Smrt panen

Pěkný zvláštní film... skvělý výkon Kristen Dunst, téma by možná bylo lepší trochu rozpracovat, abychom pochopili pohnutky k jeho závěru, ale přesto si myslím, že SC vědela, proč jej udělat zrovna takto. Snad pochopím příště... (27.02.2006)

vse uz bylo receno... jsem unesen (30.12.2006)

Až když jsme doma druhý den poslouchali soundtrack (od francouzské dvojice Air), dolehl na mě plnou vahou smutek. Při koukání na film jsem se docela dobře bavil, byl jsem překvapený lehkostí podávaných témat. Výborně vypovídá o životech dětí, které již jsou dětmi jen v očích rodičů. (17.01.2009)

tak tohle šlo úplně mimo mě :-/ ... velký dík za to určitě patří těm čtyřem šmírákům, kteří ani náhodou nevypadali jako vrstevníci Lisbonových sester a vůbec mi byli strašně nesympatičtí... dá se říct, že za celou dobu jsem nebyl ani trochu vtažený do děje, takže mi bylo úplně jedno, jestli se holčiny nakonec zasebevraždí nebo jejich matka dostane rozum a bude se konat happy-end; jediné, co jsem opravdu chtěl - aby ten end byl co nejdřív. a právě konec je taky jediné, co mi z toho zůstane v paměti... (15.02.2009)

Nezaujimavéé, ale chapem preco to niekoho bavilo. (15.02.2010)

Atmosférické, zneklidňující... Těžko se to popisuje... (02.10.2010)

I keby si VS nezaslúžili nič, u mňa v pamäti zostanú zafixované ako kultofka mládí. A i preto na ne i s odstupom pozerám stále s veľkým rešpektom. Ešte doteraz si presne pamätám ako mi v mysli po prvom vzhliadnutí zostala zaseknutá tvár Kirsten Dunst, ktorú som nemohol akosi dlho vymazať z pamäti. (19.01.2011)

Natocene efektne, namet ma prilis neoslovil. (09.04.2012)

Tak nevím, asi zde opět všichni hodnotí jiný film. Tento snímek mne vůbec neoslovil a nebudu dávat vysoké hodnocení jen proto, že se ve filmu objevují herecké hvězdy a natočila jej dcera slavného režiséra. Léta, ve kterých se děj filmu odehrává, si velmi dobře pamatuji. Těšil jsem se na něco víc, když jsem zde viděl tak vysoké hodnocení, kategorii "mysteriózní" a mnoho slavných jmen podílejících se na filmu. Namísto toho jsem dostal hodinu a půl nevýslovné nudy, která mi neustále našeptávala ať už to vypnu, že stejně o nic nepřijdu. Nicméně jsem nudu přesvědčoval, že tak vysoké hodnocení a slavná jména stojí za to, abych to dokoukal do konce... měl jsem poslechnout a vypnout to... Tak šíleně nepravděpodobný děj a jednání postav, absence jakékoliv zvědavosti, zápletky, napětí, hlubšího pohledu do psychologie postav, neuvěřitelně vlekoucí se děj postrádající jakoukoliv gradaci nezachrání ani tak zvučná jména, jako Sofia Coppola, Danny DeVito, nebo Kathleen Turner. Jedna hvězda jen a pouze za ta jména a za to, že jsem to dokoukal do konce. (31.01.2013)

Vzhledem k tomu, že jsem viděla film hned po přečtení knihy přišlo poměrně velké zklamání. Chybí mi tam tolik podstatných věcí, celé to podle mě bylo málo ponuré, v knížce byly sestry prostě víc creepy a pak to celé dávalo mnohem větší smysl. Místy mi udělalo radost, že je z knížky přímo citováno, ale jako celek mi to prostě nestačilo. (23.04.2014)

Kvalitní, mrazivé, možná šokující a velice působivé, i když mi v tom chybělo "něco víc". Možná trošku zabitej (doslova) konec. Přesto dobrý film a doporučuji. (08.09.2014)

