Hřbitov pro cizince

Vynikající film z období těsně po revoluci. Je zajímavé, jak na mě osobně působili oba hlavní hrdinové. Jindřich v podání Jiřího Bartošky byl pro mě tvrdý chlap a hrdina, trošku připomínající Františka Slámu z Tmavomodrého světa a Vilda (skvělá charakterní role pro Josefa Dvořáka) byl svým naturelem i volbou hereckého představitele asi nejbližší postavě Prcka z Nebeských jezdců. Každopádně je to krásný film s vynikajícím obsazením, bezvadnými výkony a silným příběhem, ukazujícím divákům obrovskou nespravedlnost, jaké se dostalo zahraničním vojákům po návratu do Protektorátu... "Vy jste zničili všechno za co jsme bojovali. A víš proč? Protože jste zrůdy. Zrůdy nelidský..." (28.11.2011)

Jura Bartoška s Pepíkem Dvořákem si spletli světové strany a lítali nad špatnou částí Evropy. Po válce takový omyl dostanou od soudruhů pochopitelně sežrat - Pepíček má alespoň dělnický původ, tak nad ním lze přimhouřit oko a nechat ho šaškovat v holičské oficíně. Ale co s takovým kapitalistickým, imperialistickým, buržoazním ksindlem, movitým (kdysi) a vzdělaným člověkem, inteleguánem (!) jako je Jura? S takovým by se přece ani správný socialistický pes nebavil, ani kdyby měl Jura kolem krku uvázanou kotletu! Bezdůvodné křivdy vůči třídnímu nepříteli se vrší jedna za druhou a happyend by v tomto případě očekával jen momentálně zaostalý naivka. Téma filmu je silné, ale zpracování v mých očích pokulhává za očekáváním - taková umělá inscenace bez špetky někdejší poetiky a živočišnosti československých filmů. Osud hlavních hrdinů mě nedokázal patřičně dojmout (když to srovnám třeba s O. Vetchým v "Tmavomodrém světě") a vedlejší postavy jsou pouhými šablonami až karikaturami. A co je nejvíce zarážející, už tak krátká stopáž je z poloviny vyplněna budovatelskými písněmi, anglickými písněmi, církevními písněmi, zkrátka je divák nucen imrvére sledovat ksichty pějících pyjonýrů, soudružek, soudruhů milicionářů, soudruhů dementů a sólo v kostele si střihne i Pepíček Dvořákovic, který se ovšem krutě netrefoval do playbacku. Poselství filmu si zaslouží 5 frček, za to nemastné-neslané provedení bohužel musím 2* strhnout. 64% (19.05.2011)

Dobová atmosféra ucházející, film byl na mě ale moc krátký a díky tomu nedal ani moc šanci vyplynout různým charakterům herců. Neměl jsem žádnou šanci se s kýmkoli stotožnit a příběh byl na můj vkus dost uspěchaný a závěr odbytý. A kvůli tomu, že to byli chudáci, nehodlám film jakkoli nadhodnocovat. Bartoška a především Dvořák však váleli, díky nim 3 *** - 70% (18.05.2011)

To se musí vidět, ale nevím, jestli to dnešní teenageři osloví. V každém případě by to měli vidět. Ano, takové to bylo a po zhlédnutí je mně strašlivě hořko a smutno. Už nikdy víc a souhlasím s gogo76, že by tohle téma stálo za to zvěčnit v nějakém větším měřítku na filmové plátno jako vzpomínku na dobu, kterou by už nikdo, kdo k tomu nějak přičichnul, nechtěl nikdy v životě vrátit. A je celkem jedno, jestli to Rudolf zahrál možná až příliš komisně. 563 jmen ! (03.03.2017)

Je jen zákonité - ve vazbě na další vývoj polistopadové české společnosti až osudové - , že nejlepší věci o komunistické éře se točily v prvních měsících - už ne letech - polistopadového Česka. Stále totiž přežívala kontinuita nejen peněžních toků, ale i tvůrčích osobností při absenci nic bližšího nevypovídajících peoplemetrů (nejde o údaje, které přinášejí, ale o to, jak jsou trhovecky interpretovány). V tomto případě to platí jak o režii (neprávem proskribovaný Jaroslav Dudek), tak o scénáři (Jiří Hubač), tak o hereckém obsazení, kde nemá smysl vypočítávat jména, protože vysloveně slabý nebo šedě průměrný výkon v této vynikající televizní inscenaci prostě nenajdeme. Osudy národních hrdinů - legionářů druhého odboje jsou tu vykresleny v dikci současného psaní orgánu Českého svazu bojovníků za svobodu NÁRODNÍ OSVOBOZENÍ - v jejich syrově nahé skutečnosti podle starého úsloví o pravdě "padni, komu padni". Hlavní hrdina, jak zjistíme z bojovné promluvy jeho kamaráda na Pražském hradě, odkud ho odvezou rovnou do blázince za to, že se důsledně domáhá svých demokratických občanských práv, totiž bojoval v proslulém battledresu nejen na západní, ale i na východní frontě v průběhu let 1944-1945 v bojové sestavě 1. československého stíhacího pluku a posléze 1. československé letecké divize (jinak se jeho sovětská vysoká válečná vyznamenání nedají vysvětlit). Ze závěrečné scény křížového pole (zejména z momentu, kdy se na místě křížů objevují postavy padlých hrdinů) až mrazí. Velmi nepřímého společenského zadostiučinění se tito národní hrdinové dočkali na jaře 2005, když byl v Praze odhalen pomník jejich vůdce prezidenta prof. dr. Edvarda Beneše. Jako přímý účastník si vybavuji jejich stařičké tváře (jednalo se o lidi 80-95 let staré), jejich uniformy i sokolské kroje dalších veteránů československé a české demokracie. Srovnáme-li hloubku, ponor, propracovanost psychologie všech postav (ani komunistická část obsazení není pouze černočerná) s tím, co se až příliš často píše nebo hraje o těchto věcech dnes, kroucení hlavy přechází ve fatální malomyslnost. Není divu. Budoucnost by měla přinášet zlepšení výkladu významu, ne zmatení a marginalizaci klíčového tématu. Je nepochopitelné, že se tento skvost naší televizní dramatické tvorby ještě nedostal na DVD nosiče, kam poprávu patří. (28.10.2008)