Hřbitov pro cizince

Príbeh to bol pekný. Mal aj nové poslanie - oboznámiť ľudí, že okrem Sovieteskeho zväzu, bojovali proti okupantom aj vojaci na iných frontoch , ako bol ten východný. Legendami sa stali čs. letci. To, ako dopadli je nám už teraz známe ... Toto je jeden z prvých (ak nie prvý) filmový počin, ktorý zobrazuje tragiku 50-tych rokov. Tie svinstvá boli ešte väčšie, ako boli vôbec ukázané. Tu však v popredí stojí bývalý vojak v službách RAF, ktorého už len kvôli tomu, že slúžil v službách kapitalistického štátu, chceli odrovnať, znemožniť a psychicky zdeptať. Hlavnou postavou tu nie je Bartoška, ale napodiv Dvořák, ktorý tu ukázal, že dokáže aj iné veci, ako šaškoviny v TV estrádach. Nedostatkom boli nedotiahnuté charaktery postáv (Šafránková) a nedokonalý strih. Vsuvky s budovateľskými piesňami pôsobili surovo a rušivo. Celkovo - Mierne nadpriemerný televízny príbeh - 3,5 * (31.10.2008)

Dobová atmosféra ucházející, film byl na mě ale moc krátký a díky tomu nedal ani moc šanci vyplynout různým charakterům herců. Neměl jsem žádnou šanci se s kýmkoli stotožnit a příběh byl na můj vkus dost uspěchaný a závěr odbytý. A kvůli tomu, že to byli chudáci, nehodlám film jakkoli nadhodnocovat. Bartoška a především Dvořák však váleli, díky nim 3 *** - 70% (18.05.2011)

Je jen zákonité - ve vazbě na další vývoj polistopadové české společnosti až osudové - , že nejlepší věci o komunistické éře se točily v prvních měsících - už ne letech - polistopadového Česka. Stále totiž přežívala kontinuita nejen peněžních toků, ale i tvůrčích osobností při absenci nic bližšího nevypovídajících peoplemetrů (nejde o údaje, které přinášejí, ale o to, jak jsou trhovecky interpretovány). V tomto případě to platí jak o režii (neprávem proskribovaný Jaroslav Dudek), tak o scénáři (Jiří Hubač), tak o hereckém obsazení, kde nemá smysl vypočítávat jména, protože vysloveně slabý nebo šedě průměrný výkon v této vynikající televizní inscenaci prostě nenajdeme. Osudy národních hrdinů - legionářů druhého odboje jsou tu vykresleny v dikci současného psaní orgánu Českého svazu bojovníků za svobodu NÁRODNÍ OSVOBOZENÍ - v jejich syrově nahé skutečnosti podle starého úsloví o pravdě "padni, komu padni". Hlavní hrdina, jak zjistíme z bojovné promluvy jeho kamaráda na Pražském hradě, odkud ho odvezou rovnou do blázince za to, že se důsledně domáhá svých demokratických občanských práv, totiž bojoval v proslulém battledresu nejen na západní, ale i na východní frontě v průběhu let 1944-1945 v bojové sestavě 1. československého stíhacího pluku a posléze 1. československé letecké divize (jinak se jeho sovětská vysoká válečná vyznamenání nedají vysvětlit). Ze závěrečné scény křížového pole (zejména z momentu, kdy se na místě křížů objevují postavy padlých hrdinů) až mrazí. Velmi nepřímého společenského zadostiučinění se tito národní hrdinové dočkali na jaře 2005, když byl v Praze odhalen pomník jejich vůdce prezidenta prof. dr. Edvarda Beneše. Jako přímý účastník si vybavuji jejich stařičké tváře (jednalo se o lidi 80-95 let staré), jejich uniformy i sokolské kroje dalších veteránů československé a české demokracie. Srovnáme-li hloubku, ponor, propracovanost psychologie všech postav (ani komunistická část obsazení není pouze černočerná) s tím, co se až příliš často píše nebo hraje o těchto věcech dnes, kroucení hlavy přechází ve fatální malomyslnost. Není divu. Budoucnost by měla přinášet zlepšení výkladu významu, ne zmatení a marginalizaci klíčového tématu. Je nepochopitelné, že se tento skvost naší televizní dramatické tvorby ještě nedostal na DVD nosiče, kam poprávu patří. (28.10.2008)

Když jsem viděl tuhle televizní hru začátkem 90. let, nijak zvlášť velký dojem na mě neudělala a bylo by to na průměrné tři hvězdičky. Po 18 letech jsem si ji zopakoval a výsledek byl o trochu lepší, nicméně i tak nesdílím všeobecné nadšení, protože mé původní výhrady zůstávají. Plný počet hvězdiček by si Hřbitov pro cizince zasloužil za svůj námět a téma, protože letcům ze západní fronty vděčíme opravdu za mnohé a politická elita v poválečném Československu se k nim zachovala nanejvýš nespravedlivě. Problém je v tom, že zpracování ale má své mouchy, především mě odrazuje taková ta figurkovitost, zvlášť výrazná u záporných postav stoupenců režimu a členů státního aparátu. Někdy to má rozměr grotesky a netuším, do jaké míry chtěné. Donašečka, která odposlouchává rourou kamen, nebo úředník národního výboru ztvárněný silně přehrávajícím Rudolfem Hrušínským ml., to jsou vážně jen figurky, které plně nevystihují složitost a bídu tehdejší situace. Zachraňuje to především Josef Dvořák, překvapivě civilní a sympatický ve své roli muže, který se dlouho pokouší se systémem sžít, až zjistí, že existuje hranice, kterou nechce překročit. Celkový dojem: 70 %. (25.05.2009)

Kdysi při premiérovém nasazení jsem z tohohle dílka byl nadšenej, dnes už tolik ne. Jedno se ale musí nechat - tenhle film vstupuje do dějin televize jako jeden z mála skutečně hodnotných hereckých výstupů Josefa Dvořáka. Je logické, že tahle tématika se po roce 1989 v dramaturgii musela nutně objevit, ale s odstupem častu se mi to zdá až příliš černobílé a přitažené za vlasy. Co se týče vyrovnávání s minulostí, s podobnou tématikou a od stejného scénáristy je mi bližší Zámek v Čechách. (04.12.2011)