Obsahy(1)
India Song je adaptací románu Vicekonsul, který je součástí řady románů z koloniální Indočíny 30. let a vrcholí slavným Milencem. Durasová jako filmová extremistka v mnoha ohledech popírá jakákoliv pravidla vyprávění, ale často i toho, co si představujeme pod pojmy "přesvědčivost" či "dobrý vkus". Film je proto do značné míry experimentem s obrazem, blížícím se videoinstalaci.
Děj je nesnadno čitelný: z románu, v němž jde v první linii o "šílenství" Vicekonzula z Láhauru způsobené jeho metafyzickým prozřením zbyla ve filmu takřka jenom proslulá scéna plesu, na kterém Vicekonzul tančí s jinou durasovskou postavou, Anne Marie Stretter, která přechází do zmiňovaného románu Milenec jako předobraz ponížení a vyprahlosti hlavní hrdinky.
I pro milovníka durasovského světa nesnadno stravitelný výsostný filmový experiment s úchvatnou femme-fatale Delphine Seyrig v hlavní roli.
(garmon)
Videa (1)
Recenze (15)
Je mi líto. Duras může v tomhle snímku používat sebezajímavější filmové nástroje, které většinou jiní tvůrci nepoužijí, ale pokud mi ten snímek nic neřekne, tak mě prostě nebaví a nemohu mu dát vysoké hodnocení. Jenom to, že je snímek experiment a nějak slušně drží pohromadě, pro mě prostě není ukazatelem toho, že se jedná o dobrý film. Jen prostě snaha o umění pro umění. ()
Okurka jako.¬ Pojmouti se věc dá různě. Okurka na salát, jako pleťová maska, nebo jako dráždidlo otvorů. Marguerite Durasová, krajně výstřední francouzská tvůrkyně 70. a 80. roků 20. storočí, nalézala pojetí naprosto neběžná a odchýlená i od těch nejkrajnějších běžných pojetí. Její adaptace jejího románu Vicekonsul snímkem "India Song" z první poloviny 70. roků je toho zřejmým svědectvím.¬ Hlavním nositelem významu je řeč, slova pronášená jako útržky z literární předlohy, ve skutečnosti na způsob jednoduchých otázek a odpovědí, bez časové osy, takže k uchopení celku je třeba věnovati jí značnou pozornost. K odlehčení slouží hudba a velice pomalé záběry po celou dobu trvání snímku, s pečlivě propracovanými komposicemi scaen pohybujícími se mezi pomalým pohybem a statickým záběrem. Tato naposled zmíněná, "filmová" část snímku je z pohledu diváka ještě poměrně stravitelná, bráno ovšem pouze jako výseč z celku, kterým je řeč, scaena, hudba, zvuky (šumění stromů, houkání lodě, řev člověka — vždy v kontextu s děným); pořadí podle důležitosti. Pro obdržení zamýšleného výsledného dojmu je potřebí stupně soustředění a vcítění vyloučeného pro běžného diváka.¬ Snímek je z filmového hlediska zvrácený, jdoucí proti základům filmové tvorby, pro až neuvěřitelné citlivé spjetí všech jeho výše už popsaných složek jej však třeba označiti za zcela mimořádné umělecké dílo, ovšem s nižádnou užitností pro diváctvo a s pramalým významem pro umění a kulturu veřejně pojímané. Mohu jej srovnati s dalším francouzským "nefilmovým" snímkem z té doby založeným na řeči, "Un homme qui dort", podle knihy spisovatele a tvůrce scénáře G. Perece, který ale ani zpovzdálí nedosahuje velikosti a účinu "India Songu", jsoucí příliš deklamatorní v řečové složce a nemnoho propracovaný ve složce obrazové. ()
Zrejme najexperimentálnejšia adaptácia literárnej predlohy, akú som kedy videl, pričom nevylučujem, že sa dá natrafiť aj na niečo ešte bizarnejšie a zároveň rovnako umelecké. Počúvanie hovoreného slova a sledovanie neživých, zamrznutých obrazov postáv bez duše vás bude nabádať k predstavám, ako by India song vyzeral ako akademická vysokorozpočtová adaptáca, čiže niečo ako Milenec, ak sme u Durasovej alebo Indočína, ak sme v tej Indočíne. Rukopis scenáristky Hirošimy, mojej lásky sa nezaprie, tu ale ako režisérka zašla o podstatný kus ďalej (od diváka). Film vhodnejší určite na podrobný analytický rozbor než na nejaké dojmologické komentáre a percentuálne hodnotenia. ()
Tak jsem to konečně viděl, zvládl jsem to až do konce a popravdě bych tomu tu třetí hvězdu rád dal, ale to by to nesmělo trvat tak dlouho. I experimenty by měly mít své meze, když nemají dostatek experimentálních nápadů. Tohle je můj druhý film od Marguerite Durasové a obzvlášť tady jsem o ní nabyl dojmu, že je přesně tou intelektuálkou nejhrubšího zrna, jejíž dílům se z nepochopení občas smějí i lidé různým uměním otevření. India Song je hodně volný film snad ve všem - v obraze se pohybují lidé, něco dělají (často něco romantického), mluví jen výjimečně, zatímco zvuk obsahuje mimoobrazové dialogy několika hlasů, které dění komentují a to buď přímo, nebo skrze domněnky a nebo úplně mimo vše. Místy doplňují pozadí všeho, místy zase jedou jen tak na prázdno. A tohle jsou celé dvě hodiny, které jsou mimo to "ozvláštněné" už jen občasnou hudbou a jedním nečekaným silným křikem. Někam do padesáté minuty mě ta naprostá jinakost a vzpoura všemu, co dělá film filmem, bavila, jenže jak to do konce jede stále to samé, začínalo si mě to pak rychle ztrácet a poslední čtvrtinu už jsem netrpělivě vyhlížel závěrečné titulky. Formálně je to přitom velmi zajímavé, především využitím zrcadel v záběrech, které občas tvoří jakoby dva rozdílné světy, do kterých je vidět naráz. Jenže jsem spolu s tím čekal na cokoli hlubšího z toho plynoucí a buď to v tom není, nebo je to tam tak skryté, že se mi to nepovedlo najít. Je to na mě až moc zahleděné do sebe, přehnaně nepřístupné a lehce nabubřelé. Vera Baxterová mě bavila víc, protože v sobě má něco navíc - její nečitelnost je vědomou a hlubší hrou s divákem; ovšem jestli tohle India Song mělo taktéž, v dvouhodinové prezentaci toho samého se to dokonale utopilo, jako ti dva milenci v závěru. Ups, spoiler toho jediného, co by tu mohlo být aspoň trochu překvapivé a dějové, ale věřte mi, že i bez vyspoilerování by vám to bylo fuk... Na děj se tu skutečně nehraje, ale na jeho naprostý rozpad ano. Lepší 2* ()
Musíte si najít dvě hodiny, uvést se do naprostého klidu, dostat do sebe touhu vychutnat si 'náročnější' film, uklidit si kolem sebe, sednout do pohodlného křesla a snad i rozdělat sedmičku vína nebo stylově zapálit doutník či cigaretu s nástavcem. Pak si teprve můžete vychutnat krásu tohoto něžného filmu, který okouzlí nejen svými magickými obrazy, ale i vznešenou francouzštinou většinou v experimentální kontrapunktní zvukové stopě. ()
Reklama