Stíhači, na start!

Tak tohle je klasika. Starší brácha Modrého Maxe. Rok 1916, Francie. Royal Air Force teprve začínají růst pořádná křídla. Stateční muži se každý den vydávají v letounech Soptwich Pub, Avrech, DH5 přes krátery zbrázděnou frontu aby se tam vysoko nad bahnem zákopů se smrtícím zápachem yperitu utkali s Fokkery a Albatrosy rodící se Luftwaffe.... I v nebeské modři je válka krutá. Plameny šlehající ze zasaženého motoru vás za živa upečou ještě před dopadem na zem, případně kulky z nepřátelské stíhačky se vám zavrtají do kukly a pod letecké brýle... Přesto, pokud se Vám zaseknou kulomety, či se vám podaří nouzově přistát nepřítel vás ušetří...V této fázi letectví bez ohledu na válku si sebe letci navzájem vážili, byli elita. V této fázi války se ještě hrálo na galatnost a rytířství. To až v té druhé se střílelo na letce na padácích, či osádky v záchranných člunech.... Ač je film staršího data a některé efekty jsou poplatné době, letecké souboje jsou zde zpracovány na vynikající úrovni. Pro každého milovníka letectví povinnost shlédnout !!! (08.07.2011)

Vzdor tomu, že herectví Malcolma McDowella mi není ani trochu blízké, a jeho postava tak všechny scény, a vlastně i celý příběh, vychyluje do psychologicky mnohem problematičtější roviny, než jakou pravděpodobně zamýšlel režisér, musím ocenit zdařilou sugesci (nikoliv bezešvé) kamarádské pospolitosti na základně. Toto zákulisí – doteky zdánlivého pokoje propojené s hlubokými psychologickými vhledy – mě zajímaly i oslovily podstatně více než válečné akce. Ostatně podobně jako v Nebeských jezdcích, v nichž jsou ovšem všechny události a scény mnohem celistvěji spjaty a přátelství se připomíná soustavně právě tak jako rizika a vratkost míru. Jako v starším českém filmu jsem si i zde snadno našel své „hrdiny“: dojala mě lidskost „strýčka“ Sinclaira i nesmělost nováčka, který se důvěřivě zabydluje v jámě lvové. Intermezzo s lehkými dívkami nebylo dostatečně sentimentální, aby se s celkem organicky spojilo. Spíše se otevírala příležitost uvést některé z hrdinů do kostela, protože tíha, kterou nesli, nebyla pro ně samotné k unesení… Žel tento podnět režisérovi unikl. Jak mohla taková neděle nebeského jezdce vy-znít, jsem se pokusil vyjádřit tady: https://recordingsontheroad.bandcamp.com/album/the-sundays-of-sky-rider (22.03.2024)

Byla tu úžasná doba, kdy filmaři neměli možnost používat digitální triky a museli tak všechny ty veterány poshánět a poslat do vzduchu. V tom je tenhle film unikátní. Příběh sám už mi zase tolik poutavý nepřišel. Že bylo anglické velení často zkostnatělé je známá věc a tady byli tvůrci z mého pohledu ještě shovívaví. A nic nového nebyl ani fakt, že se spousta mladíků hlásila nadšeně do armády, kde přišli nejen o iluze, ale často i o život. Tahle válečná klišé tu nijak neotřele nepůsobí. Nicméně vedle hodně povedených leteckých střetů se povedl i casting na čele s typicky britsky chladným McDowellem, takže i přes občasné dlouhé chvíle hodnotím jako lepší nadprůměr. 70% (08.09.2015)

Na válečné filmy si nepotrpím, ale Aces High je sakra velká výjimka. Narozdíl od jiných hollywoodských přeslazených dojáků, tenhle film nám perfektně naservíroval jasně, stručně a výstižně krutost I. světové války a její dopady na lidskou psychiku, a to bez nějakých cukrlátek okolo. Jednoduchý scénář je doplněn úžasnými věrohodnými záběry, což dokazuje fakt, že i filmy takového formátu, lze natočit bez použití kompjůtrů (což je v 21. století takřka nemožné). Společně s vkusně vybraným obsazením a hereckými výkony se Aces High ocitl mezi mými oblíbenými válečnými snímky, kterých na mém seznamu není opravdu mnoho. (22.09.2010)

McDowell a Plummer vo vojnovom snímku o letcoch z 1. svetovej. Najprv taká dobrodružná šaškáreň, neskôr ale nastupujú aj dramatické prvky. Akcie vo vzduchu sú celkom fajn, ale nič, čo by stálo za druhé pozretie. Výbuchy klasicky hneď pri prvom dotyku lietadiel s hociakou prekážkou. Potešili drobné role ''vyslúžilých'' hercov ako Howard, Gielgud či Milland. (03.03.2019)