Nebylo to špané, ale po první sebevraždě jsem předpokládal, že budou následovat další v intervalech nějakých deseti, patnácti minut. Takhle musí divák dost dlouho čekat, než se začne něco dít. O šatech na ples se radši rozepisovat nebudu, divim se, že se ty 4 holky hromadně nezasebevraždily poté, co na ně máma navlíkla ty téměř stejný noční košile:p. (14.11.2015)

Mohl by mi někdo z těch co dali 4* a více * vysvětlit, o čem ten film je? Protože já ho evidentně vůbec nepobrala. Kirsten se zabouchne do Joshe, ten ji vezme na ples, přefikne ji a nechá jí na fotbalovým hřišti. Rodiče kvůli tomu dají jí a jejím sestrám kasara. A všechny se kvůli tomu na všechny možný způsoby zabijí. Takže když je někdo naprosto labilní a slabý jedinec, zaslouží si 5 * na čsfd, jo? Já mám pro tenhle film jedno slovo: NUDA. (31.01.2016)

Jemný a pritom veľmi drsný príbeh o pätici dospievajúcich sestier, žijúcich v dome s prísnou výchovou. Ich mladá a prirodzená túžba spoznávať nepoznané, skúšať nové veci, im bola odoprená a ony sa tak uzavreli do svojho vlastného sveta. Do sveta, z ktorého sa ich snaží dostať partia mladých chalanov so záľubou práve v týchto dievčatách, ktoré tragicky stratili svoju najmladšiu sestru. Postupne začínajú objavovať jeden druhého a cez prvé nesmelé dotyky a bozky, sa začína objavovať láska a u niektorých aj čosi viac. Túžba milovať a byť milovaná má však v tomto prípade ešte horšie následky ako predtým. Vlastný, uzavretý dievčenský svet s prísnou výchovou je späť a jediné, čo ich s partiou chalanov spája sú telefóny a gramofónové platne hrajúce piesne vyjadrujúce ich pocity. Duše prahnúce po láske odzrkadľujú nielen to, že sestry sú vo svojej izbe ako vo väzení, ale odzrkadľujú aj to, že láska sama o sebe človeka v každom prípade ničí. Najprv duševne a v niektorých prípadoch dokonca fyzicky. A toto neplatí iba o spomínanom snímku, ale aj o skutočnom živote, kde si tieto veci možno nepriznajú mladé zamilované páry, ale v skutočnosti sa na konci toho všetkého - pri rozchode či pri smrti, budú nenávidieť až do morku kostí. Ale to som sa nechal uniesť, späť k filmu. Hlboký pohľad do mladých duší stratených a hľadajúcich, je doplnený o skvelého rozprávača predstavujúceho jedného z mladých chalanov spomínajúc na michiganské udalosti o 25 rokov neskôr. Spomína na to ako sa do dnešných dní nemôže on a jeho priatelia dostať cez to, že ich milované opustili. Že im dali zbohom veľmi nevšedným a bolestivým spôsobom, ktorý zanechal otvorené rany na ich mladých srdciach, ktoré nedokážu vyplniť ani spomienky na sestry Lisbonové. The Virgin Suicides vás prinúti rozmýšľať, či je tu láska skutočne pre nás všetkých. Medzi nami nájdeme aj takých, ktorým priam nie je súdené nájsť niekoho, kto ich bude "navždy" milovať. A či už je to ich vlastnou vinou alebo ich okolím, ktoré im v tom akýmkoľvek spôsom bráni, treba sa veľmi pozorne zamyslieť nad tým, aké to môže priniesť následky. Pre nemilovaného jedinca a v konečnom dôsledku aj pre jeho okolie. Na konci sa vždy budú aj tak prelievať slzy. (24.07.2016)

