Albín jménem Noi

Dosud asi nejdepresivnější islandský film, který jsem zatím viděl, a který přesně vystihuje tu skandinávskou ponurou náladu. Islandská vesnička na kraji ostrova, kde mají jak benzínku, tak šarlatána. Jediný, kdo do ní nepatří, je právě Noi, čemuž se nelze divit. Noi žije svůj život osamělosti jen a pouze proto, že plno lidem na islandském okraji společenstva nerozumí a nechce přijmout jejich způsob života. Se spoilerem na závěr dodám, že tak depresivní film, s brutálním obratem na závěr, se jen tak nevidí. Jo a Tómas Lemarquis se svojí rolí Noie je jak z jiného světa. (28.07.2015)

Nói je albín. Chodí na střední v jednom bohem zapomenutém islandském městečku. Je to outsider. Chodí za školu a potají usrkává z placatky whisky. Je však několik lidí, kteří v tomto podivínovi vidí něco víc než jen povaleče. Film tvoří velice citlivé pohledy do hrdinova soukromí, do světa, v němž navazuje velice křehká přátelství. Nói má totiž i přes svou zjevnou povýšenost nad okolní svět úplně stejné potřeby jako jeho vrstevníci. Pomalé, temné, mrazivé, severské.Nádherné exteriéry kde se pod sněhem ztrácí vše, v podstatě i Nóiova nečitelná osobnost. V jedné z vynechaných scén na dvd říká školní psycholog, že Nói je vysoce inteligentní. Inteligence se může projevit buď na školních známkách nebo ve zločinu. Pokud je Nói zločincem, potom se tragické finále (následuje SPOILER) může stát odstraněním pojistky k jeho zločinné budoucnosti. Smrt všech, kdo mu rozuměli a měli ho rádi Nóie odřízla od zbytku světa (07.02.2006)

Islandský film. To je samo o sobě žánrové zařazení... Film ponurý, depresivní, melancholický, tichý, vylidněný, statický, pomalu plynoucí...tolik determinace prostředím. Zároveň ale film silný vnitřně, svým vnitřním pnutím, hlavní postavou - symbolický albín, který ale není zcela bez pigmentu, někdo, kdo se úplně odlišuje, myslí, jedná a vypadá jinak... Albín je ale od slova albus - bílý, což je barva ústřední a vícevýznamová - barva sněhu, přeneseně smrti, ale i čistoty, klidu... Albín Noi je zřejmě umělecká fikce (podívejte se na DVD na bonusové materiály, původně to měla být komiksová postavička...), symbolická postava, která má ale pro neislandského diváka váhu reality. Takhle vypadá život na Islandu. Co když ale ne? Třeba je to jen podobenství o se systémem nekompatibilním člověku mající univerzální platnost pro jakékoliv lidské společenství... Každopádně je to ale silný a hluboký film... (14.08.2008)

Nói je albín (albinói), pěkně to zní a zajímavě vypadá (ten Nói albinói), avšak jeho zájmy a chování, a reakce na ně a komunikace s ním se nijak neliší od ostatních rebelujících středoškoláků po celém světě, kteří se díky tomu nikdy nedozví, že "žloutek je ve Francii žlutý a na Islandě červený!. Albíni v říši zvířat a u primitivních kmenů to mají mnohem horší, než bělovlasí a červenoocí na Islandě. (12.12.2014)

Pesimistické, pochmúrne a melancholické prostredie pomalého islandského života sa prejavilo aj v tomto snímku a to sa tvorcovia s tvorením atmosféry ani nemuseli veľmi trápiť. Príjemný snímok, ktorý svojou zápletkou len okrajovo rozoberá skutočné problémy pomalého a ubíjajúceho severského života, o väčšie závery, rozruchy a výpovedné myšlienky sa však zďaleka nesnaží. Všetko plynie pomaly, našťastie však príjemne a nenudiaco. Film obsahuje pár nezabudnuteľných a nesporne originálnych scén, ktoré napriek statickému a tragickému ladeniu celého filmu vyznejú zábavne a vkusne. Záver je trošku sklamaním, celý film však nie. 70%. (06.05.2009)