednotlivé linky jsou nedotažené, postavy se trochu nahodile vytrácejí a velká slova ani doslovné symbolické scény iluzi plnosti nevytvoří. Efron nabral he-manovskou muskulaturu, ale jeho herectví je gumové a placaté. Svou tuřínovou hlavou prokletého dobráka, který je silnější, než si sám myslí, film neutáhne. Koncentrace tragédii vinou neuspokojivých elips může nakonec budit spíš cynismus než účast a celá tahle upocená sestava o křehké maskulinitě nakonec sama sebe pokládá na lopatky pitomoučkým závěrem. (07.03.2024)

Neskutečný příběh jedné rodiny, který mě odpálil do sedačky. Příběh o vysvobození, tíze rodiny, vzájemné opoře a přehnané autoritě. Skvěle natočený snímek, který vás na začátku uvítá s otevřenou náručí a postupně vám představuje postavy. Následně vám dá ochutnat slávy rodiny Von Erichů a postupně do vás začne napouštět nepříjemné rodinné trable. A od druhé poloviny, která dostává čím dál více depresivní atmosféru vás začne máchat ve všech možných sračkách. Díky první polovině ta druhá funguje o to více a hned dostává větší dopad. Film sází a také stojí na hercích a ti jsou zde prostě skvělý! Jak Zac Efron, Harris Dickinson nebo můj oblíbený Jeremy Allen White jsou neuvěřitelní a předvádí zde jedny z jejich nejlepších výkonů. Jednoznačně jeden z adeptů filmu roku 2024! (07.03.2024)

Skvěle obsazený kousek o mém velmi neoblíbeném sportu, který mě zpočátku velmi zajímal, ale postupem času mě bohužel začal celkem nudit a neudržel mou plnou pozornost. Rozhodně je fajn, že jsem se dozvěděl něco nového (ač těch dějových změn je tu dle všeho nadbytek) a opakovaně jsem zíral, kam své muskulatury dokázali dovést v první řadě Zac Efron a Jeremy Allen White, zejména první jmenovaný už to dost přehnal a trošku to vypadalo, jak kdyby nosil umělé tělo ve stylu Billa a Teda. Další v pořadí, Holt McCallany je můj velmi oblíbený herec a vždycky jej rád vidím, tahle silná a nesympatická postava mu sedla dokonale ačkoliv mám samozřejmě raději, když je za klaďáka. Režiséra Seana Durkina samozřejmě budu sledovat i nadále a snad se mi jeho další film trefí do vkusu více. (14.06.2024)

Tak toto je lepšie než Jednotka samovrahov. V doslovnom zmysle. Kde sa berie s tragédiami nejaký Kennedyho klan, keď títo to brali hopom aj keď nemuseli a keď to nechcela kliatba, tak jej pomohli. Wrestling neznášam, ale tento príbeh mimo zápasov ma zaujal, aj keď v tomto prípade tieto dva prvky od seba neodseparuješ ako zelený aktivista smetie. (14.02.2024)

Durkin je zajímavý režisér. Vybírá si zajímavé náměty, které spolu moc nesouvisí a dokáže přinést dobré pojetí různých příběhů. Příběh rodiny Von Erichů je něco, co si zaslouží kvalitní zpracování, a i přes malé změny proti realitě je tento film po emocionálně naprosto odzbrojující. Kvůli pracovní povinnosti jsem byl nucen si příběh nastudovat předem, a tak mi nezbývá si pouze představit, jak musí působit na nic netušícího jedince, který do něj jde naslepo. Naprosto tragický osud, který sportovní bohové a despotický otec této rodině přichystal se může zdát až neuvěřitelný a přehnaně depresivní. Citová stránka však ukáže, že když na to přijde, je i takto vychovaný jedinec schopen uronit slzu pro své milované bratry. Naprosto zdrcující doják, který se dostane do dějin sportovního filmu. Nenominace na jakoukoliv cenu je hříchem. (17.03.2024)