O princezně z Rimini

Opět duo Ráža, Hapka a pohádka. Tato je mimořádně povedená. Ač se jedná o komorní pohádku nebo spíš pohádkový romantický příběh o kráse, ošklivosti a to jak těla, tváře, tak i duše. Příběh o zhýčkaném následníku trůnu, kterého vychovávají královští rodiče ve lži a jeho sestře, která není zrovna nejhezčí. Navíc je to dívka a není následnice trůnu a tím si s ní nejen bratr, ale i rodiče utahují a vlastně ji taky drží ve lži, že nic nemůže dokázat a nikdy se nevdá. Navíc Mirek Dlouhý jako bzdoucí král mi hodně připomíná tím postojem i vizorem Ludvíka XIV. ve filmu Muž ze železnou maskou s Chamberlainem v hlavní roli. (12.05.2020)

Tak tahle pohádka překvapila i mě, a to jsem přitom zvyklý na ledacos od doby, kdy jsme ve čtvrté třídě měli celý rok schůzky potápěčského oddílu pouze ve školní tělocvičně. Tím nechci říct, že by se jednalo o špatné dílo, to určitě né, u dětí rozvine fantazii na maximum... neboť vidět Dlouhého staršího v rezavé paruce coby nejkrásnější bytost pod sluncem, to vyžaduje nějakou představivost panečku. Třeba já takovou fantazii nemám, a proto jsem se při sledování doost nachechtal. Ono to s tou krásou bylo vůbec nějaké podivné... Hrubešová hrála ošklivku, Dlouhý st. maximálního fešáka, Ptáčková taky krasavici (která se ale pouhýma dvěma ďublíkama na obličeji a čímsi neidentifikovatelným na hlavě změní rázem taky v ee tvora), o vizáži Dlouhého ml. anály mlčí... a mně přitom připadali všichni čtyři z estetického hlediska naprosto stejní a zaměnitelní. Ale jak říkám, celkem to ujde, jediným zklamáním je pro mě Hrubešová, která touhle pohádkou přerušila nepřetržitou řadu od r. 1988, kdy se v každém filmu svlíkla. Ale pravda je, že sem by se to asi moc nehodilo. (27.12.2014)

Nechápu, proč je princezna z Rimini Pavla Ptáčková - Vitázková i na této stránce umístěna jako jedna z posledních. Hrála přece hlavní roli a zvládla ji skvěle! Ani ostatní herci za ní nezaostávají, Vladimírovi Dlouhému se zlatými vlásky nejde odolat. Výborné kostýmy, líbivá hudba. Nejkrásnější televizní pohádka. (04.05.2008)

Vynikající dialogy, které doprovází na televizní pohádku velmi slušná výprava, a koneckonců i několikanásobné ponaučení (člověk by neměl být sebestředný a samolibý, neměl by chtít, aby mu druzí jen pochlebovali, a na druhou stranu by lidem nemělo záležet, co si o nich druzí myslí, a měli by být sami sebou a radovat se z toho, co je baví). Pravda, chvilkami ta samolibost krále sklouzává už skoro k homosexuálním narážkám, když se třeba ptá sousedního vyslance, jestli se mu líbí, ale naštěstí je to zde zahrané a ukočírované tak, aby to nespadlo k něčemu lacinému. A překvapivě sem sedne i hudba Petra Hapky, vytvářející zajímavou atmosféru. (10.07.2017)

„Sbohem krásný ješito…." První věc, kterou musím na téhle pohádce vypíchnout, je veskrze elegantní (a místy až veskrze majestátní) hudba Petra Hapky, která vytváří zajímavou atmosféru.  Pak jsou tu jistě krásní herci (bratři Dlouzí či Markéta Hrubešová), vytříbené dialogy a Rážova režie, která má v sobě něco z kouzla tradičních československých televizních pohádek. Kouzelný je i samotný příběh o tom, jak "drzá malířka závojů" způsobila proměnu dětinského ješity v zamilovaného krále. (24.12.2021)