Režie:
Hugh HudsonScénář:
Colin WellandKamera:
David WatkinHudba:
VangelisHrají:
Ben Cross, Ian Charleson, Nicholas Farrell, Nigel Havers, Daniel Gerroll, Ian Holm, John Gielgud, Lindsay Anderson, Nigel Davenport, Cheryl Campbell (více)VOD (4)
Obsahy(1)
Britské biografické drama režiséra Hugha Hudsona se odehrává v roce 1924 na olympiádě v Paříži. Eric Liddel (Ian Charleson) je zbožný křesťan, který věří, že jeho atletický talent je dar od boha a že pokud vyhraje zlatou medaili, bude to způsob jak boha velebit. Harold Abrahams (Ben Cross) je anglický žid, který studuje v Cambridge. Sní o slávě a o tom, že dokáže svým antisemitský spolužákům i celému světu, že židé nejsou podřadná rasa. Jejich pohnutky jsou vznešené, závazky absolutní a čest nepochybná. Oba přinesou osobní oběti, aby dosáhli svého cíle. A v průběhu událostí, navzdory všem překážkám a osobním problémům, s nimž musí bojovat, se ukáže, že boj o vítězství s tak náročnými závazky a tak vysokými cíli je možná tou opravdovou odměnou. Tento film, který byl natočen podle skutečného příběhu, získal čtyři Oscary včetně Oscara za nejlepší film a Nejlepší původní scénář a na další tři byl nominován. (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (138)
Biograficke drama vrcholici na olympijskych hrach 1924 v Parizi, kde se maji mimo jine utkat sprinteri. Jednim z nich je Eric verici, ze jeho bezecke schopnosti jsou darem od boha a na olympiade ma nejlepsi prilezitost oslavit boha vytezstvim. Jeho sokem je anglicky zid, ktery chce vsem dokazat, ze odlisna vira jej necinni nikym menecenym. Osobni problemy a strasti v prubehu priprav jsou nakonec prekonany a ve finale se divaci dockaji krasnych a cestnych zavodu, jak by tomu pokazde melo byt. Pribeh je okorenen krasnym hudebnim podkresem od Vangelise. 60% ()
Jedna z nejznámějších a nejikoničtějších filmových melodií vs. průměrný životopisný film s nezáživnou dramaturgií, zejména v jeho chaoticky odvyprávěné první polovině. Vyobrazení charakterů na mě působilo podivně chladně a neosobně a kluky jsem od sebe začal pořádně rozlišovat až někde za polovinou stopáže. Druhá část na olympiádě je už pak výrazně lepší. ()
Chariots of Fire se mi dlouho vyhýbal, ale když na Vánoce běžel v televizi, tak jsem se podíval. Sportovní filmy mám rád, ale tenhle mě upřímně dost nudil. Styl vyprávění mi vůbec neseděl a i když po tom příběh úplně volal, tak naprosto chyběli emoce při vítězství hlavních hrdinů a vážně nechápu, jak se něco takového stane. Já myslel, že to dokáže vyvolat každý sportovní film naprosto automaticky. ()
Ak dostal tento športový film cenu akadémie, tak potom je v mojich očiach ešte veľa oscarových filmov so športovou tematikou. Príbehy športovcov alebo tímov ma vždy dokázali zaujať, tento však vo mne až tak záujem nevzbudil. Počas veľkého množstva závodov a pretekov som zaznamenal jediný, pri ktorý ma upútal ako ozajstný pretek a pri ktorom som držal palce. A vôbec to neboli tie vrcholné, záverečné. Životopisná cesta pretekárov si tiež nerozložila sily aby utiahla moju pozornosť na oboch aktérov, takže z tohto žánru len mierny nadpriemer. 65%. ()
Chariots of fire je klasicky strihnutý športový film so všetkými klišé, ktoré k tomu patria a bez ktorých by to jednoducho nebolo ono. Vangelisova nadpozemská hudba znova vyvoláva dojem, že sa pozeráme na niečo monumentálneho a artového a znova tomu tak nie je. Mne to nevadí, športový film predsa musí končiť veľkým závodom a veľkým víťazstvom. Inak by sme boli sklamaní. A navyše sa dozviete niečo o histórii a dobových reáliách olympijských hier. ()
Reklama