Minulé životy

Synonymum pobytu v pedanticky naklizeném, klinicky čistém bytě, kde se člověk nikdy nezačne cítit doma. Film, u kterého přesně víte, kam vás chce emočně dostat a jeho strategie od hudby přes záběrování je tak průzračná a hladká, že jsem na jeho hru nedokázal přistoupit. Problém je i ten, že to dramaticky nejvýživnější si Celine Song nechává na poslední třetinu, ty předchozí dvě jsou taková úhledná overtura. Jenže ten nepravděpodobný love triangle Minulé životy spíš tak sladce ilustrují, než aby dokázaly jít skutečně na dřeň. Jo, newyorská romance s korejským twistem chutná hezky. Chápu hype, ale ten film vyvane příliš rychle už v tomhle životě. O těch dalších ani nemluvě. Podobně laděný Návrat do Soulu mě oslovil víc... (03.07.2023)

Keď som uvidel tak vysoko hodnotenú romantickú drámu, tak som sa celkom potešil. Avšak napokon bohužiaľ nedokážem zdieľať všeobecné nadšenie ostatných divákov. Nič proti konverzačkám (hoci je ich v poslednej dobe už pomerne dosť), ale keď sa do toho primieša ešte esencia lyrizmu, ťažkopádnosti a kórejskej strohosti, tak sa to u mňa akosi minulo účinku. To neustále zamýšľanie, čo by bolo keby, to by malo celkom grády, keby hlavní predstavitelia neboli takí utiahnutí a ich dialógy by prekročili nejakú líniu ústupčivosti. 1* za ideu, ale inak nič pre mňa. Sorry, Korea! (11.09.2023)

I'll be right back. Mladá Korejka v New Yorku, dětská láska na Skype a doma židovský literát (autor knihy 'Boner') bez špetky humoru. I intelektuálové potřebují něco na srdíčko. Inteligentní romantická tvorba, neptejte se (mě), co to přesně znamená, pojednává o lásce obvykle jedním ze dvou depresivních modů: Když se nepoddáte citu, je to chyba. Když se mu poddáte, je to chyba také. Jen ty nejlepší zvládnou vyjádřit celou pravdu, o které taktně pomlčím. Tento film přes mnohé klady, mezi něž patří především vizuální styl a herecké výkony, mezi ty nejlepší nepatří a z jeho uvědomělosti se mi dělalo mdlo. (13.10.2023)

Čistá radost z čistého filmu. Zaznamenal jsem reakce, že to bylo moc pomalý a že se to dalo zkrátit. Mně naopak tohle tempo velmi konvenovalo. V uspěchané době, která se i ve filmu projevuje často až nesmyslnou klipovitostí tady naopak režisérka ještě protahovala záběry a situace tam, kde by jiní už dávno střihli. Režisérčina jistota při jejím debutu byla famózní. Už úvodní scéna to velmi pěkně rozehrála. Sympatické herecké výkony. Do levelu snímku na nějž odkázal "Montauk" ještě něco málo chybělo, ale přesto nejlepší filmový zážitek 57. KVIFF! (04.07.2023)

Umělý konstrukt scénáristky a režisérky v jedné osobě z tohoto filmového příběhu čiší více, než je zdrávo, přestože je vyvolán autobiografickými vzpomínkami a zřejmě i dobrým chtěním – ostatně, jde o starou bolest většiny filmů, u kterých je jejich režisér zároveň podepsán i pod scénářem. Těžko říci, zda je to způsobeno stávkou hollywoodských scénáristů nebo zbytnělým scénáristickým egem jihokorejské režisérky, avšak smutnou pravdou zůstává, že kromě slušné kamery a obsese číslem 12, tento zkratkovitý, přesto však rozvleklý snímek nenabízí nic, co by ho dokázalo vymanit z veskrze běžného průměru. Ani jedna z postav, žijících po celá léta v jakémsi ekonomickém vakuu, nedokáže diváka nijak zaujmout a (spojler) Jeho větám o tom, jak se Jí podařilo v USA prorazit, se nechce věřit, jelikož jediným Jejím úspěchem z filmu vyplývajícím je získání „Green card“ poté, co se coby korejská imigrantka vdá za amerického židovského spisovatele. A tak ona idea tavícího kotle, toho pověstného melting potu v New Yorku, je ve filmu dokonale naplněna. Možná proto má tento film vesměs příznivé kritiky – pozoruhodné ovšem je, že navzdory tomu, jak na letošním Sundance festivalu, tak i na Berlinale, vyšel naprázdno. (10.09.2023)