Železní bratři

Decentní prohlídka bojů, kdy film se zdá být příjemně naschvál stejně hraný jako zápasy v ringu. V tom nejlepším slova smyslu. Citlivé drama, které má spád, dobré herecké koordinace. Efron teda vypadá jak Farquaad na roidech, nicméně zrovna zde ukazuje, že herectví ve vážné formě jde. I když s debilním účesem. Z jistých situací šlo vyždímat víc, aby zafungovala síla psychologických vazeb a tajů. Finále strhující s jasnou a dobrou myšlenkou. (29.02.2024)

Těšil jsem se, ale jsem zklamaný. Sportovní Dramata mívám obvykle hodně rád, jenže tohle mě minulo. Jde o divácky nevděčný Slowburn, který má jen 2 hodiny, ale pocitově má snad 3, protože jsem si v kině několikrát říkal, že to mělo už dávno skončit a furt to jede dál ( Co by se dalo shrnout do 10 minut, se tu řeší hodinu apod) a zkrátka mě to vůbec nebavilo a od půlky filmu jsem už vyhlížel hodinky. Herecky v pohodě, Efron i Allen White nejlepší, oba mám rád, ale to zákulisí wrestlingu mě bavilo o dost méně než jsem čekal. Fighty si tu divák neužije, takže veškerá ta show je nezáživná a ani to rodinné drama na mě nefungovalo, přišlo mi to emočně chladné. Natočeno je to navíc docela amatérsky a příběh dle skutečných událostí je to sice zajímavý, ale tak nějak jede bez výrazných překvapení a drajvu. Pozitivní obecné přijetí opět nechápu, čistá festivalovka pro okrajové publikum, která je až nepříjemně zdlouhavá a roztáhlá. 55% (08.02.2024)

Zac Efron v roli wrestlingového zápasníka vtrhl se svojí Hulkovskou muskulaturou do filmového ringu a započal příběh legendárních bratrů s označením Von Erich. Toto životopisné drama opírající se o skutečnou událost, která zahýbala, nejen díky rodinnému prokletí Von Erichů, wrestlingovým světem, ale myslím si, že po zhlédnutí filmu i světem newrestlingovým. Já ač nejsem milovník amerického teatrálního zápasení, tak mohu být potěšen, že film jím není nijak bezdůvodně přeplněn a těží spíše z dramatických okamžiků, které se na Von Erichy valí ze všech světových stran. Režisér Sean Durkin se chopil krom velící židle i scénáristického pera a vzhledem k tomu, že toho moc na svém kontě nemá, tak ač tento snímek není stoprocentní, tak určitě stojí za nějaké to jedno podívání. (28.02.2024)

The Iron Clown musí být pro našince s alespoň elementárním vkusem a kvocientem nad úrovní německého ovčáka naprosto nezáživný, vleklý až otravný pomníček skutečné žampióní famílie vidláckých bigotních dementů s buzerantskými účesy, příznačně se angažující v nejdebilnějším a nejlopatističtějším pseudosportu pro totálně zdegenerované idioty – wrestlingu. Pseudosportu, v němž banda postižených nasteroidovavaných pičusů předstírá údery a tříská sebou o zem, a u koho z nich ta kohorta solvin v publiku nejvíce piští, ten je jakože „mistr světa“, i když se tato vrcholná retardace provozuje téměř výhradně na území Spojených sráčů Oligofrenických. De fuckto se jedná o špatně natočenou, zdramatizovanou, sestříhanou i zahranou a totálně nudnou studii opolidských bratří s vyrachtaným fotrem, postupně vychcípávajících při soutěžení o „prokleté“ Darwinovy ceny, až přežije jen ten nejhnusnější pitekantrop, jako vždy totálně prkenný Hnuzack Efron. Ovšem pokud xmrti rádi uhranutě a s jakože děsně erudovaným psychologicko – sociálním nadhledem dvě hodiny v zoo pozorujete statickou tlupu šimpanzů, kteří po sobě občas hodí hovno, popřípadě si kompulzivně cucáte palec u jakýchkoliv pohyblivých obrázků, hlavně že jsou barevné, je to film přesně pro vás! (28.02.2024)

Drtivá většina recenzentů si zde stěžuje na fakt, že v příběhu o slavné wrestlerské rodině je velmi málo skutečného wrestlingu. Já si však naopak myslím, že právě tomuto zjevně přímočarému přístupu se chtěl režisér Sean Durkin co nejvíce vyhnout. Snímek The Iron Claw totiž funguje nejlépe v psychologické rovině, v níž se synové snaží stůj co stůj zavděčit dominantnímu otci, který si skrze ně plní své vlastní sny. To co tedy na začátku vypadá jako idylická domácnost se postupem času mění v neutuchající teror, před nímž není úniku, což vyeskaluje v sérii nevyhnutelně nešťastných událostí. V tomto bodě je tedy záhodno zmínit skvěle dávkovaný scénář, který z dané polemiky a úžasných exteriérů či interiérů těží své maximum, v čemž mu velmi pomáhají i skvělé herecké výkony všech zúčastněných. Když tedy všechny tyto ingredience spojíte dohromady, vznikne Vám výbušně dramatická podívaná, která Vás ve svých nejlepších momentech dokáže velmi slušně strhnout. Pokud tedy hledáte neotřelý náhled na wrestling, potažmo i na jeho zákulisí, The Iron Claw je přesně tím pravým. Skvělá práce! (KVIFF.TV) „I used to be a brother.“ (02.06.2024)