Bělásek

Vyprávění příběhu o běláskovi, který byl většinu svého života odsouzen žít v domě (lépe řečeno ve sklepě) domů svých prarodičů, protože se ho vlastní otec zřekl, je určitě působivé a vysoký stupeň sentimentu k němu prostě patří. Ani to nezakryje úžasnou povahu a zajímavost hlavní postavy, která si získá srdce každého diváka, i toho, který bude nadávat na neustálá klišé a účelné drancování jeho vlastních emocí. Tenhle film je prostě působivě lidský, určitě záměrně, ale to má být problém? Způsob jakým se lidé k "zázrakům/chybám přírody" chovají, je ten základní problém. Zvednutý prst směrem k lidské povrchnosti a odsuzování tu už byl mnohokrát, ale ne často tak působivě zvládnutý. Samotné sci-fi prvky jsou velmi jemné, ale působivé a přicházejí správně dávkované pro diváka, který film kvůli nim nesleduje. Mě to chytlo, přesně jak mělo, takže plné hodnocení (holt, jsem slabý jedinec:)). (30.08.2010)

Přesto: více Bělásků.¬         Bělásek není vyloženě dobrým snímkem. Je poznamenaný americkou produkcí víc, než je mé oko a srdce schopno snésti. Člověk přirozeně srovnává, a nemohu než vzpomenouti na skvěle zpracovaného Forrest Gumpa s Tomem Hanksem, příběh také tak trochu přitažený za vlasy, ale daleko lépe zpracovaný a podaný. (Podotýkám, že ani Tom Hanks v úloze Běláska by to nezachránil.) A nezachránila by to ani skvělá kamera nebo hudba; pokus vytvořiti "nekomerční" příběh zvláštního, odlišného člověka a jeho údělu se prostě tak docela nepodařil: scénář možná nedával příliš prostoru vykřesati něco lepšího. Vazby mezi lidmi, prostředí bylo podáno jaksi roztržitě, bez soustředění, kvapně, byť se snahou o podchycení různých (po)citových vazeb. Ale přes to: více Bělásků; více děl, snažících se zachytiti do úpletu jemná vlákna duše člověka a světa, a méně sraček postavených na líbivosti a násilném psychologickém účinku na lidskou povahu, jako je, v poslední době, film Avatar J. Camerona & spol. (04.02.2011)

Uslintana Mi NU-CHAi píše o uslintanom príbehu, Pomo o hypersentimentálnej rozprávke, ale nad gýčom ako bičom Gran Torino všetci slintate slzy nad primitívom, ktorý sa nechá dobrovoľne zavraždiť sprostými vrahmi.Fascinuje Vás zlo ako také, lebo sa Vás priamo nedotýka ale, čo keby sa Vás priamo dotklo? V príbehu chlapec so svojími schopnosťami mohol všetkých poslať do horúcich pekiel, ale on urobil to najkrajšie, čo mohol, stal sa energiou v priestore a čase, kde Vaše zlo nemá miesto. (12.07.2009)

Asi to nejmysterióznější, co jsem za hodně dlouhou dobu viděl. Kvůli tomu taky nakonec ty slabé 4* dám, protože záhad je zde skutečně mnoho a díky tomu mě celý ten film většinu času celkem fascinoval. Ze začátku jsem se obával, že půjde o klasickou americkou citovou vydíračku - a ono taky jo. Nejedna scéna tu emočně vydírá diváka místo toho, aby z ní šly reálné emoce a to mi zážitek z celého filmu celkem kazí, jenže i když ten film je vydíračka, i tak má ve většině případů celkem uvěřitelně se chovající postavy (třeba u Jessicy nebo šerifa (jméno si nevybavím, asi Doug?)), zajímavě se vyvíjí, nepůsobí ani moc jednostranně a překvapivě má i silné scény, na kterých sice je trocha patosu, ale jinak dokáží být silné i samy o sobě. U postav by se teda dalo vytknout chování šikanátorů, které je strašně přehnané a v závěrečné čtvrtině to trochu ztratí dech, ale to pak zachrání povedený (ale opět trochu pateticky udělaný) závěr. Toho patosu, citového vydírání atd. tam bohužel není málo a dost mi to vadí, ale jinak je to zajímavý a povedený film, který dokonce má i přesah do sci-fi a dokáže být hutně mysteriózní (třeba scéna s bleskem ve škole mi nahnala celkem dobrou husinu, jako už žádný film dlouho ne), což se mi líbí vždycky. Má to i chvíle, kdy to působí chytře, ale celková myšlenka mi přijde tak trochu naivní (+ "newageovské" Všichni jsme jedno tu taky zaznělo). Docela se mi to líbilo, ale i tak z toho mám trochu rozporuplné pocity. A jak už jsem psal na začátku komentáře, kvůli vší té mysterióznosti nakonec jednu slabou hvězdičku přidám. Slabé 4* (07.02.2021)

Sice slabé, ale čtyři. Každopádně doporučuji shlédnout, protože takových filmů se netočí mnoho. Je tam opravdu tuna sentimentality, pár zcela šablonových postav a ten děj jsme už taky viděli stokrát, ale nad běžné dojáky to vyčnívá jednak snahou o hlubší poselství a dvěma - pro mne - ultrasilnými scénami, u první jsem měl knedlík v krku, u druhé jsem brečel jako malej kluk (Powder se dvakrát dotkne smrti, víc neprozradím). Prostě si odmyslete ty chybičky a nechte ten film plout, rozhodně Vás nezklame. (18.01.2008)