Svedená a opuštěná

Ano, je to sicilské a ukřičené. Na "skvělou komedii" bych tento film nepasovala (nedokážu se pořádně bavit, když je šestnáctileté dívce nadáváno do děvek, její otec ji liská a zamyká v pokoji, kdy může a ona polovinu filmu propláče a druhou polovinu nemá k pláči daleko), spíše na skvělou přehlídku karikatur maloměšťáků. Dobrému jménu, stavěnému nadevše, je potřeba obětovat veškeré jiné zájmy, nezáleží na tom, čí. (23.02.2011)

ocenenia : MFF Cannes 1964 - Najlepší herec (Saro Urzi) (?) ◘◘◘◘ Ten sicílsky tatko (Saro Urzì) fakt "válí", aj keď všetky postavy sú typologicky výborne zvolené :D Vynikajúca (juho)talianska bláznivá taškařice o rodine, cti a jednom pohlavnom styku. :) Hrdosť protagonistov to síce celé trochu skomplikuje, ale na koniec je z toho (SPOILER!! ale pri tejto komédii to snáď nevadí) krásna svadba a blažená smrť ("e viva! e viva!!") :D Komédia na spôsob "sicílskych Homolkovcov" mixnutých s Troškom (nedajte sa odradiť týmto menom:), kde vynikajúcu komediálnu akčnosť dopĺňajú rovnako vynikajúce dialógy. Ďakujem Pietrovi Germimu a všetkým hercom za toto predstavenie. Po dlhšej dobe som sa naozaj dobre pobavil. Výborná réžia, veľmi pekná kamera, vypointovaný strih (najmä tie retrospektívne časti, napríklad keď otec rozmýšla, kto len mohol jeho dcérku zneuctiť:)), no a herečka Stefania Sandrelli vášmu oku tiež určite ulahodí ;) (03.01.2013)

„Zákon hovorí jasne: § 544. O prečinoch, uvedených v prvom odseku § 530, inými slovami o znásilnení a zneužití maloletej, to znamená o tom, čo ste urobili, platí: Manželstvom, ktoré páchateľ uzavrie s osobou poškodenou sa prečin napraví. Preto si ju musíte vziať.” • Práve tento promptný poznatok sa síce bezprostredne týkal Germiho divokého, vskutku atypickým spôsobom nadštandardného, temperamentného, talianskeho titulu: Zvedená a poškodená, no zároveň by som k nemu však pridal i tieto ďalšie prívlastky, a to zrejme v týchto nasledujúcich podobách: prefackanej, zdeptanej, poníženej, zamknutej, unesenej, vypočúvanej,... protagonistky Agnesy Ascaloneovej, ktorá si začala „vášnivý vzťah” s dotieravým jedincom Peppinom Califanoom, čo je v podstate hlavným spúšťačom nasledovných, nepredvídateľných a pomerne dosť šialených situácií s postupným pribúdaním ďalších postáv, medzi ktorými asi najviac vyčnieval Don Vincenzo Ascalone, ku ktorému bol originálny scenár asi vôbec najštedrejším, nakoľko bolo viac, než viditeľné, že si každú jednu scénu, v ktorej sa zakaždým vyskytol, zväčša (vy)užíval vo svoj vlastný prospech, až tým miestami trochu zatienil; ústredný, »zamilovaný párik« , (za)citovaný o pár riadkov vyššie, že svojimi častými a trefnými replikami, skrátka až príliš strhával na seba pozornosť, ale našťastie, ak to zoberiem, ako celok, tak sa táto «miska váh» postupne veľmi vkusne vyvážila, trebárs i s príchodom štrbavého, no o to viacej sympatického baróna Rizieriho Zappalàoa v podaní Leopolda Triesteho, ktorý sa podľa mňa svojim hereckým (kratším) prejavom, vyrovnal zrovna i tomu poprednému v podaní Saroa Urzìoa. • Osobne mi oveľa lepšie sadol režisérov predchádzajúci titul: Divorzio all'italiana, kde mimochodom debutovala i predstaviteľka Agnesy, čiže Stefania Sandrelliová, kedy sa rovnako rozohral podobný kolotoč samých, »scenáristických orgií« , ako aj v tomto ozvláštňujúcom prípade, pričom predtým dokonca i s prídavkom v podobe: Oscarom® oceneného, najlepšieho scenára s maximálnou, údernou razanciou... (26.08.2023)

