Úžasná událost

Jedna z najlepších "ztreštených" komédií, aké Hollywood vo svojej najslávnejšej dobe vyprodukoval. Mňa tu najviac pobavilo okrem záverečného súdneho pojednania, že ak by sa podobne dnes zachoval dedič takéhoto majetku (zarátavam aj infláciu), tak takmer všetci by sme ho považovali za blázna. Tým pádom považujem záverečnú Deedsovu reč za facku aj dnešnému nenažranému kapitalizmu a zároveň nám všetkým. Mnohým ľuďom sa určite bude film páčiť, aj jeho ústredná myšlienka, ale tiež by sa takto nezachovali. Asi ani ja nie a asi ani k tomu nebudem mať nikdy príležitosť. V podstate je tu to najčistejšie dobro ukázané takým prirodzeným spôsobom, až z toho nie že hreje, ale skôr mrazí. Po všetkých stránkach dotiahnutá záležitosť a tá pravá filmová klasika, ktorú myslím by si mal doplniť každý skutočný filmový fanúšik do zbierky videného. (18.07.2014)

(1001) Ach ano, ta pradávná lidská fantazie praštit právníka do obličeje a nebýt za to potrestán. Popravdě řečeno nevím, co si o tomto filmu myslet, a nejsem si úplně jistá, jestli pomůže počkat, až si to rozmyslím, neboť jsem si skoro jistá, že v takovém případě na svoje dojmy zapomenu a film se mi postupně vypaří z paměti. Samozřejmě se okamžitě nabídlo srovnání s Mr. Smith Goes To Washington, který mi přišel názorově ucelenější a zkrátka takový lépe artikulovaný. Mr. Deeds je příliš (a nebo příliš málo) narušován tou komediální rovinou, aby se ve mně něco doopravdy pohnulo. Gary Cooper je samozřejmě skvělý a mám ho raději než Jimmyho Stewarta, ale ten celek kolem něj... Rovnováha mezi komedií, romancí a militantní naivitou mě spíš stresuje jako něco, co by se mohlo každou chvíli zbortit, a s filmy, které se nemohou rozhodnout, co vlastně chtějí být, mám odjakživa vnitřní problém. Za škatulku komedie se totiž autoři často schovávají, aby je nemohl nikdo obvinit z toho, že se takzvaně berou moc vážně, i když točí o vážných věcech. Není to asi vyloženě případ Mr. Deedse, ale když už jsem k tomuto moudru přemýšlením nad tímto filmem dospěla, tak ho k němu i napíšu. (23.03.2021)

Pohádkové schéma na bázi "Jak Honzík ke štěstí přišel" převrácené ku potřebám i časoprostoru klasického hollywoodského snímku, jehož upřímný charakter patří navzdory a možná i zásluhou strašáku tehdejší hospodářské krize k tomu nejkrásnějšímu v dosavadních dějinách filmu. Úžasně natočený, ještě lépe zahraný a nesmírně oslovující nadčasový příběh o tom, že peníze jsou všechno, ale zároveň nic. Geniální v zábavných a inteligentních dialozích, v citlivě vsugerované romantické linii a v onom upřímném vyobrazení střetu dvou světů - neutišitelné hamižnosti s přirozenou laskavostí a solidaritou, který si speciálně zaslouží veškeré komplimenty, jaké může dát obyčejný divák obdařený alespoň špetkou sociální empatie a filmové lásky dohromady... 100% (06.12.2015)

O tomto filmu jsem se dozvěděl díky Bohumilu Hrabalovi, který o něm moc hezky píše ve svém textu Krasosmutnění (úžasná historka o tom, jak na tomto filmu byli jeho rodiče a tatínek žárlil na Garyho Coopera: "Mlč, mlč, proboha mlč, já jsem viděl, jak jsi se dívala na Garyho Coopera, takhle se slušná ženská nedívá, takhle se má dívat jedině na svého muže!.. - "Ale vždyť je to biograf, a pak ten Gary, vždyť po něm všechny ženy touží... krasavec a přitom tak chlapecký." - "Cože", zakřičel otec, "tak ty se přiznáváš, že po něm toužíš? Na kolena, a přiznej se! Kdybys ho někde potkala, že bys byla jeho, přiznej se!" - "Těžko bych se asi ubránila, ten Gary je silnější než všechny předsudky."). Když jsem si fim pustil, zjistil jsem, že je docela podobný jinému Caprovu filmu Život je krásný, který jsem už viděl v minulosti a který figuruje v TOP 300. V obou filmech se objevuje výrazné morální poselství a oba mohou působit z dnešního pohledu až naivně, ale stejně se mi to líbí, a jen málokoho ty filmy nechají chladným i po tolika letech od jejich vzniku. Viděl jsem od Capry jenom dva filmy, ale už soudím, že to byl pozoruhodný chlapík, který se navždy zapsal do filmové historie, a jeho filmy jsou dnes velká libovka (nejen) pro každého správného fandu starých zlatých časů Hollywoodu. Mně osobně se tam sice občas vkrádala nuda či pobavená přezíravost, ale stejně mě ten film oslovil a bavil - skutečnost, že film přežil všechny své tvůrce a oslovuje lidi i v novém století, je nejlepším dokladem jeho nesmrtelnosti. Gary Cooper byl vážně skvělý herec, člověk chápe Hrabalovu maminku i po těch letech :) (14.04.2016)

Dickensovský model převrácen z bosých nohou chudinské čtvrti do haciendy s hladce naleštěným zábradlím, po němž s oblibou klouzá venkovský prosťáček, průměrný hráč na tubu (merci, Berg), podprůměrný poeta a majitel imaginární přítelkyně Longfellow Deeds. Po úmrtí bohatého strýčka putuje do velkého zlého města, v němž na něj čeká dědictví a zlotřilá novinářská čmuchalka, která Pana Popelku Garyho Coopera vláčí bahnem, ale při putování poznává, že zlatý americký hoch má platinové srdce a železné ruce jako stvořené k pravým i levým hákům. Komediálně na výši, romanticky na vlně a sociálně nepřepjaté. Snad proto, že Capra konečně využil nadsázku, v níž chudí farmáři uctívají svého chlebodárce toastem od paňmámy. Půvabně zlobivá hlavní hrdinka Jean Arthur viděla svůj film až v o 36 let později na filmovém festivalu. Vy tak dlouho nečekejte, Gary Cooper je muž do každého počasí a závěrečná scéna u soudu jednou z nejhumornějších přestřelek v soudní síni...Are you pixilated?:-) 90% (26.03.2008)