Případ Platfus

Už tenkrát, kdy prvně TV dávalo tenhle televizní film vyvolával kontroverzní reakce, ale diváci se spíše přikláněli k bezmocnému učiteli, než k mládenci, který ho na ulici vyprovokoval.*** Poté, čím společnost za ten čas, kdy televizní film vznikl, tak jde spíše o kuriozitu. A přece jeho základní schéma má platnost v každé době, takže se může stát kdykoli a kdekoli. (22.06.2011)

Príjemná televízna moralitka, ktorá sa zaoberá problémami nezviazanými s konkrétnym režimom. Miestami strácala tempo a zobrazovaný priebeh procesu som už videl mnohokrát. Nezabudnuteľný je výkon Vlastimila Brodského, u ktorého som si zaspomínal na rovnako bezbranného dobráka Matulku v podaní Jindřicha Plachtu. Naopak Zuzana Bydžovská ako premiantka právnickej fakulty potvrdila dôvody, pre ktoré ju neobľubujem, a pri scéne v kabíne premietača mi spôsobovala fyzické utrpenie. Napriek tomu som si inscenáciu rád pozrel a myslím, že mierne nadpriemerné hodnotenie si zaslúži. (29.06.2011)

Moc se mi v této televizní inscenaci líbil Vlastimil Brodský. Role na něj byla přímo ušitá od Zdeňka Svěráka. Je zde také vidět, že Svěrákovi není učitelská profese daleká a již tehdá byly něšvary se studentama a zvláště s těma z prominentních rodin. Jen mě trochu zamrzel ten konec, ale i takhle to dopadá.... (16.01.2011)

No, zase tak kvalitní podívaná to nebyla, ale na slušné 4* to je. Divák fandí profesorovi ve výborném podání Vlastimila Brodského, zírá na krapet vyšinutou právničku Zuzany Bydžovské a přemýšlí, jak by se zachoval na místě svědků Jaromíra Hanzlíka a Martina Zounara (popř. by rád nakopal do řitě ctěný soud a fracka s jeho otcem). Takže takové nenudící morální zamyšlení. Jen ten žánr "komedie" mi příjde trochu zcestný; kromě černohumorného oznámení o první zkušenosti u soudu jak žalovaného, tak obhájkyně, jsem nenašel nic čemu by se dalo zasmát. (23.06.2011)

Poslední léta protosocialistického režimu byla v očích mravně a kulturně zachovalejší části společnosti (vyjádření není pouze popisné, ale i až lékarnicky výstižné) časem jakéhosi vážení a převažování mravních hodnot. Stručně bychom tuto tendenci mohli popsat jako vzpouru proti pozitivně právní ortodoxii, myšlenkovému a mravnímu moru, který naší společnost v druhé polovině minulého století stál až příliš mnoho. Zdánlivě prostý a nezajímavý příběh podle vytříbeného, něžného mužství scénáře jednoho z cimrmanovských protagonistů se v tomto nasvícení mění v nadčasové naléhavé mravní poselství. Poselství, které burcuje nejen lidskou slušnost a smysl pro ideální hodnoty, ale i intelekt a jeho soudnost. Mravní rozhraní je vždy těhotné svou až sopečnou tektoničností velkých témat a mravních katarzí. A jeho přesné intuitivní postižení zase nadčasovým rozměrem. Divák, zejména poučený, otevřený a naslouchající divák, pak cítěním i dosažením mimořádného zážitku. Zážitku, na který se po léta a desetiletí nezapomíná. (23.09.2007)