Vetřelec: Romulus

Zbytečný film. Parta puberťáků, která sní, že se dostanou na lepší svět, kde svítí slunce. Tak co takhle výlet na opuštěnou stanici a vypadnout. Nikdo nás nebude sledovat nebo nikomu chybět nebude, když si něco vypůjčime. A co se stane. Mrtvoly a okolí poničené. Opět zjistíme, ze společnost se o něco pokoušela a ono to překvapivě nevyšlo a běhají nám tu potvory a opravdu hrstka postav se snaží dostat pryč než nastane velké buuuum. V chronologii vetřelcich je to možná novinka, ale pro diváka, už velké klišé. Jenže postavy jsou nezajímavé a moje typy kdo umře v jakém pořadí  přesně vycházely. Hodinové, že napětí pátrání po lodi bylo nudné, protože na me nepůsobilo.  A ve chvili kdy se akce chytli vetřelci jsem si přál aby akce skončila. Snad je dobrá scéna s gravitaci byla originální. Jenže tenhle film má problém, že se z hlavní hrdinky snaží udělat dalsi Ripleovou. Alvarez jakoby ve finále nevěděl co dál tak nám po vzoru čtvrtého dilu a dvou preqvelu naservíroval dalšího vetřelčího "mutanta" neno hybrida? Ten bohužel nic nepředvede a po vzoru jiných se nechá lehce zabít. Tenhle dil se odehrává mezi jedničkou a dvojkou. Ale jeho význam nebo smysl? Nebo něco co by to mohlo spojovat se dvojkou? Ne prostě takový příběh o vetrelci jak z komiksů nebo knih, když ho vynecháte nic se nestane, protože jednoduse je zbytečný. Vetřelci zde nejsou žádnou hrozbou, když je mladá holka co poprvé v rukách drží zbraň dokáže postřílet. Prakticky stačí stát a pálit po nich. Žádný nápad, myšlenka nebo nějaký posun do předu. Co se dá pochválit jsou efekty, ty jsou skvěle - digitální výstup jedné z postav z prvního vetřelce - lahůdka. Jenže když je skoro vše ve tmě, která má uměle navodit pocit atmosfery a strachu se zpousta věcí ztrácí. Jde o to jestli se bude dál s postavama s dalším filmem pracovat ale co tam chtějí dalšího nabidnout než další zdlouhavý příběh vražený mezi ostatní dily, když to stejně jako tenhle nemá žádný posun vpřed. Prostě. Vetřelec jako značka je mrtvý, tak jediné co ještě zbývá udělat film - no mezi tímhle dílem a tímto se stalo tohle a musíte to vidět aby jste znali celý příběh. Jenže je to zbytečné a vidět to není třeba. (17.08.2024)

Řadím se k té spokojené části znalců série, a to celkem výrazně. Na úrovni worldbuildingu se najdou nějaké lapsy, aktivita Weylandu je tady z pohledu syžetu překvapivě pasivní na to, jak moc tenhle původně zlý korporátní stín hýbe s celou mytologií a má prsty snad v celé galaxii. Ale jinak si teda vůbec nemyslím, že by to Alvarez zahrál jen na jistotu, jak mnozí naznačují. Nejenže vrhnul strašně úsilí do detailu a nabízí skvělé hororové sekvence, u nichž vám bude po těle nepříjemně, ale současně nezapomíná na další budování už tak spletité ságy. Jednak tematicky, v podobě linie “Jekyll a Hyde” androida, který v kostce zvýznamňuje paradoxní filosofii evolučního inženýrského vývoje založeného na pokroku na úkor empatie a hodnoty jediného života (nebo jedné posádky). A navrch vnáší emoční vazbu k hrdince, která v průběhu graduje a zásadně ovlivní její jinak diskutabilní finální rozhodnutí. A jednak opět v rámci evoluce celé ságy, která už víceméně stojí na smazávání rozdílu mezi stvořitelem a výtvorem, mezi dárkyní života a jejím systémovým zneužitím. Dvojí finále tak nejprve uzavírá emoční oblouk s androidem a hrdinkou, kteří čelí nejen inženýrským hororovým konstruktům, nýbrž i samotnému inženýrovi, androidovi v čistém korporátním módu Jekyll. A posléze, v pro mě velmi uspokojivém zúčtování, pečetí tematických vývoj ságy. Všechno je přitom řízené atraktivní sítí deadlinů, o nichž nejprve někdo lže, pak se víceméně srovnávají s časem projekce a nakonec se ještě urychlují nápaditým blbnutím s gravitací, u něhož jsem stejně jako u letošní Godzilly s Kongem netušil, jak moc ho v téhle franšíze potřebuji vidět. Nějak mě nezajímá, že z psychoanalytických, matriarchálních a bůhvíjakých dalších důvodů souvisejících se sexuální symbolikou to pro někoho není tak šťavnaté jako původní trilogie. Nikdy to nebude stejně geniální jako jednička nebo vyvážený co do akce a vývoje postav v ní zakořeněný jako dvojka. Ale je to vynikající horor, kde fakt máte z těch hnusáků husinu, a ve většině aspektů i velmi dobrý film ze světa Vetřelce, který posouvá zase o kus dál. A můžete si klidně remcat.. 85 % (16.08.2024)

