Hrob světlušek

Jeden z nejsilnějších filmů, jaké jsem kdy viděl, a další výhra japonské animované tvorby nad hranou Hollywoodskou. Malý Seita se za války snaží přežít se svoji sestřičkou Setsuko, zdánlivá idila se však záhy zhroutí a konec (začátek) nemůže být jiný, než tragický. Lidé jsou jako světlušky. Jejich malé životy, byť plné světla, nečekaně a předčasně hasnou, a jediné co po nich zbyde, je bezvýznamná hromádka popela, nasypaná v krabičce od bonbónů. Seita v noci 21. září 1945 zemřel. Jedna bezvýznamná světluška v noci 3. září plakala. (03.09.2006)

Výborný protiválečný animovaný film, který však není tak úplně pro malé děti. Plný antimilitarismu, touhy přežít a chuti rozplakat diváka. Ta brekuchivost z toho asi úplně sálá, na druhou stranu, válka sama o sobě je tak strašně smutná záležitost, že pokud má ten film působit proti válce, tak pro jeho kladné přijetí od inteligentních lidí asi žádný jiný prvotní projev citu není možný. (06.08.2009)

Bez znalosti obsahu, je dopad tohoto filmu a celková beznaděj z něho sálající snad ještě silnější, než pro někoho kdo si o tom alespoň něco přečetl ... Z předchozích zkušeností s japonskými "anime" filmy je mi jasné, že dokážou vyvolat spoustu emocí, ale tohle jsem nečekal. Hodně silný zážitek. Sečteno, podtrženo, 5* po zásluze (07.10.2006)

Nemohu sice říci, že by mě film úplně vyždímal, ale mé citové rozpoložení v jeho průběhu bylo přesto jako na houpačce, ovšem s tím rozdílem, že já se zastavil přesně v místě, kdy se vám stlačí žaludek a požitek ze zhoupnutí na maličký okamžik vytlačí z hlavy vše ostatní. Takahata se vážně vytáhl a tímto skvostným dílem se vyrovnal i nedostižnému Miyazakimu- když už ne tvůrčí fantazií a námětem, tak výslednou působivostí stoprocentně. A hudba od Mamiyai se tak vydařila, jako bych poslouchal Ennia Morriconeho v nejlepších letech. Úžasný filmík, kde jsou všechny oscarové nominace a větší věhlas? 100% (10.01.2013)

Pokud jste v dobré náladě a rádi by jste této příležitosti využili, stačí si pustit tento skvost kinematografie. Náladu vám to pravděpodobně srazí na celý týden na dno, ale pouštět si Hrob světlušek ve špatném stavu by mohlo být až příliš nebezpečné. Jednoduchý příběh o osudech dvou sourozenců může mít velice zdrcující efekt na kohokoli, kdo se tomuto dílu otevře. Proto je také nevhodné pro ty nejcitlivější. Já jsem se osobně několik dní styděl za vše co jsem pojedl. Jednoduchý příběh zachycuje přesvědčivě nejen zrůdnosti války, ale i lidskost, kterou všichni dospělejší postrádají a která se vynořuje se na povrch až ve chvílích, kdy jí již není zapotřebí. Některé pasáže zobrazují představy jednotlivých postav, což je velice přirozené, pokud si přejeme sledovat jejich pocity. Nejedná se tedy o žádné citové vydírání, které zde mnoho lidí zmiňuje. Grafické ztvárnění je překrásné, mnohdy až pohádkové. Přestože mi film zhoršil náladu, jsem velice rád, že jsem jej shlédnul, protože mi v některých věcech otevřel oči. (19.01.2008)