Možná přijde i kouzelník

Hudební čísla v absolutní většině vůbec za nic nestojí, ale ta úvodní píseň je legendární a všechny výstupy Kaisera a Lábuse naprosto geniální a TOP: Od té doby to ještě nejspíš nikdo nepřekonal a už asi nepřekoná. Ostatní scénky ale také stojí za to, kupříkladu třeba takové Housle s Wimmerem a Černochem jsou taky luxusní. (20.03.2019)

Scénky jako: Těžký týden referenta Kubrta, Zkouška z dějepisu v roce 2012, Klíště, parodie na Boney M a hlavně Těžký život tělocvikáře Jaška patří k tomu nejvtipnějšímu co jsem kdy viděl, ale ani ostatní protagonisté pořadu se nenechali jen tak lehce zastínit dvojicí Kaiser, Lábus. Je jasné že vytvářet takový to humor, do nekonečna nejde a tak některé díly postrádají tu pravou dávku toho českého humoru. A hlavně pořad poznamenala účast socialistických hudebních interpretů. (02.03.2009)

Vrchol televizní zábavy osmdesátých let. Řada neopakovatelných scének se zlidovělými hláškami. Nejlepší je duo Wimmer-Černoch a scénky Kaisera s Lábusem, z nichž nejvíc jsem si oblíbil "Zkoušení z dějepisu". "Jak se jmenovala strana, která měla čtyřicet let neomezenou moc?" "Malá strana." "No to bys koukala, jak to byla velká strana..." (46.) (28.09.2006)

Vynikající pořad. Humor pánů Lábuse a Kaisera doplněný o Jiřího Korna, včetně skvělých dvojic jako Wimmer - Černoch nebo Srstka - Hanušová, je legendární a většina skečů, řečí či scének jsou nezapomenutelné. A v dnešních dnech, kdy opět Kouzelník dostává své reprízy na kanále ČT3 nelze než skutečně ocenit s jakou vervou a chvílemi více i méně markantnějšími špeky rýpali do tehdejších pořádků a úsměvně je parodovali. Kouzelník je sice estrádou, ale estrádou jednak humorně vypiplanou a odvážnou, která zaplňuje v 80. letech prázdné okno, neboť nesnese téměř žádné srovnání s produkcí ČST tehdejší doby. Kouzelník má své vlastní definiční okénko. Byť v porevolučních dílech už bylo patrné lehké otupování, asi také proto, že se periodicita vysílání zkrátila na půl roku a docela to pány limitovalo v invenci (s výjimkami typu Klíště nebo Hodina dějepisu), ale naštěstí skončili zavčasu s grácií. Kouzelník je v šedi normalizace mimořádným pořadem, který měl například na rozdíl od Televarieté daleko vetší možnost roztáhnout křídla. To o co se Dvořák v Televarieté místy pokoušel přebila absolutně šílená skladba vystupujících, kteří zastupovali tehdejší komunistický blok. V Kouzelníkovi také nalezneme podivnosti doby, samozřejmě ztvárněné například v dobové popmusic, ale nemám důvod se za Kouzelníka stydět, naopak si ho rád dám znovu, protože Lábus, Kaiser, Korn a další byli pevní a odvážní. 80% (02.07.2020)

Mé dětství….samozřejmě například jako Televarieté, Šaráda, Zajíc v pytli, Abeceda a další. Ovšem s tím rozdílem, že tito tři pánové byli vždycky o několik roků jinde. Vy mladší si třeba zkuste na youtube najít nějaké starší klipy Jirky Korna (tedy ty, kde zrovna nestepuju s tetou Helenou) a přesně takový byl i Možná přijde i kouzelník. Osobitý a na svou dobu progresivní, nebo chcete-li jiný, než standardní tuzemské estráda oněch let. Labus, Kaiser a Korn….ale i a pro někoho dost možná i především Černoch, Hanušová, Srstka, Mládek nebo Wimmer. Nesmrtelné scénky (A ty se ptáš co já?, Maryša) a legendární hlášky (Nepřišly gumičky, Uďo to je naprosto normální). Celé to sráží pouze ústupky v podobě teatrálních hudebních nebo tančeních vystoupení…..ale chápu, že to jinak dělat nešlo. (31.05.2018)