KINO Špalíček/// Obsazení 8/10 Děj 9/10 Atmosféra 9/10 Efekty 10/10/// PLUS: neuvěřitelně skvělá atmosféra, parádní "starý" vizuál, super cast mladých herců, rychlý střih a spád, i vývoj vetřelce je zrychlený, několik scén překvapí MÍNUS: snad jen první půlhodina je víc "seznamovací", někteří kritizují, že se Fede Alvarez chtěl až tak moc zavděčit Ridleymu Scotovi, že nepřišel s víc odvážnějším konceptem, podle mě je to ale takhle skvělé/// Shrnutí: Prvního Vetřelce jsem viděl zřejmě poprvé teprve letos na Letní filmové škole, tedy přibližně 14 dní před tímto filmem a byla to skvělá "taktika". Filmy na sebe svým vizuálem krásně navazují. U původního Vetřelce jsem se sice ani jednou nelekl, ale v případě tohoto snímku jsem sebou cukal jak malý vetřelec když se klube ven. Romulus sice tak často nepřekvapí a divák dostane na podnose přesně to co očekává, scénu za scénou a v "šoku" je " jen" z několika detailních scén a ze závěrečných 10 minut. Přesto je to úžasná filmová podívaná jaká se pravděpodobně naskytla jen divákům pří sledování prvního Vetřelce před mnoha lety. Za snahu předat současným divákům tento stejný zážitek palec nahoru./// Celkem 90%/// (01.09.2024)

Výlet do známých vod, na který jsem se vydat moc nechtěl. Nevěřil jsem Fedemu Alvarezovi, že si poradí s legendou těchto rozměrů, nevěřil jsem žánrovému zasazení do ohlašovaného čistokrevného krváku, ale když se Scottově nepochopenému Covenantu před lety vysmáli kritici, diváci i tržby, asi nebylo jiné cesty. Jenže ono to funguje a kombinace moderního střihu se špinavou a olejem nemálo umaštěnou technikou je od první minuty dravá a na pohled krásná. Agresívnímu tvorovi se dává dostatečný prostor, lidská posádka dělá chyby jen pochopitelné a v klíčových okamžicích se umí rozhodnout nápaditě i logicky. Pomrkávání do minulosti je tolik, až jsem si lebedil při vědomí, že s trochou nadsázky sleduji Vetřelce 1.5. Nehledě na to, že se konečně, po letech čekání, kombinují linky těžící z klasické kvadrilogie i z mytologie Promethea, což je dárek, který jsem nečekal, že ještě někdy mohu dostat. Díky tomuhle obohacení tak Romulus opravdu není jen zábavný děs, není to vedlejší kapitola, bez které by se série obešla. Je to odměna těm, co to s Vetřelcem nikdy tak úplně nevzdali (a kteří dokážou vidět i dál, než za první zatáčku a nevadí jim, že si s nimi scénář pomocí ikonických hlášek trochu podvratně hraje). Hádky nad polarizující poslední kapitolou chápu, bez ní bych byl spokojenější, než jsem teď s ní. Na druhou stranu musím zatleskat odvaze, kterou o téměř třicet let dříve nemělo ani odvážné a žánrově i vizuálně rozkročené Vzkříšení. To, že výsledek takového experimentu nesplnil moje očekávání, už je můj boj. Všichni, kteří vnímají ságu jako celek a ne jen jako prostor pro věčnou (a dnes už opravdu nekonečně únavnou) hádku o to, který z prvních dvou dílů je lepší, by si takový boj měli zkusit taky. (16.08.2024)

Teenagerovská vyvražďovačka přenesená do vetřelčího světa. Včetně naprosto debilních rozhodnutí některých postav, popírání fyzikálních zákonů filmem samým nastavených (viz vetřelčí krev) a final girl. Co ale potěší, to je pár opravdu napínavých scén, a krásně depresivního světa lidských kolonií. Tak to holt dopadne, když se kapitalisti vydají do vesmíru, což se filmy jak červená nit táhne od prvního dílu. Neurážlivý příspěvek do vetřelčí ságy, který ji ale nikam neposouvá. (15.08.2024)