Priscilla

Pozerateľný, oddychový kúsok, ktorý neurazí, kĺžuci sa viacmenej po povrchu, nezachádzajúci do prílišných detailov alebo do hlbšieho ponoru v rámci života hlavných protagonistov, ktorí miestami pôsobia ako dvojica nesúrodo. Film akoby naznačuje isté emócie, charakterové vlastnosti postáv ale bojí sa ich rozvinúť - a keďže ide o film, ktorý sa týka vzťahu s Elvisom (aj vzhľadom na jeho búrlivý život) by som očakával väčšiu živelnosť. Najviac ma však asi prekvapil koniec, ktorý sa zjavil tak náhle a nečakane ako sa následne rozplynul v záverečných titulkách. (05.09.2024)

Mnozí dodnes věří, že nezemřel a jednou se vrátí, já si myslím, že to byl pěkný kokot. Alespoň tak ho vykresluje Sofia Coppola, která znovu dokazuje, že v práci s ženskými postavami je její hlavní síla. Zase na to jde neotřele a poutavě, její vize se má dostat pod kůži Priscilly, které se splnil sen tisíců dívek, který ale místy připomínal spíš nefalšovanou noční můru. Bylo mezi nimi přesně deset let, jenže naivní dívence bylo teprve čtrnáct, když ji během své vojenské služby v Německu Elvis poprvé oslovil. Láska a štěstí tu vystupují za zvláštní pojmy, protože léky zobající král rock 'n' rollu je tu za nátlakového a zároveň slabošského debila, jelikož ona nemůže mít brigádu, musí nosit takové oblečení, takový účes i takovou barvu vlasů a vlastně i na odhalování a poznávání svých citlivých erotogenních míst, ačkoliv chce, může zapomenout. Takže jen tu a tam něco špitne, občas projeví nesouhlas a mezi množstvím Elvisových přátel si snaží ukrojit trochu pro sebe. A Elvis pokaždé kamsi zmizí s kapelou nebo na natáčení dalšího z filmů, které ale nesplňovaly jeho očekávaní. A určitě tam nedrží celibát. A roky plynou… Stojí jí to všechno za ten luxus? Má vůbec právo si stěžovat? Film se neschovává a jasně tvrdí, že je předkládaný úhlem pohledu své protagonistky. Osobně je mi šumák, zda jde o určitý druh terapie samotné Priscilly Presley, zajímá mě výsledek. A ten je solidní. Každopádně i nadále platí, že se Coppola tak nějak „stáhla“, od Marie Antoinetty nenatočila nic, co bych si chtěl pustit znovu a opět variuje její dobře známé téma osamělosti a prázdnoty života. Navíc škoda, že v druhé polovině tak moc skáče v prostoru. Herecky samozřejmě velká spokojenost. (10.01.2024)

Po předloňském Elvisovi přichází na řadu Priscilla! Film o/od/podle ženy Krále rock'n'rollu měl solidní námět a je škoda, že se výsledné zpracování drží vcelku na uzdě. Divák sleduje vztah Elvise a Priscilly od jeho de facto nahodilého počátku, přes turbulentní "práškový" průběh, až po hořkosladký závěr, přesto mě celkově dění na plátně nechávalo veskrze klidným. Cailee Spaeny neměla díky svému mladistvému vzhledu problém ztvárnit Priscillu napříč téměř patnácti lety; Jacob Elordi mi do role Elvise úplně moc nesedl, ale musím uznat, že měl skvělý přízvuk. Abych pravdu řekl, nějaké emoce se u mě dostavily až v závěru filmu - a to vlastně jen díky Dolly. (14.06.2024)

Začátek musí zákonitě potěšit všechny foot fetišisty. Všichni, kteří hráli v Euforii, se stali světovými hvězdami - Jacob Elordi zcela zaslouženě. Výstižný bad boy se i na roli Elvise zvláště v jeho temných drogových momentech náramně hodí. Zarytým fanynkám a fanouškům může vadit výrazný nepoměr výšky ke skutečnému Elvisovi a ten do očí bijící nesoulad k drobné Cailee Spaeny. Mě osobně to neuráží, spíše naopak vzhledem k osobním preferencím. Pojetí Sofie Coppoly mistrně zachycuje osamělost ve vztahu, manipulaci, toxicitu, prázdnotu a bolest. Křehká Cailee Spaeny svoji Priscillu zahrála bravurně a zaslouží obdiv. Protivná a odporná postava Plukovníka se naštěstí ve filmu vůbec neobjeví, jen se o ní často hovoří. Dagmaru Dominiczyk jsem naposledy viděl v Hraběti Monte Cristo, není se pak čemu divit, že jsem ji už vůbec nepoznal. Velmi zdařilý snímek vhodně doplňující předloňského Elvise. (23.05.2024)

Kostýmově parádní, herecky nepřekvapivě kvalitní (Jacob jako Elvis jasná trefa), příběhově sterilní. Já vím, že se jedná o film již vyzrálé Sofie Coppoly, ale přeci jen... možná, že jsem čekal návrat do kapku divočejších vod za dob Marie Antoinetty? Pokud člověk viděl pár romancí, tak vývoj vztahu Priscilly s Elvisem pro něj bude poměrně předvídatelný, aniž byste kdy o této dvojici předtím slyšeli. Nezbývá proto než koukat na pěknou interiérovou výpravu. Vyloženě hluchá místa zde naštěstí chybí ale na to, že má tahle komorní podívaná necelé dvě hodiny, tak jsem se znatelně víc než minulý rok od Baze o vztahu Priscilly s králem rock 'n' rollu nedozvěděl. [Viennale 2023] (29.10.2023)