Možná přijde i kouzelník

Tyhle estrády patřily za komára k vrcholu televizní zábavy, ale dnes už jsou považovány za pokleslý způsob humoru. Stačí se kouknout o Silvestru na nějakou novodobou verzi a uvidíte, jak moc je to už dnes přežité. Plně to hoví mé teorii, že humor se generaci od generace mění a co bylo směšné tehdy, není již směšné dnes (vyjma géniů - Charlie Chaplin, Vlasta Burian aj. - ale génius je vždycky nadčasový). Estrádní křepčení v Kouzelníkovi bylo samo o sobě dost pokleslé už tehdy, mnohdy připomínalo neblaze proslulý Ein Kessel Buntes, ale z nedostatku skutečně kvalitní zábavy to tehdá byla jako největší pecka. A možná taky proto, že se tam občas objevil skutečně nadaný komik (třeba Jiří Wimmer). Anebo proto, že jsme národ buranů a pořád máme radost, že do vsi zavítal cirkus, kde se budou šašci kopat do zadku. Čas trhnul oponou a není jistě pouhá náhoda, že Kaiser s Lábusem se už po roce 89 jako komici neuchytili a Jiří Korn začal provozovat ta nepojmenovatelná zvěrstva, aby se uživil. (04.08.2011)

Kapitola sama o sobě. 🤍 Pořad, který byl sám sebou a je naprosto geniální. Jeden z nejlepších v ČSR i v ČR. Asi opomenu některé československé písničky (vynechávám Jirku Korna 😍), které mi místy vadily, ale chápu jejich pointu. Ať z důvodu, že byly plné mystifikací a parodovány, nebo do nich místy třeba jen poznámkou zasáhli autoři. Takže přežít se naštěstí daly, narozdíl od Abecedy. Tady vznikla většina těch nezapomenutelných scének, kterých ještě pár hrají v divadle. Klíště, Hodina dějepisu, Vozembouch, Kubrt, Maryša, taky nesmím zapomenout na němčinu Ivana Mládka nebo recesi s Milošem Kopeckým a jeho dvojníkem panem Bílkem. 🙈 Televizní zábava v rukou profesionálů, kteří měli ten dar v krvi bavit lidi a vypadali velmi přirozeně. Zase chápu, že něco takového už skončilo, doba putuje kupředu. Nedovedu si představit tu chvíli, kdy se odvysílal poslední díl a byl konec. Deset let jelo něco tak geniálního a když si to pustíme teď, pěkně popořadě, můžeme pozorovat, jak všichni hezky pomalu a postupně stárli. Jak jim popularita stoupla až na ten úplný vrchol a my si je díky Kouzelníkovi pamatujeme. A hlavně si je po třiceti letech pouštíme znovu. A na to můžou být autoři určitě pyšní. 🤍 (13.11.2021)

Jedna z nejzábavnějších dvojic v historii televizních obrazovek. Dnes už legendární Karolína Kaiserová zkoušená z látky z roku 1989, Jiří Lábus jako Alan Delon, Lůďa, Maryša či referent Kubert, kterého z toho může dostat jedině Staník. A ty se ptáš co já!!! ... Už to bude rok. Tak tě tedy vítám, vidět si mě chtěl. Teď zas abych šel, co? (24.02.2008)

Samotné scénky Kaisera, Lábuse a Korna byly většinou výborné, parodii na písničku "A ty se ptáš co já" a "Hodina dějepisu v roce 2000" mi přijdou přímo nadčasové. Ovšem zlatým hřebem pořadu pro mě osobně zůstanou výstupy Jiřího Wimmra s Karlem Čenrochem. Ať se nebožák Černoch učil na housle, maďarsky, jezdit na lyžích, hrát na dudy, či cokoli jiného, pokaždé mně dostával ten "sadismus" učitele Wimmra. Prodchnutí písničkami mě až tak netrápilo, Televarieté člověka už tak nějak vycvičilo... (08.03.2009)

Byla to skvělá zábava, na kterou se ty současné "zábavné" pořady dívají s pěkně velkým odstupem. Kaiser a Lábus byli výborní. Scénka "Těžký týden referenta Kubrta" byla opravdovou třešničkou na dortu. Z dalších lze připomenout Kaiserovo klíště, pubertálního Lůďu či hodinu dějepisu. Nelze zapomenout ani na vystoupení dvojice Wimmer-Černoch. I to byla super zábava. (31.03.2009)