Možná přijde i kouzelník

No nevím, já všeobecnou poblázněnost tímto pořadem tolik nesdílím. Mně to připadalo jako česká obdoba Ein Kessel Buntes. Ta neskutečná přemíra zpívaných pasáží, hudebních, tanečních a baletních kreací, zejm. v prvních čtyřech dílech, to mě vždy dokázalo unudit. Vyčkat mezi tím vším, kdy se konečně objeví nějaká dobrá scénka nebo dialog, to byl nadlidský výkon. Co mě pobavilo byly legendární scénky jako Maryša, A ty se ptáš co já, Mládkova němčina a tématické díly 9. Vánoce a 10. Svatba. Zpěv a tanec zredukovat na polovinu a ve stejné míře naopak přidat humor, bylo by to daleko zábavnější. Takhle je to ovšem jen na slabý průměr. 45% (10.05.2019)

Jako pořad takovej není nic moc. Ale když pominu ty taneční kreace a (až na výjimky) docela děsnou hudbu, scénky, kdy je na place hlavně Kaiser s Lábusem nebo duo Černoch+Wimmer, jsou prostě skvělý. A právě kvůli těm scénkám dávám plný počet. A protože některé scénky jsou dnes legendární a výroky z nich používá nejeden člověk i v běžném životě :) (10.08.2013)

Kapitola sama o sobě. 🤍 Pořad, který byl sám sebou a je naprosto geniální. Jeden z nejlepších v ČSR i v ČR. Asi opomenu některé československé písničky (vynechávám Jirku Korna 😍), které mi místy vadily, ale chápu jejich pointu. Ať z důvodu, že byly plné mystifikací a parodovány, nebo do nich místy třeba jen poznámkou zasáhli autoři. Takže přežít se naštěstí daly, narozdíl od Abecedy. Tady vznikla většina těch nezapomenutelných scének, kterých ještě pár hrají v divadle. Klíště, Hodina dějepisu, Vozembouch, Kubrt, Maryša, taky nesmím zapomenout na němčinu Ivana Mládka nebo recesi s Milošem Kopeckým a jeho dvojníkem panem Bílkem. 🙈 Televizní zábava v rukou profesionálů, kteří měli ten dar v krvi bavit lidi a vypadali velmi přirozeně. Zase chápu, že něco takového už skončilo, doba putuje kupředu. Nedovedu si představit tu chvíli, kdy se odvysílal poslední díl a byl konec. Deset let jelo něco tak geniálního a když si to pustíme teď, pěkně popořadě, můžeme pozorovat, jak všichni hezky pomalu a postupně stárli. Jak jim popularita stoupla až na ten úplný vrchol a my si je díky Kouzelníkovi pamatujeme. A hlavně si je po třiceti letech pouštíme znovu. A na to můžou být autoři určitě pyšní. 🤍 (13.11.2021)

Vynikající pořad. Humor pánů Lábuse a Kaisera doplněný o Jiřího Korna, včetně skvělých dvojic jako Wimmer - Černoch nebo Srstka - Hanušová, je legendární a většina skečů, řečí či scének jsou nezapomenutelné. A v dnešních dnech, kdy opět Kouzelník dostává své reprízy na kanále ČT3 nelze než skutečně ocenit s jakou vervou a chvílemi více i méně markantnějšími špeky rýpali do tehdejších pořádků a úsměvně je parodovali. Kouzelník je sice estrádou, ale estrádou jednak humorně vypiplanou a odvážnou, která zaplňuje v 80. letech prázdné okno, neboť nesnese téměř žádné srovnání s produkcí ČST tehdejší doby. Kouzelník má své vlastní definiční okénko. Byť v porevolučních dílech už bylo patrné lehké otupování, asi také proto, že se periodicita vysílání zkrátila na půl roku a docela to pány limitovalo v invenci (s výjimkami typu Klíště nebo Hodina dějepisu), ale naštěstí skončili zavčasu s grácií. Kouzelník je v šedi normalizace mimořádným pořadem, který měl například na rozdíl od Televarieté daleko vetší možnost roztáhnout křídla. To o co se Dvořák v Televarieté místy pokoušel přebila absolutně šílená skladba vystupujících, kteří zastupovali tehdejší komunistický blok. V Kouzelníkovi také nalezneme podivnosti doby, samozřejmě ztvárněné například v dobové popmusic, ale nemám důvod se za Kouzelníka stydět, naopak si ho rád dám znovu, protože Lábus, Kaiser, Korn a další byli pevní a odvážní. 80% (02.07.2020)

s odstupem jsem viděl dva díly...Silvestr 85 a Vánoce 86...druhý je o něco slabší, má pomalejší tempo a trochu víc tlačí na pilu při klasických hudebních číslech...ale ten první............když člověk vidí v různých archívních pořadech osekané samostatné skeče, tak se možná baví, ale je připravený o celek, kontext...ten pořad se vymykal právě tou komplexností pojetí, celkovou anarchičností zapojenou nejen do dílčích scének, které byly oddělené od "vážných" hudebních vystoupení, ale do širšího rámce...humor průrustal do celkové výstavby pořadu, od základního scénáře, po střihovou skladbu...na velké ploše se tu často uplnatňoval princip gagu ( baba opakovaně hledá Fafejtu) nebo absurdně úsečných výstupů ( Otakar Brousek a poudačka o šroubku...) seřazených za sebe bez většího dramaturgického smyslu ( proto je to taková prdel :))...na svojí dobu neuvěřitelně živý, odvážný a dodnes v kontextu tuzemského televizního vysílání s máločím srovnatelný... (18.11.2011)