V mnoha ohledech snad i nejlepší film mnou nepříliš oblíbené Sofie Coppoly, která tak navazuje všeobecně oblíbené Ztraceno v překladu a nejsympatičtější vykreslení Marie Antoinetty.. V něčem jde o skoro generační film, který se snaží podchytit stereotypy dospívající mládeže, pro které je pozvání na ples a první laškování s opačným pohlavím to nejdůležitější, co je může potkat. Smrt panen tak vypráví o domě rodiny Lisbonových, v němž přítomná rodina žije podle zvláštních pravidel, podle kterých je přísní rodičové drží zkrátka. Kirsten Dunst vedouce děvčata, ale chtějí normálně žít a hodlají si to vydobýt i za nejvyšší cenu.. Smrt panen zaujme především přístupem k látce jako takové, ve kterém tvůrci mísí depresivní situaci se zasněnou optikou a barevnou retro stylizací. Kromě toho dokáže šikovně vystavět svůj konflikt, který postupnou gradací nakonec dost nelíbivě vypění divákovi do tváře.. Jen paradoxně největší plus a mínus je v tom samém, totiž v nejasnosti, která nadbíhá fantazii diváka, ale současně ubírá tečce filmu.. Ale i nadále platí, že k Sofii Coppolové pro mě nevede snadná cesta, snad tatínek promine, a tohle není výjimka. 70% (11.03.2024)

Viděno v původním znění s titulky, a tudíž o to silnější zážitek. Malý, ale hvězdně obsazený snímek, v němž si to rozdává stará garda (Woods, Turner) s nastupující generací (výtečná Kirsten Dunst, Josh Hartnett). Herecký koncert na plácku za barákem - byť má pomyslné rameno vstříc tragickému konci tolik stupňů, že by se nejeden kuřák zadýchal. Na konci mi tradičně došla slova, minuta mlčení a komentář pod vlastní nos: "Hezký - i když smutný - film." (13.09.2007)

Ne, tohle pro mě moc není. Je to sice bravurně natočené a na první pokouknutí vás dostane nálada filmu do krásných depresí. Ale pro mě je u filmů nejdůležitější děj a právě na ním když se pak člověk zamyslí, řekne si - proč jsou proboha ty holky tak šiblý a proč byly tak strašně nešťastný, že... že film skončí tak, jak skončí? Jenom kvůli zákazům rodičů, které jsme tedy podle reklam čekala mnohem vyšinutější a přísnější? Být sestrama, spíš bych zfackovala Lux a hotovo. Jelikož ani Josh Hartnett to tentokrát nezachrání, protože mu to tu neskutečně nesluší, nad tři hvězdy jít nemůžu. (14.06.2008)

Už na prvé počutie som vedel, že film musím vidieť a i keď nie som úplne vedľa, som dostatočne nadšený na udelenie celkom vysokej známky. Predstavte si partiu chlapcov, ktorým v susedstve býva rodina plná krásnych, mladých dcér... Chlapčatá to nevinné stále len okukujú, no na bližší kontakt odvahy nemajú... Až kým... Jedna z nich nezomrie... Nie, nie žiadne rakovinovo-chorobové klišé, proste malé dievčatko čo spácha samovraždu. Prejde čas a naše dievčatá sa predsa len s partiou skamarátia, čo im spôsobí nemalé problémy. A pod miernym oslepením vychádzajúceho (či skôr zapadajúceho) slnka príbeh skončí... Veľmi "pekný" film. (20.10.2009)

Osciluji mezi třemi a čtyřmi. Na filmu je vidět, že ho tvořila žena a tak úžasně vystihnutou bezstarostnost poloviny sedmdesátých let a představ, citů a problémů teenagerů - to bylo fantastické. Kirsten Dunst velmi přitažlivá a skvěle hrající (ostatní děvčata, mladíci a ostatně i James Woods též). Výběr hudby... vše prakticky bez sebemenší výtky. Jenže konec to zazdil tak nejvíc, jak jen mohl. Proč dívky udělaly to, co udělaly? Doopravdy rodiče nic neslyšeli? Veškerá pečlivě vybudovaná atmosféra byla pryč a objevila se jiná; odpudivá a naprosto nelogická. Co s tím? Slabé 4*. P.S.: Nevím, čím to je, že pětice svobodných dcer v jednom domě je tak (ne)cudné představy vzbuzující skupina obyvatel - trochu mi to připomnělo Pýchu a předsudek - i otec James Woods oplýval jistou zralou komediálností podobně jako pan Bennet. (09.12.2009)

Mrazivě reálná sonda do křehké duše náctiletých a jejich rodičů, kteří jako by si neuvědomovali, jak moc bylo jejich mládí stejné. Život, jak se vám líbí - láska, radost, sex, zklamání a bolestivé východisko z nedýchatelného ovzduší. Moc zajímavá podívaná. (07.09.2010)