Svíravá společenskokritická studie maloměšťáckého pokrytectví, kterou jen naprostý cynik může nazvat komedií, aniž by k tomuto označení žánru nepřidal přívlastek „krutá“. Satirický ráz filmu je totiž častěji přehlušován psychologickým ponorem, karikování se rozplývá ve scénách vnitřního boje. Svět vyznávané rodové cti (přesněji: jejího obrazu) děsí svou relativizací hříchu (pro udržení (pochybné) neposkvrněnosti jména lze spáchat i vraždu, čili obětovat svou duši) i rozkladem rodiny, v nějž ústí (odcizený vztah otce ke svým dcerám). Díky vyhraněnější expresivitě snad ještě o stupeň silnější a varovnější dílo než analogické téma zpracovávající Krásný Antonio. (27.12.2009)

Kvalitní satiricky zlomyslný pohled na tehdejší stav italské společnosti na Sicílii, jejich morálku, zvyklosti a zákony, často vycházející ze zastaralých tradic. Společenská váženost je často úměrně závislá na tradiční míře pochybné rodinné cti, za kterou se tvrdě bojuje. A to i za cenu vraždy při krevní mstě. Pokrytecká morálka je plná lascivních zvrhlých choutek, kdy je žena určena k neustálému nahánění a odmítání. Podlehnutí se rovná především jejímu poklesku na samé dno pokrytecké morálky, kdy jsou oběti veřejně zostouzeny a ponižovány. A to nejen oběti, ale celé rodiny, a jediným východiskem je krevní msta, která ale vše pouze obrací do začarované kruhu. Nebo složitá vyjednávání a zinscenování komplikovaných divadel pro veřejnost, aby se vše zdárně vyřešilo v rámci neměnné společenské prestiže. Velkou hru, plnou proměnlivých postojů ostatních účastníků hry, rozehrává Don Vincenzo Ascalone (dobrý Saro Urzì). V rámci zachování cti rodiny, své, i svých dcer. Nakonec s velkou pompézností a veřejně dosáhne svého cíle. Jeho dcera Agnese Ascalone (půvabná Stefania Sandrelli), je příčinou veškerého dění, když podlehne neodbytnému svůdci, do kterého je zamilována. Poté jím je odmítána, ostouzena, aby pak za něj byla velkolepě provdána. Z dalších rolí: svůdce Peppino Califano (Aldo Puglisi), snoubenec Agnesininy sestry, který se mocně vzpouzí pojmout svou oběť za manželku, Vicenzův syn Antonio Ascalone (Lando Buzzanca), vybraný ke krevní mstě na Peppinovi, ale naštěstí vyhrává jeho neschopnost komukoliv ublížit, Peppinovi zoufalí rodiče Amalia (Lola Braccini) a Orlando Califanovi (Rocco D'Assunta), střídavě se vzpouzející a domlouvající průběh divadla, chudý baron Rizieri Zappalà (Leopoldo Trieste), s nechutí odhalující svou roli v divadle, Vincenzův bratranec (Umberto Spadaro), právník radící s průběhem divadla, Agnesina sestra Matilde (Paola Biggio), nic nechápající původní snoubenka Peppina, policejní šéf Polenza (Oreste Palella), dohlížející na zdařilý průběh divadla, a Pasquale Profumo (Vincenzo Licata), prostředník setkávání obou rodin. Rozverné, vtipné, satirické, ale zároveň i smutné při pohledu na stav sicilské společnosti, jejich zvrácené morálky a falešného vyžadování cti i za cenu prolévání krve. A to vše s velkolepou vrozenou italskou dramatičností prožívání života. (07.07.2012)