Merlin

Na televizní hallmarkovské poměry slušná výprava (triky a magická, vynikající hudba z pera Trevora Jonese), plastický scénář, slušné herecké výkony (válcuje charizmatický Sam Neill a zlá Miranda Richardson, potěší také rolička Rutgera Hauera). Nepotěší pomalejší tempo a klišoidní závěr. Přesto velice slušný počin. (12.07.2008)

Sam Neil se mi líbil v Jurském parku,v Úplném bezvětří,ale jako Merlin byl nepřesvědčivý.Absolutně špatný výběr herce.Stejně tak i v případě Artuše.Až na pár vyjímek,herci předvádějí příšerné herectví.Televiznost bije do očí.Dobrý trik se střídá se špatným.A Barronova rozbředlá režie ničí tento film.Pro mě nejzajímavější postava a překvapení ve filmu-Martin Short + hudba Trevora Jonese. (12.06.2009)

Merlin je asi po Excaliburu nejlepší zpracování artušovského eposu. (nepočítaje Monty Pythonti jsou samozřejmě úplně nejlepší! :-) A to prosím mluvíme o televizním filmu! Některé neduhy se mu nevyhnuly (na bitvách se přeci jen nedostatek peněz trochu promítl), ale je natočen s láskou k předloze a nechybí mu originální náhled. Merlin vypráví příběh svého dlouhého života. Života protkaného s osudy mnoha jiných postav známých z legendy. Života stráveného ve světě, který už nikdy neměl být jako dřív. Film, ač hodně pohádkový, se snaží o realismus pokud jde o kostýmy a výpravu. Příjemnou součástí je pak záplava počítačových a kamerových triků. Jistě dnes (2006) už jsou některé poněkud zastaralé, ale přesto mají své kouzlo a ve své době byly docela inovátorské. Herecké výkony vesměs zdařilé. A Trevor Jones (Excalibur) se opět postaral o krásnou hudbu. (25.07.2006)

Atmosféra, herci - zvlášť v původním znění úžasní - a hudba, s kterou budete chtít jít před oltář. Ke konci se člověku na ksichtu usadí hovězí úsměv, jak to krásně skončilo, ale stejně jste si celou dobu nepřáli, aby to dopadlo jinak. "Trpělivost nepatří mezi mé přednosti."-"Máš jich tak málo, můj pane, že bych se kvůli téhle netrápil." (21.02.2003)

Vyznavači artušovské legendy se možná budou zlobit kvůli nemalému množství změn, příznivci fantasy by se mohli cítit dotčeni infantilitou zavánějícími novotami v podobě skřítků a skřetů, milovníci pohádek by mohli protestovat proti drastičnosti a i já, počítající se ke všem třem skupinám, si postesknu nad bezprecedentním odcizením Avalonu starému britskému náboženství (vlastně precedentním, grálu se vedlo dost podobně), tradičně nesympatickou Guineverou v podání mně tradičně nesympatické Leny Headey, kterážto ve mně coby královna vší Británie budila ještě větší odpor než jako královna jistého řeckého města, a několika hluchými okamžiky... ale když ona je to tak skvostná pohádka s moudrými čaroději, dobrými i zlými vílami, gryfy a draky pro dětskou a dětinskou duši, uchu lahodící hudbou Trevora Jonese pro estetickou duši, příběhem pro romantickou duši, Samem Neillem a Rutgerem Hauerem pro ženskou duši, Mirandou, Helenou a Isabellou pro mužskou duši a koncem pro citlivou duši, že Merlin ani nepotřebuje kouzelnou moc k tomu, aby mě očaroval. My dva jsme se neviděli ani poprvé, ani naposled, mistře čaroději... (29.04.2008)