Vetřelec: Romulus

Chce to odvahu vzít nejhorší finále celé série a natočit ho znovu. Alvarezovi slouží ke cti, že se mu to povedlo lépe. Ale to nic nemění na tom, že se zbytečně utopil ve vzpomínkách a málo opravdu sérii posunul. Až na zámotek a stav beztíže se jen variuje již vyřčené. A je to škoda, protože hlavně úvod na těžařské planetě konečně zase ukázal svět vetřelce trochu obšírněji (kéž by tam tvůrci zůstali a vyměnili již otřepané koridory vesmírné lodi za důlní šachty). Ve výsledku je to pěkná pocta, ale jak minuty přibývají, je tam už tolik citací a odkazů, že jsem měl problém to vnímat jako samostatný produkt. Ale nenudil jsem se, o tom žádná. Jen to bylo spíš vymazlené fanouškovské video než plnokrevný příspěvek do série. Menší palec dolů za to, že se Alvarez v rámci hnusu zdaleka tak neodvázal, jak mohl. Spoileroidní P.S. Překvapení v první polovině, odkazující na první díl, pocitově potěšilo, ale pokud jde o nekvalitu CGI, pomalu i třetí Ant-Man by se od Romula měl co učit. (26.08.2024)

Zbytečný film. Parta puberťáků, která sní, že se dostanou na lepší svět, kde svítí slunce. Tak co takhle výlet na opuštěnou stanici a vypadnout. Nikdo nás nebude sledovat nebo nikomu chybět nebude, když si něco vypůjčime. A co se stane. Mrtvoly a okolí poničené. Opět zjistíme, ze společnost se o něco pokoušela a ono to překvapivě nevyšlo a běhají nám tu potvory a opravdu hrstka postav se snaží dostat pryč než nastane velké buuuum. V chronologii vetřelcich je to možná novinka, ale pro diváka, už velké klišé. Jenže postavy jsou nezajímavé a moje typy kdo umře v jakém pořadí  přesně vycházely. Hodinové, že napětí pátrání po lodi bylo nudné, protože na me nepůsobilo.  A ve chvili kdy se akce chytli vetřelci jsem si přál aby akce skončila. Snad je dobrá scéna s gravitaci byla originální. Jenže tenhle film má problém, že se z hlavní hrdinky snaží udělat dalsi Ripleovou. Alvarez jakoby ve finále nevěděl co dál tak nám po vzoru čtvrtého dilu a dvou preqvelu naservíroval dalšího vetřelčího "mutanta" neno hybrida? Ten bohužel nic nepředvede a po vzoru jiných se nechá lehce zabít. Tenhle dil se odehrává mezi jedničkou a dvojkou. Ale jeho význam nebo smysl? Nebo něco co by to mohlo spojovat se dvojkou? Ne prostě takový příběh o vetrelci jak z komiksů nebo knih, když ho vynecháte nic se nestane, protože jednoduse je zbytečný. Vetřelci zde nejsou žádnou hrozbou, když je mladá holka co poprvé v rukách drží zbraň dokáže postřílet. Prakticky stačí stát a pálit po nich. Žádný nápad, myšlenka nebo nějaký posun do předu. Co se dá pochválit jsou efekty, ty jsou skvěle - digitální výstup jedné z postav z prvního vetřelce - lahůdka. Jenže když je skoro vše ve tmě, která má uměle navodit pocit atmosfery a strachu se zpousta věcí ztrácí. Jde o to jestli se bude dál s postavama s dalším filmem pracovat ale co tam chtějí dalšího nabidnout než další zdlouhavý příběh vražený mezi ostatní dily, když to stejně jako tenhle nemá žádný posun vpřed. Prostě. Vetřelec jako značka je mrtvý, tak jediné co ještě zbývá udělat film - no mezi tímhle dílem a tímto se stalo tohle a musíte to vidět aby jste znali celý příběh. Jenže je to zbytečné a vidět to není třeba. (17.08.2024)

