Pocahontas

Tahle disneyovka je mi o něco sympatičtější než jiné, protože má aspoň náznak nějakých myšlenek. Jinak nepostrádá klady i zápory svých bratříčků - nudné písničky, lásku na první pohled, zpívající zvířátka, lístky povlávající ve větru... Jenom bych ráda viděla tu osmiletou vykulenou holčičku, která čeká na happy end... Spoiler: Nepřišel vám trochu hloupý konec, kdy musí posádka urychleně dostat Smithe do Anglie, aby ho ošetřil lékař? No, doufám, že to těch několik měsíců s průstřelem hrudníku vydržel. (28.12.2007)

Čekal jsem od této klasiky mnohem víc. Nejvíc mě znepokojila naivita, jakou jinak vážný konflikt dvou odlišných civilizací oplýval. Že láska zvítězí nad vším, i lidskou chamtivostí a bojechtivostí? Ano, v pohádkách určitě, ale ani v nich by to nemělo být ve stylu, že se jedna z důležitých postav zamyslí a pak řekne „fajn, tak teda bojovat nebudeme, síla vonných květů a smutné oříškové oči hlavní hrdinky mi bohatě stačily ke změně názoru“. Stejně, jako jsem nechápal, proč hrdinka dokáže mluvit plynně anglicky a ke konci se to samé týkalo i náčelníka, jenž promlouval i k nepřátelské straně angličanů. Nešlo snad o izolovaný kmen, který by si měl striktně držet to své a neoplývat superschopnostmi naučit se jakoukoliv řeč do pár vteřin? Vyobrazení už tak narušeného tématu postrádalo navíc mnoho důležitých emocí a o záchraně ve formě alespoň dobrého humoru se taky nedá mluvit. Komediální dvojice mývala a kolibříka působila jako pěst na oko, navíc extrémně dětinsky. Byla tu vyloženě jen jako snaha o odlehčení a zaujetí mladšího diváka, ale na průběh děje neměla takřka žádný vliv, akorát zbytečně kazila i to minimum, co snímek mohl nabídnout. Z toho dobrého určitě nezapomenu na scénu setkání Johna a Pocahontas, výtečně vyobrazená scéna, která mě dokázala správně strhnout. (A kvůli otravné zvířecí dvojici brzy i vytrhnout.) Nicméně jsem tentokrát dost zklamán, podle mě jde o slabší Disneyovku, která zdaleka nepředvedla to, co mohlo kontroverzní téma kolonizace slibovat. (01.05.2020)

Povím vám jeden příběh. Když mi bylo zhruba osm, devět let, tak jsme si tento film půjčili z videopůjčovny. Líbil se mi, a tak, když jsem v noci nemohl spát, tak jsem vstal, a šel si tento film pustit znovu. Bylo kolem půl třetí v noci, zapnul jsem televizi a koukám, na ČT2 otitulkovaný film a v něm Belmondo. Když jsem tak koukal, tak jsem jaksi zapomněl na Pocahontas a sledoval černobílý film, jehož příběh mi byl povědomý z jednoho filmu s Richardem Gerem, který jsem pár měsíců předtím viděl na Nově. Podíval jsem se do programu, ejhle, nemýlil jsem se. Ten film se jmenoval úplně stejně, ale na první pohled byl lepší a zhruba o 30 let starší. A tak došlo k tomu, že jsem viděl neskutečný film režiséra Jeana-Luca Godarda U konce s dechem, který od té doby marně toužím vidět znovu. Za to musím Pocahontas poděkovat. Navíc má jednu z nejpůsobivějších písní ze všech disneyovek (Divoši), takže se těch čtyř hvězd nebojím... (15.03.2009)

Romantický kreslený film pre celú rodinu, ktorý sa len okrajovo pridržiava skutočnej historickej udalosti. Vo filme možno nájsť okrem výbornej animácie, štipky humoru a drámy aj niekoľko výchovných myšlienok nielen pre najmladšie publikum. Tvorcom sa darí zobrazovať vnútorné pohnútky postáv a city vetrom a farbami lístkov (niečo ako viditeľná aura). Čo je však asi najkrajšie na filme nie je vidieť, ale počuť. Je to hudba Alana Menkena. Film som videl aj v angličtine aj v slovenčine a môžem povedať, že tentoraz slovenský dabing prekonal originál a pesničky sú prebásnené a naspievané nádherne. (03.02.2004)

Moje oblíbená zlatá Disneyovka. Spousta osobních či etických dilemat, dospívání ve vyhrocených podmínkách a hlavně srdceryvná love story. To všechno na pozadí kontaktu s přírodou, ať už ve formě zvířat, stromů či duchů. Největším plusem je ale nenásilné poselství o tom, že na obou stranách jsou chybující lidé. A Menkenova hudba ve mně to dychtivé dítě vždycky znovu probudí. (26.12.2007)