Stalo se jedné noci

Já se teda bavil grandiózně, a to právě díky oběma hercům. Moc nechápu místní hejt nad výkonem Claudette Colbert, která je v roli rozmazleného spratka okouzlující a společně s Clarkem Gablem jim to sedlo dokonale. Konec může dnes působit značně kýčovitě, ale bavíme se o filmu, který vznikl v roce 1934. Kromě toho k tomuto žánru jistá kýčovitost podle mě patří. Například Příběh z Filadelfie to má podobně, a ani tam mi to nevadí, ba naopak. Screwballovým komediím začínám opravdu holdovat. (30.07.2018)

Proč dávám plný počet, byť si myslím, že na něj film nemá? Protože je pro mě první svého druhu, vzor romantickým komediím, kde ona uteče, potká jeho, nemají se rádi, nakonec se zamilují, ona uteče jinému od oltáře - zkrátka je zde k vidění celé škála prvků, které jsou téměř v každé romantické komedii. Ještě stojí za zmínku, že zpočátku jsem se bál příliš velké podpobnosti s Prázdninami v Římě, ale děj se postupně začal ubírat jiným směrem. (13.04.2009)

Pramáti všech romantických komedií. Model "nesnášela ho-poznala ho-milovala ho" podle mě pochází právě odsud a ve své době byl revoluční: filmová hrdinka dostala šarm, kuráž a osobnost. To je přínos filmu a je jen škoda, že v něm hraje bezkrká šeredka Claudette Colbertová. No, každý začátek je těžký. Jinak, Stalo se jedné noci stojí za vidění i proto, že obsahuje slavnou scénu s pokojem přepůleným dekou. Ta scéna se dočkala tolika parafrází v jiných filmech, že se vyplatí vědět, o co kráčí. 80 % (22.02.2003)

Romantika prodchnutá sarkasmy a snahou svého vskrytu milovaného co nejvíc setřít jsou krásným poznávacím znamením doby. Dialogy ostré jak břitva tu teď v dobách Me too šokují snad víc jak sebevětší brutality Noci s nabroušenou břitvou. A fungují na výbornou, ony sarkasmy. Romantika ovšem už tolik ne, zvlášť když mezi Gablem a Colbertovou je viditelné chemie jen poskrovnu, dalece nedosahující na metu Prázdnin v Římě, které příběh o pár desítek let starší klasiky umě vykrádá/remakuje. Vadí to? Ani zbla. Tak jako je nejlepší verzí Casablancy ta s vesmírným barem Dinglebatové a Beardsleyho, nejlepší verze Caprova opus magnum je ta, kterou nenatočil Capra. Originál stojí pořád za vidění, ale vracet se do něj asi nebudete. Well... we'll always have Rome. 7/10 (04.09.2019)

Caprov film som videl vo Filmovom klube pred takmer 60 rokmi. Je pochopiteľné, že si ho už nepamätám,viem však, že som bol spokojný, ale nie ohromený. Preto sa nemôžem stotožniť s tým, že to bol prvý film, ktorý od Akadémie získal všetkých päť hlavných Oscarov. Neskôr to bol iba Prelet nad kukučím hniezdom a Mlčanie jahniatok, čo boli nepochybne filmy inej kategórie. Iba toľko k filmu, ktorý už pravdepodobne neuvidím opakovane. (19.02.2020)