The Best of Alien saga. Votrelec: Romulus ponúka fanúšikom série presne to, čo chcú. Jeho prílišná hra na istotu ho však diskvalifikuje od toho, aby sa stal milovanou klasikou, ku ktorej sa diváci budú vracať aj po niekoľkých dekádach. Ako jednoduchá, remeselne skvelo ošetrená jednohubka ale funguje presne ako má. 7/10 (17.08.2024)

Původní Vetřelec vyděsil diváky už před neuvěřitelnými 45 lety. Stejně jako u přelomového kusu Ridleyho Scotta se ani tentokrát nikam nespěchá, dobrých 30 minut sledujeme, jak partička okolo ústřední Rain a jejího parťáka, androida Andyho plánuje úprk z kolonie, ve které je korporát doslova zotročil. Zrovna se totiž objevila příležitost v podobě opuštěné vesmírné rachotiny, která má obsahovat vybavení umožňující odlet za lepším příštím. Jenže ve stanici nejsou sami, takže brzy uvidíme první láskyplné objetí obličeje, první praskající hrudníky i pomalé rozleptání kyselinou. Druhá třetina je rozhodně nejlepší, z té první si přináší osmdesátkový vizuál, skvělý zvuk, solidní kulisy i jejich nasvícení, navrch začnou vylézat právě první mimozemské svině. A mrštní parazité si brzy najdou svého nedobrovolného hostitele. Nehostinný vesmír má zkrátka zelenou. Záhy se dostaneme i k závěrečné třetině, která trochu „zvolní“ a hlavně staronový typ vetřelce mi dvakrát nesednul. Uruguayský režisér Fede Alvarez dal o sobě vědět díky slušnému Lesnímu duchu, ještě zajímavějším se stal pomocí Smrti ve tmě. Postavy tady nemelou filozofické bláboly (že, Ridley), Cailee Spaney potvrzuje svůj talent a Romulus se spolehlivě zařadí někam na třetí (až čtvrté) místo, což mezi devíti díly (beru i dvojnásobné spojení série s tou predátoří a samozřejmě prequel Prometheus i jeho pokračování) rozhodně není špatná bilance. Jo, a tvář a hlas jednoho starého známého mi vůbec nevadily. Ba naopak. (17.08.2024)

Sliby o crossoveru mezi jedničkou a dvojkou Vetřelce se podařilo naplnit, ačkoli blíž má nový Romulus určitě k jedničce a nějaké momenty si bere i z pozdějších dílů. Občas jsou ta pomrknutí trochu na sílu, což platí i pro trochu nesmyslnou tvrďáckost několika pokusů o cool hlášky a především zbytečné, odpudivě digitální „oživení“ jedné postavy, ale… je dost snadné to tomuhle filmu odpustit. Dělá totiž velmi dobře dvě věci: Jednak se výpravou i atmosférou vrací do 80. let a jeho přímočaré vypravěčské postupy by šlo označit za zdařilé retro možná až na úrovni sedmé epizody Star Wars. Rychle se proto seznámíme s postavami, které jsou docela sympatické a mezi nimiž se promptně vybudují vztahy, díky čemuž si nemůžeme být jisti, v jakém pořadí je budou xenomorfové napichovat (i když je samozřejmě jasné, že většina z nich platila důchodové připojištění zbytečně). A to vede ke druhé přednosti, totiž poctivému thrillerovému napětí, jež se přelévá ze scény do scény a udržuje diváka příjemně zaujatého a zabaveného. Bezesporu se jedná spíše o zakázku nežli svébytný autorský výtrysk originality, cíl v podobě vytvoření nekomplikované žánrové zábavy, která vetřelčí universum neposouvá do zbytečně podivných teritorií jako Prometheus a místo toho nabízí nejen pro skalní fanoušky dostatek odkazů a svižné vyprávění, se však pro mě naplnit podařilo. (16.08.2024)