Pan Smith přichází

Ačkoliv to tak možná podle hodnocení nevypadá, beru nakonec Smithe na milost. Hodněkrát v průběhu jsem měl sto chutí dát tomu odpad. Stewart tady hraje takovýho přerostlýho skautskýho šulina a tomu šedivýmu dědovi trvá zatraceně dlouho, než si uvědomí, že ojebávat americký demokratický systém je prostě tfuj tfuj. (04.03.2011)

Ten apel na americké vlastenectví a ideály na mě moc nezabral, a proto nedám plný počet. Jinak se ale jedná o skvělý snímek. Skoro mě až mrazilo z toho, když jsem viděl demokracii a svobodu tisku v praxi. Herci byli samozřejmě úžasní, James Stewart jako vždy strhující, ale mě nejvíc bavila postava Jean Arthurové. (13.12.2009)

Politický snímek, kterému se bezpochyby kvality upřít nedají. Capra je velice zručný režisér a herci tu odvádějí své nadprůměrné výkony. Scénář postavený na charakteru Jeffersona Smitha také potěší. Jenže první polovina není až tak chytlavá jako druhá a nebýt toho šťavnatého, zručného a dlouhého Stewartova proslovu, zůstal bych u nižšího hodnocení. [7/10] (Columbia) (Čb. /// Produkce: Frank Capra /// Scénář: Lewis R. Foster, Sidney Buchman /// Kamera: Joseph Walker /// Hudba: Dimitri Tiomkin /// Oscar: Lewis R. Foster (původní námět) /// Nominace na Oscara: Frank Capra (nejlepší film), Frank Capra (režie), Sidney Buchman (scénář), James Stewart (herec), Claude Rains (herec ve vedlejší roli), Harry Carey (herec ve vedlejší roli), Lionel Banks (výprava), Gene Havlick, Al Clark (střih), Dimitri Tiomkin (hudba), John P. Livadary (zvuk)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (29.01.2010)

Jistě tak trochu naivní film, který ale ve svojí poctivosti funguje. Americký patriotismus nemusí být nutně špatný a tady ve svojí snad nejčistší formě zranitelně vystupuje až na povrch. Bylo by snadné ho odsoudit, ale není to vůbec potřeba. Co nefunguje je naprosto useknutý konec, který nedá myšlenkám doznít. A když platí, že konec je nejdůležitější část filmu, stala se ve střižně velká chyba. (26.10.2010)

Naivní pohádka o tom, kterak se Hloupý Honza vydal do světa a našel tam princeznu a půlku království (tedy vlastně Senátu) k tomu. Ale jaká je to pohádka! V první polovině to na žádný zázrak nevypadá - mladičký zálesák v podání Jimmyho Stewarta si prohlíží památky, obdivuje budovu Kongresu, navrhuje zákony a málem si popláče u sochy Abea Lincolna; dialogy jsou navíc zbytečně natahované a divák ztrácí zájem i pozornost. Ale jakmile se děj přehoupne do druhé poloviny, začíná pořádná mela a tradiční souboj jedince proti zkorumpovanému politickému systému, jenž vyvrcholí čyřiadvacetihodinovou promluvou Stewarta v Senátu. Že je to pořád ještě úsměvně naivní? Ano, máte pravdu, ale jaká pohádka kdy skončila špatně? Jako zamyšlení nad základními principy demokracie funguje Pan Smith na jedničku a navíc dokáže dojmout bez zbytečných podpásovek. Je to jeden z těch filmů, jejichž krása se nedá popsat, protože se zkrátka musí vidět na vlastní oči. P.S. Výborní jsou také herci ve vedlejších rolích, zejména pak Claude Rains známý především jako dobrácký francouzský důstojník z Casablancy. (19.11.2010)