Smrt panen

Velice drsné poselství o nebezpečnosti přehnané rodičovské lásky a snahou ochránit potomky před životem, s vynikajícími výkony všech představených (v čele s Kirsten Dunst). Sofia Coppolová natočila na první pohled velice civilní film, jehož děj je ovšem s přibývajícíma minutama tragičtěhší a tragičtější a divák si přeje aby film skončil nějak jinak, i když je mu už v druhé minutě oznámeno, jak to nakonec dopadne. Coppolová nám ukazuje, že filmy točit umí (potvrdila to svým Ztraceno v Překladu) a přestože všech 5 sester Lisbonvých spáchalo sebevraždu, mě udržuje při životě, když už nic jiného, alespoň zvědavost, co natočí příště. (27.02.2006)

We will never find the pieces to put them back together... Jsou chvíle, kdy se i to nejzářivější slunce pokryje tmavými slunečními skvrnami, kdy se na tváři největšího smíška objeví bolest a něco v nás volá po vnějším zranění duše melancholickými tóny, posmutnělými řádky, bolestnými filmovými políčky, zkrátka blues jakékoholi tvaru. Ale i čirou esencí dramatizujího mládí, které vnímá citlivěji, bez odstupu a s intenzitou, která z malicherností vyrábí životní tragédie, probleskuje paprsek naděje. V porcelánově křehkém, herecky i režijně svěžím (a zároveň zralém) debutu sledujeme s dospíváním pěti sester v tuhém puritánském domácím režimu. Kaskádovitý příběh skrz střídání zcizujícího dalekohledu klukovské zvědavosti a zvětšovací lupy, atmosférické hudby a rozverných melodií, bláznivé revolty a vynucené poddajnosti, pozvolna roztáčí kola blížící se tragédie. Nenápadně. Ale rychleji a rychleji, jak sestupujeme do spodních pater. Sofia Coppola se úzkostlivě vyhýbá doslovnosti, kličkuje mezi daností připomínající nevyhnutelný osud hrdinů antické tragédie, mezi kostlivci ve skříni (i jinde) jedné americké rodiny z předměstí , a přesto z celého snímku dýchá určitá morbidní poetičnost, rozechvělá bezstarostnost člověka, který jde po úbočí skály a ví, že každou chvíli může spadnout. Dospívání je takových propastí plné a Smrt panen je živoucí pamětí mládí jako navždy ztracené, ale nezapomenuté a nezapomunutelné gesto. Dívčí mávnutí na rozloučenou, perlivý smích a pak...věčný spánek Šípkové růženky...Opravdu věčný? Vy jste zjevně nikdy nebyl třináctiletou dívkou, říká jedna z postav psychiatrovi, když se podivuje nad tím, jaké by mohla ona mít starosti. Ale tahle smutná dívenka v nás spí. Tak pozor, ať ji neprobudíme. (29.07.2007)

Sofia Coppola mě naprosto odrovnala Marií Antoinettou, audiovizuálně geniálním filmem s okouzlující Kirsten v hlavní roli a originálním vyobrazením života slavné vladařky. Antoinettě předcházelo mírné nadšení ze Ztraceno v překladu, kde mě zase okouzlovala Scarlett Johannson a výtečná atmosféra. Ale uplně na začátku bylo lehké zklamání z tolik obdivovaného debutu Smrt panen. Ono se to dá těžko popsat, film skvěle vypadá, je výtečně obsazen, i ta atmosféra je jedinečná a námět je vskutku nápaditý, jen jsem se u toho všeho tak nějak trošku nudil. Za to zívání strhávám hvězdičku a Coppola má štěstí, že jsem zívnul jen jednou, jinak by pro mne byla odepsaná! (01.03.2006)

Tehdy to byla docela událost. Znepokojivá prvotina, kterak pětice dospívajících sester vyrůstá v konzervativním domácím prostředí, a kterak jedna z nich spáchá na první pohled nesmyslnou sebevraždu. Bezpochyby nejpůsobivější postavou je tu vyzývavá Lux Kirsten Dunst, která funguje jako spouštěč řady událostí. Talentovaná debutantka Sofia Coppola se k osamění a prázdnotě života vyjadřovala i mnohokrát poté (tokijská tíha na duši ve Ztraceno v překladu, prázdnota bytí u dvora v Marii Antoinettě či vyprázdněný život v luxusních hotelech a s obdivovaným hercem v Odnikud někam…). Tady skvěle uchopila jednotlivé postavy, užívala výraznou symboliku a prokázala slušný cit pro vykreslení dané doby. (19.12.2021)

Co tím chtěl básník říci? Nejsem si jistá, jestli se Coppola snažila poukázat na to, že by lidé neměli podceňovat problémy teenagerů anebo na přehnanou a úzkoprsou lásku rodičů k dětem. Každopádně zpracování mi připadá naprosto uzívané a tak nějak zastřené. Nevím, co je pravdy na tom, že se hodnocení podstatně změnilo k lepšímu po tom, co měl další film Coppoly úspěch, ale nedivila bych se tomu. Psychologie a motivace postav byla naprosto nulová, všichni byli nevýrazní a jejich činy neopodstatněné. A sestry "panny" k nerozeznání, snad až na Kirsten Dunst. Toto mě zkrátka minulo obloukem. Mimochodem obsah je úplně zcestný. (09.04.2013)