India Song
Obsahy(1)
India Song je adaptací románu Vicekonsul, který je součástí řady románů z koloniální Indočíny 30. let a vrcholí slavným Milencem. Durasová jako filmová extremistka v mnoha ohledech popírá jakákoliv pravidla vyprávění, ale často i toho, co si představujeme pod pojmy "přesvědčivost" či "dobrý vkus". Film je proto do značné míry experimentem s obrazem, blížícím se videoinstalaci.
Děj je nesnadno čitelný: z románu, v němž jde v první linii o "šílenství" Vicekonzula z Láhauru způsobené jeho metafyzickým prozřením zbyla ve filmu takřka jenom proslulá scéna plesu, na kterém Vicekonzul tančí s jinou durasovskou postavou, Anne Marie Stretter, která přechází do zmiňovaného románu Milenec jako předobraz ponížení a vyprahlosti hlavní hrdinky.
I pro milovníka durasovského světa nesnadno stravitelný výsostný filmový experiment s úchvatnou femme-fatale Delphine Seyrig v hlavní roli.
(garmon)
Videa (1)
Recenze (15)
Musíte si najít dvě hodiny, uvést se do naprostého klidu, dostat do sebe touhu vychutnat si 'náročnější' film, uklidit si kolem sebe, sednout do pohodlného křesla a snad i rozdělat sedmičku vína nebo stylově zapálit doutník či cigaretu s nástavcem. Pak si teprve můžete vychutnat krásu tohoto něžného filmu, který okouzlí nejen svými magickými obrazy, ale i vznešenou francouzštinou většinou v experimentální kontrapunktní zvukové stopě. ()
Som priaznivcom experimentálnych snímkov. Či už obsahovo, alebo formálne. Neprítomnosť komerčných prvkov mi nevadí. Film ako umenie, je proste ústretové vo všetkom. Lenže tento akokoľvek silný, básnicky podaný a relatívne umelecký počin, je jedna ťažkotonážna nuda, ktorá svojím prednesom v štýle L'ANNÉE DERNIÉRE Á MARIENBAD, nepôsobí vôbec ani ako nejaký unikát a ani ako niečo, čo by zaujalo štylisticky. Iba ako uspávanka. ()
Táto experimentálna bizarnosť je neskutočne sa vlečúca aj na môj vkus, a to inak pomalé filmy milujem. Namiesto umeleckého zážitku som zažil 2 hodiny utrpenia, aj napriek veľmi príjemnej hudbe. Toto experimentálne dielo považujem za silne nefilmové, teda aspoň ja mám veľmi odlišnú predstavu o tom, ako má vyzerať film. Nefilmové až do tej miery, že ešte dlho po jeho spustení som bojoval s podozrením, že sledujem nejaký chybný záznam,, ktorý ma totálne nesynchrónny obraz a zvuk. Hoci, v kinematografii panuje mimoriadna rozmanitosť v tom, čo všetko je ešte považované za filmové dielo, a to na filmoch milujem. Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. ()
Zrejme najexperimentálnejšia adaptácia literárnej predlohy, akú som kedy videl, pričom nevylučujem, že sa dá natrafiť aj na niečo ešte bizarnejšie a zároveň rovnako umelecké. Počúvanie hovoreného slova a sledovanie neživých, zamrznutých obrazov postáv bez duše vás bude nabádať k predstavám, ako by India song vyzeral ako akademická vysokorozpočtová adaptáca, čiže niečo ako Milenec, ak sme u Durasovej alebo Indočína, ak sme v tej Indočíne. Rukopis scenáristky Hirošimy, mojej lásky sa nezaprie, tu ale ako režisérka zašla o podstatný kus ďalej (od diváka). Film vhodnejší určite na podrobný analytický rozbor než na nejaké dojmologické komentáre a percentuálne hodnotenia. ()
Slovy Margueritte Durasové: "Vicekonzul je kniha, ve které všude bezhlasně křičeli. Nemám tenhle výraz ráda, ale když knihu znovu čtu, nacházím onen křik nebo něco, co ho připomíná. Vicekonzul opravdu každý den úpěl... ale z místa , které mi zůstává utajeno. Jako se lidé každý den modlí, on úpěl. Opravdu křičel nahlas a za nocí v Láhauru střílel do zahrad Shalimaru, aby zabil." ()
Galerie (13)
Photo © Tamasa Distribution
Reklama