Sestry z kouřové sauny

Název filmu dával tušit, že by mohlo jít o lesbické porno. No proč ne? Bylo by to v souladu s eurounijní propagací LGBT a navíc by to mohlo být i poučné. Děj filmu je však jiný: V sauně sedí skupinka žen, jež mají svá nejlepší léta už za sebou. Divákovi se nabízí pohled na špeky na břiše a na prsa, která už přestala vzdorovat gravitaci. Ženy se baví o tom, jak která byla v mládí ošklivá, jedna hovoří o tom, jak jí po chemoterapii vypadaly vlasy a chlupy. Pak se řeč stočí k mužům a sexu, což je už trochu zajímavější. Potom konečně přijde na řadu lesbické téma. Jedna z žen vypráví, jak objevila svoji skutečnou sexuální orientaci, jak ji přijala a jak s ní dále nakládala. No jasně, to tam nemohlo chybět. Následuje povídání o rodinných vztazích, domácím násilí, potratech, znásilnění a o spoustě dalších věcí. – Já bych přepsal scénář. Také bych ženské role obsadil mladšími exempláři, dejme tomu tak od osmnácti do třiceti let. Když se sejde parta mladých roštěnek, je nepravděpodobné, že by se začaly bavit o celulitidě. Není pravdou, že by mladí lidé neměli o čem vyprávět. Jednou jsem seděl v hospodě s devatenáctiletou theriankou, která mi přednášela o svém sexuálním životě. Její povídání by prostě stačilo přepsat do scénáře. Kromě toho by v tom filmu klidně mohla hrát, protože má vysloveně luxusní postavu. Jiná moje známá, vzhledem krasavice a věkem pod třicet, mi zase líčila své životní osudy: Jela na perníku, tahala se s různými pochybnými existencemi, otěhotněla, šla na potrat, léčila se z drogové závislosti, duševně se zhroutila, léčila se na psychiatrii atd. Šup s ní do filmu! Stačilo by nabrat trochu jinou naběračkou z podobného soudku a film by mohl být zábavnější a hlavně koukatelnější. (23.12.2023)

Nádherně křehké a zároveň posilující.  Sestry z kouřové sauny stojí pevně nohama na zemi jako stromy které vítr nezlomí. Inspirují svou ochotou sdílet, otevřít se a naslouchat a díky tomu se hojit. Tíha slov, zpěvu, rytmu, smíchu, potu, slz, krve, pláče a společného času se vpijí do letitého dřeva sauny. A tak ta tíha ze sester odchází a dává jim lehkost pod proudem vody a rytmickými šlehy proutím. Všichni nutně potřebujeme podobné rituály. (22.02.2024)

Jemný, nenápadný dokument nabízí až terapeutické zpovědi různých žen, o nichž skoro nic nevíme, a tak nezbývá, než v zakouřeném prostředí sauny nesoudit a poslouchat jejich životní příběhy. Výsledná mozaika vypovídá mnohé o estonské výchově a rodinném prostředí, ovšem leccos lze vztáhnout i na českou společnost. Jde o náročný, tíživý, ale zároveň očistný a katarzní zážitek. Více zde. (15.12.2023)

Považujem sa za diváka čo toho videl už celkom dosť a málokedy sa stane príjemné prekvapenie, kedy si poviem : Wow, tak niečo také som ešte nevidel.  Sestry sú absolutne jedinečný formát, ktorý vytvára akýsi svoj vlastný matriarchálny žáner, ktorý nám dovoluje nahliadnuť na ženskú intimitu tak ako sa to žiadnemu filmu čo som doteraz videl nepodarilo. Naozaj skvostný zážitok, ktorý si určite rada zopakujem. (15.01.2024)

Silný dokument, který se dokáže dostat velmi snadno pod kůži a vyvolat všechny možné emoce. Tento estonský dokument si vystačí s jednou saunou a pěti ženami, které se s námi podělí o své životní příběhy. Někdy jsou ty příhody vtipné a úsměvné, a dokáží pobavit. Jenže všechno má dvě strany. Po smíchu a radosti přichází ta méně pěkná část plná bolesti, smutku, hněvu a znechucení. Dokument velmi silně mluví o nelehkém údělu žen, o tom jak se někteří muži k ženám chovají, o tom jak se společnost naučila některé věci zlehčovat nebo si nepřipouštět váhu a dopad toho, co se skutečně stalo. Neříkám, že mi dokument otevřel oči, tak naivní nejsem, a bohužel jsem si vědom toho, že to co stalo ženám v dokumentu, se bohužel běžně děje ženám po celém světě, a lidi co mají moc s tím něco dělat, tak s tím nic dělat nechtějí. Je to začarovaný kruh plný bolesti. Jediné, co nám zbývá je doufat v lepší zítřky a dobro v lidských srdcích, protože pokud stále existují slušní lidé se správnými morálními hodnoty, tak máme naději. (25.01.2024)