Úžasňákovi

Možná to je moje chyba, že jsem se na to podíval až skoro 10 let poté. Dřív by mě to snad oslovilo víc, teď mě to nijak zvlášť nepobavilo. Zpočátku to bylo celkem v pohodě, ale postupem času tam bylo na můj vkus až moc akce a relativně málo zábavy a já to mám u animáků radši naopak. Lepších kousků je hromada. 60% (02.07.2013)

Je dobré, že si Pixar ve svém nejočekávanějším počinu vzal na paškál pro animák neobvyklé téma, ale částečná parodie a částečná pocta superhrdinům jsou trochu nedotažené. Několikrát zmiňované aspekty scény u stolu nebo akce s tryskáči jsou sice fajn, ale odhadnete je už z traileru. Bohužel - v mých očích to Pixaři nedokázali a nenašel jsem ani rodinnou atmosféru ani důvod pro obdivování. Pomalé, předvídatelné a i přes celkem pohodové postavy a zápletku příliš lehce zapomenutelné. (24.02.2006)

Nelze nedat méně než 4. Ale ne jen pro perfektní design figurek (ta směšná malá těla a velké hlavy) a výtečnou animaci (soustředící se hlavně na detaily okolí než na neforemné hlavy hrdinů), ale také pro velmi -zdůrazňuji- velmi špičkový děj. Rozdíl mezi takovým Shark Tale a Incredibles je prostě v silném, inteligentním a vtipném scénáři. A jsem přesvědčena, že i kdyby byla grafická složka o dvě třídy níž, dala bych velmi vysoké hodnocení. Úžasňáci jsou takový druh retro komixových příběhů (asi jako Svět zítřka, ale ten měl o kousek slabší scénář). A je dokonalý ve všech složkách - v najazzlé hudbě, super dabingu (a to i v českém - opravdu mile překvapí). Po Nemovi další silná a povzbuzující káva na poli animáků, ale spíše pro dospělé narozdíl od Nema. (29.04.2005)

Tento film jsem kdysi viděl v nějakém špatném rozpoložení a musím říci, že jsem jej tnekrát plně nedocenil. Musím uznat, že Pixar zase vytvořil užasnou podívanou, která v sobě míchá motivy starých bondovek, (které zbožňuju), a komiksů (které žeru). A tento mix funguje, nejen díky vtipnému příběhu, ale i díky velice podařené retro vizuální podobě filmu. Úžasňákovi jsou dalším triumfem Pixaru. (14.12.2004)

Po zhliadnuti Incredibles mi neostava nic ine iba skonstatovat, ze ide doteraz jednoznacne o pixarovsky tak najlepsi, ako i najvyzretejsi film (ktory zo sebou prinasa aj nekompromisny ale pochopitelny posun vylucne do kategorie filmov pre odrastenejsie publikum). Velmi potesujuci je fakt, ze Incredibles znova dokazuju pixarovske primarne zameranie na pribeh. Prva polovica filmu tak v sebe nesie dokonalu sondu do sveta hlavnych hrdinov a ich rovnako detailnu charakterizaciu. Prostredie, v ktorom ziju, je vdaka tomu natolko presvedcive a podmanive, ze v mojom pripade ma uplne pohltilo. Tou pravou ceresnickou na dorte su potom genialne napisane dialogy zasadene do precizne vybudovanych scen (eskalacia rodinnej hadky pri veceri si svojou dramatickou vystavbou zasluzi plne kvalitativne absolutorium). Skratka pribeh, postavy a svet ktory obyvaju, su natolko prepracovane a vdaka tomu skutocne zive, ze im ich moze zavidiet valna vacsina hranych filmov. To vsetko je navyse podavane s takou lahkostou, ze aj do oci bijuce posolostvo o zapadnymi civilizaciami vydvihovanym indvidualizmom a vynimocnostou kazdeho cloveka prijmete bez sebamensieho odporu z pocitu manipulacie s vasimi citmi. Prepnutie druhej polovice filmu do akcneho tonu bol velmi riskantny krok, ale velmi uspesne zvladnuty. Pretoze, ked slovo ustupi cinom, deje sa to sposobom, ktory ohromuje svojou formalnou cistotou a reziserovym citom pre komponovanie a nasnimanie akcnych scen s dorazom na ich tempo a gradaciu - od pohybov kamery, zvolenych rakurzov az po strih - vsetko je famozne a znova mi neostava nic ine ibe konstatovat, ze o podobne kvalitativnom nadpriemernom spracovani si moze vacsina hranych akcnych filmov nechat iba zdat. Apropo toto kvazi rozdelenie filmu na dve polovice (prvu - popisne konverzacnu a druhu - akcno dynamicku) mi silne pripomenulo rovnako bezchybnu polarizaciu sujetu v Tarantinovom Kill Bill, i ked samozrejme v inverznom poradi. Takto nejak by totiz labuznicky svojou naraciou posobili Volume 1 a 2, keby ste si ich pustili hned po sebe. (26.11.2004)