Albín jménem Noi

Typický severský nezávislý artový festivalový milý filmík. Ak ich máte radi, Albín vás musí osloviť, ak sú vám ukradnuté, môže vás ako prekvapiť, tak sklamať. Žáner dráma a komédia v tomto prípade skvele koexistujú, nikdy počas filmu som nemal pocit, že by boli nevyvážené. Kári má výborne premyslený scenár a na konci nám ukáže, že presne od začiatku vedel, čo chcel Albínom povedať. (21.06.2012)

Zaujímavý snímok z prostredia "na kosť" premrznutého Islandu, kde by nechcel žiť zrejme žiadny "tunajší" teenager. No, a tamojší teenager zas zrejme sníva o tom, že by raz mohol žiť tam, kde tunajší teenager. Ťažký život na ďalekom severe, kde človek nemá takmer žiadny priestor na realizáciu či "osobnostný rast", tobôž vo svojom mozgu dosiahnuť rozmach endorfínov. Je mi veľmi ľúto, mam rád severskú tvorbu, no v tomto prípade som akosi z hlavným hrdinom súcitiť nedokázal, samotný príbeh ma nijak nezaujal, a až na pár pasáží, nijak mimoriadne nepobavil. (12.05.2016)

Atmosférou dokonale islandské, mrazivé... postavy taktéž islandské, jenom otec hlavního hrdiny, jako by sem nepatřil a nebylo to jen díky košili. Samotný Noi potom zajímavý, nadaný, ale rebelující... cesta k němu se nachází těžko, já si ji vlastně po celý film nenašel. Možná také proto jsem z filmu necítil žádné depresivní pocity, naopak jsem se výborně bavil. Třeba taková scéna návštěvy banky a hned dvou možností výběru peněz, dokonalost. Při sledování filmu mě vlastně několikrát napadlo to, co se stane v závěru. Ne že bych tuhle možnost v dění očekával, ale při pohledu na místo prostě napadnout musí. Dagur Kári v typicky jeho komedii nezklamal, stejně tak Tómas Lemarquis v hlavní roli. 75% (10.04.2018)

Melancholický příběh nepochopení, vyčlenění a revolty přecházející do tuhého islandského holomrazu v nemilosrdném závěru, který klapne jak víko od rakve. Nejsilnější Káriho věc, minimalistická, přesto v detailech vyšperkovaná (textury a exteriéry) a nenápadně vygradovaná z letargického bloumání islandskou samotou až do obrovské tragédie. Noi je jednou z emblematických postav severského filmu. Do posledních vteřin si o něm těžko něco myslet jistě, podobně jako o výstřední sestavě jeho spoluobčanů. Přitom se tu jasně črtá to, co je pro režiséra typické i v dalších filmech: motiv jedince nekompatibilního se systémem, hlavní hrdina, který nedokáže odlišit představy od skutečnosti a podivuhodná milenecká dvojice. Zcela tu chybí sklony k povinným mantrám nezávislého filmu, které Káriho prostý jazyk zbytečně kazí falešnými pózami (zejména v Dobrém srdci). Albín jménem Noi je zhuštěná verze toho, co mám rád na severské kinematografii. Oč uzavřenější a chladnější tu všechno je, o to silněji to na mě působí. (12.01.2011)

Nói je albín. Chodí na střední v jednom bohem zapomenutém islandském městečku. Je to outsider. Chodí za školu a potají usrkává z placatky whisky. Je však několik lidí, kteří v tomto podivínovi vidí něco víc než jen povaleče. Film tvoří velice citlivé pohledy do hrdinova soukromí, do světa, v němž navazuje velice křehká přátelství. Nói má totiž i přes svou zjevnou povýšenost nad okolní svět úplně stejné potřeby jako jeho vrstevníci. Pomalé, temné, mrazivé, severské.Nádherné exteriéry kde se pod sněhem ztrácí vše, v podstatě i Nóiova nečitelná osobnost. V jedné z vynechaných scén na dvd říká školní psycholog, že Nói je vysoce inteligentní. Inteligence se může projevit buď na školních známkách nebo ve zločinu. Pokud je Nói zločincem, potom se tragické finále (následuje SPOILER) může stát odstraněním pojistky k jeho zločinné budoucnosti. Smrt všech, kdo mu rozuměli a měli ho rádi Nóie odřízla od zbytku světa (07.02.2006)