Režie:
Věra JordánováScénář:
Pavel AujezdskýKamera:
Pavel ŠindelářHudba:
Jiří VáclavHrají:
Miroslav Donutil, Marcela Peňázová, Vlasta Fialová, Arna Mohelská, Zdeněk Dvořák, Marie Beránková, Karel Janský, Ondřej MikulášekObsahy(1)
Janek (M. Donutil) žije v hanácké vesnici se svou maminkou. Celý den by se jen válel na peci a jedl buchty. Je tak líný, že z pece už ani neslézá. Jeho maminka má ale už jeho nicnedělání dost, a tak svého synáčka naloží na trakař s motykou a zaveze jej na pole, kde má zůstat tak dlouho, dokud neudělá svoji práci. Ve stejné vesnici žije i maminka s dcerou Kordulkou (M. Peňázová), která jen celé dny přemýšlí nad ženichem a nad vdáváním. O vše se stará pouze maminka, jejíž trpělivost také přetéká. Když Kordulka samým přemýšlením nad svatbou nezadělá těsto na buchty, pošle ji maminka do světa. Nedošla ani tak daleko, když potkává Janka, kterému už pěkně vyhládlo. (Česká televize)
(více)Recenze (39)
Tato pohádka sice není nijak velkolepě pojatá či bůhvíjak rozpracovaná do detailů, ale je zde řečeno vše, co bylo potřeba a p. Donutil se do role vesnického burana hodí asi jako Bohuš (v Dědictví ...) pasoval p. Polívkovi. Použitá Moravština, respektive Hanáčtina, dodá také tu správnó atmosféró :-) . ()
Ani půl slova proti nářečí zde použitému, kdyby od půlky protagonistů neznělo tak křečovitě. Na Hané mají evidentně velkou fixaci na buchty, jak mám buchty ráda, hlavně ty s makovó nádivkó, tak tady už jsem z neustálého pohledu na pekáče buchet měla téměř fyzickou potřebu vidět třeba pečenou jitrnici, ač vepřové, na rozdíl od buchet, nežeru. Čeho je moc, toho je příliš, i kdyby to buchty byly. Jak jsou na tom na Hané s milováním nám neukázali, ale hádám, že kdyby to pojali stejně, jako to vzali s těmi buchtami, chtěla bych vidět záznam z pohřbu. ()
Tahle pohádka mě překvapila. Jednak potěší hanácká mluva a fakt pěkné kulisy. A co jiného je poučnější, než vyhnat oba z pece a naučit je, že si na koláče musí vydělat. To by děti mohly pochopit. A taky to, že láska prochází žaludkem. Vždyť Kordulka vše od Janka dostane za buchty. A buchet se tu napeče a sní jako v žádné jiné pohádce. Možná si někdo všiml, že když Miroslav Donutil kopne motyčkou poprvé do země a odhrne hlínu, jsou pod ní vidět prkna. ()
Ó ano ta hanáčtina tu zní opravdu jedinečně, ale šmrnc tomu všemu teprve dává líný a nesmělý Miroslav Donutil (Janek), nefakčenko-který jak říká když nebude nic dělat také nic nepokazí. Má pravdu, tedy až do té doby co pozná Kordulku-:)) Scéna (jak oni říkají), kdy se nechá od mami přivést na tragači na pole-nemá chybu-:)) Věra Jordánová naše přední televizní pohádková režisérka, podobně jako Vlasta Janečková opravdu pohádky dělat uměla, a tady jsem toho svědky. Milá a vkusná pohádka, která potěší, tak trochu nazpusob jiné dnes už klasické pohádky 'O líném Honzovi', zde ale o napraveném Jankovi i jeho nevěstě Kordulce. ()
Na tomto skvostu mě celkem fascinovalo , jak se člověk vysílený a utrmácený po celodenním zápřahu potřebuje najíst buchet ,ale nepotřebuje ani kapku vody. Spoluobčané z Hanácka měli kdysi zřejmě velice odolný organismus a neznali pojem žízeň. A jestli jim tato vlastnost přetrvala do dnešních dob , tak je jim možno jen tiše závidět. ()
Galerie (2)
Zajímavosti (1)
- Janek (Miroslav Donutil) jako správnej Hanák jí buchty. Buchty jsou ovšem pravé české (Honzovské) povidlové, tvarohové apod. Na Hanné se ovšem nejedí buchty, ale hanácké koláče. Janek by se ve skutečnosti měl ládovat jimi. (horskejvlk)
Reklama