Údolí stínů

50 let za Stonem a 100 za Coppolou. Agitka s modrookým gerojem a pětníkovým moralizováním. Některé akční sekvence pěkné, ale ani zdaleka se nechytají na namové perly ze 70. a 80. let. Nepoučitelná kinematografie, která se po skvostné filmařině s myšlenkou opět při zpracování válečného tématu obrátí k laciným pózám a patosu (byť nepochybně dobře míněnému). (12.02.2007)

M.GIBSON v roli, ve kterých mi sedí. Tedy v roli vůdce, který nám cpe myšlenku, že když (už) jít do války, tak né s plukovníkem AČR, ale s plukovníkem HAL MOOREM !! Dál je to klasika: 1.) napalm je humáč 2.) když nakládají většinu z roty ,,C" a je třeba je nahradit, rozhodně se tím nemyslí, že rota ,,C" hromadně odjela na dovolenou 3.) řekne-li umírající voják ,,jsem rád, že jsem mohl položit život za vlast", pousmějeme se asi my, pro který je položit život za vlast podobný, jako položit věnce na hrob neznámého vojína. Dobrý americký válečný film, ve kterým se hraje na city i tam, kde jste to ještě neviděli. A taky, že k národní hrdosti se prostě dá vychovat (nebo si o tom můžeme myslet svoje) a že se američani furt snaží pochopit (jedno a to samý) - Vietnam. (A bohužel se zněj nikdy nepoučí)!!! (19.07.2005)

"PUŠKA JE VOJÁKOVA MILENKA!" - "ALE DO KINA JI BRÁT NEBUDEME." To není z ÚDOLÍ STÍNů, ale z Animáků a jen mě to tak napadlo. ÚDOLÍ je nevýrazný rutinní válečný snímek vezoucí se na nové vlně válečných filmů odstartované RYANEM. Stejně jako u OLOVĚNÉ VESTY (jejíhož seržanta Hartmana v geniálním podání R. Lee Ermeyho tu připomene podobně "příjemný" seržant Plumley Sama Eliotta) je první polovina věnována výcviku vojáků a druhá se odehrává ve Vietnamu. Problém je, že ona expoziční část není dvakrát záživná a přestože zabírá tolik času, řekne nám o postavách minimum. Na bojišti se pak paradoxně nejvíce staráme o osud válečného fotografa (Barry Pepper), který do příběhu vstoupí až ve Vietnamu a ze všech vedlejších postav vojáků má nejlepší expozici (rozhovor s Gibsonem o jeho invalidních prarodičích). Válečné scény ve mě sice nevyvolaly žádné hlubší emoce (za nejpůsobivější scénu filmu považuju roznášení telegramů o úmrtí jednotlivých vojáků ve státech), ale byly na slušné řemeslné úrovni a patřičně brutální (voják, kterému začne hořet obličej). Mel Gibson se první polovinu filmu usmívá, ve Vietnamu se pak začne tvářit ustaraně a to už mu vydrží do konce. Z ostatních známých herců, kteří se bohužel jen tu a tam mihnou, stojí rozhodně za zmínku ještě (bez kníru k nepoznání) Sam Eliott se svými suchými hláškami, který jediný dostal trochu víc prostoru. Pokud se náhodou Wallace snažil přitáhnout pasážemi s manželkami vojáků ke svému opusu i ženské publikum (jak STATEČNÉ SRDCE tak PEARL HARBOR natočené podle jeho scénářů s divačkami počítaly a dokázaly je oslovit), obávám se že mu to tady nevyšlo a akorát to film zbytečně protáhlo. Přítomný patos ani patriotismus nebyly na můj vkus nijak extrémní, ostatně jde o žánr, kam oboje patří víc než kam jinam. Zvláštní je jak záhadně tenhle film v době svého uvedení (aspoň u nás) vyšuměl a zapadl. Snad už bylo publikum přesyceno, možná odradila očividná sázka na jistotu (Wallace + Gibson + válečný film), no každopádně bude na vinně slabá propagace. A popravdě ten film i když je hezky natočený za moc nestojí. (12.02.2006)

Esli jste film viděli, asi už víte, odkud se vzal můj nick. Ano, Mel Gibson je imho nejlepším armádním taťkou v dějinách kinematografie. Jeho postava je tak přesvědčivě zahraná, no líp to nešlo. Nádherná hudba Nicka Glennie-Smithe. Při samostatném poslechu bych řekl, že tak dramatická depresivní hudba nemůže ve válečném filmu nikdy uspět. Ale opak je pravdou. Filmu to dodává nový rozměr. Neskutečný zážitek. (30.12.2005)

Dokud Wallace útočí v módu hrdinských vojáků, kteří ve zpomalených záběrech střílí, běží či umírají, funguje na mě každý výstřel či pád natolik silně, že jsem začal až překvapivě rychle hledat kapesník. Jakmile se ale příjemný patos začne tavit do slov a nekonečných ceděných frází o hrdosti, manželkách či umírání za vlast, je kouzlo pryč. To pak najednou začne na povrch vyplouvat roztahanost scénáře nebo občasná obrazová rutina. Nebýt toho, že je Hal psaný doslova na tělo Melu Gibsonovi, který z podobných rolí dokáže vystřílet naprosté maximum, šel by výsledek o třídu níž. (06.05.2006)