Noci hrůzy

Děj, jak se dalo čekat, nula nula nic, ale to vynahrazuje opravdu hustý výskyt zombií od začátku až do konce. Masky jsou podařené, při detailních záběrech z nich lezou červy, akorát ta sukna, co mají na sobě, jsou až moc zachovalá. Mají ty klasické pomalé klátivé pohyby, ale jinak překvapují svými schopnostmi. Umí zacházet se sekyrou a kosou, umí házet kudlou, šplhat po zdi a dokonce obsluhovat cirkulárku. Opravdu šikovní zombíci. Asi nějaký vyšší vývojový stupeň :o)....V rámci zombie žánru poměrně slušný a chílemi i dost brutální přírůstek. (26.10.2004)

Scénárista si s příběhem moc hlavu nepáral, na druhou stranu do filmu naservíroval dost horrorových klasik. Le Notti del terrore zaujmou hlavně maskami zombíků a jejich místy neobvyklými skutky (dobývání do domu pomocí seker a beranidla) a dost odvážnou erotickou zvířenou (dojde na kozičky i bobříka), pěknou řádkou gore a červů a specifičtěji ulítlé jedince (např. na kozačky jako já) nádhernými záběry. Zde evidentně minimálně o prsa zvítězila forma nad obsahem, ale mě to kupodivu vůbec nevadí. Ty zombíci jsou prostě parádní. (31.12.2010)

V obdobi nejvetsi slavy italskych zombies se o svou vlastni verzi pokusil i Andrea Bianchi. Jeho pristup byl v mnoha ohledech inovujici, bohuzel ne vzdy to bylo k dobru veci. Masky a vubec vzhled zombies jdou ve slepejich Zombi 2 a jsou taky tím nejzajimavejsim na celem snimku. Velkym minusem pak je denni doba, behem ktere se dej odehrava. Ozivle mrtvoly by mely chodit v noci, mnohem vic jim to pak slusi. Skoda take, ze zadna ze sexualnich scen nebyla, i pres to, ze Bianchi je puvodem porno reziser, dotazena do zdarneho konce. Takhle nejvice pozornosti zasluhuje, krome masek, maly chlapec s vizazi Daria Argenta a velkou chuti na svou matku. (11.08.2006)

Ženský by určitě měly víc koukat na horory, nebo alespoň znát jejich základní pravidla, pak by nemusely tropit takový kraviny, jako například tady. Určitě by se pak vyhýbaly proskleným dveřím, za kterými čeká tlupa hladových mrtvol. A zcela určitě by ani neobjímaly svoje smrtelně bledé dítě, u něhož hrozí pořádný kousanec do kozy... Burial Ground je další trash, který pokračuje ve Fulciových šlépějích a v některých momentech mu skládá poctu (dívčino oko blížící se k trčícímu střepu). Bianchi se s detaily moc nesral (v jedné scéně se do domu dobývá 9 zombies, muž spoustě z nich ustřelí hlavu, ale v následujícím záběru odchází od dveří opět stejný počet nebožtíků), ale červy prožrané masky jsou docela fajn, gore je mnoho, snad jen těch nočních záběrů mohlo být víc. P.S: Tak oškliví parchanti se rodí asi vážně jenom v Itálii. (10.09.2012)

„Mŕtvi mi vždy naháňali strach; je lepšie, nechať ich na pokoji.“ 85 minút nie je veľa, ale pokiaľ ich máte stráviť v spoločnosti hororu, kde naozaj ide len o gore, biedne masky zombíkov a nezmyselné jednanie postáv, JE to veľa. Dvojnásobne ak už ste nejaký taliansky zombícky horor 70./80. rokov videli a všetko vám bude pripadať povedomé. Niekto stále niekam uteká, niekto kričí, niekedy si zombík strká slizké biele črevá do ústnej dutiny... no, Romero to práve nie je. Do opustenej vily prídu hostia, padne noc, objavia sa zombíci (niekoľko desaťročí pred Dannym Boyleom ich naučil Andrea Bianchi stvárať také nezombícke kúsky, ako je používanie nástrojov alebo šplhanie na prvé poschodie), hostia a zombíci sa navzájom požierajú/likvidujú strelou/silným úderom do hlavy a toto trvá stereotypných 85 minút (takže za tých zopár dobrých nápadov budete vďační - kosa, mnísi, syn posadnutý bradavkami svojej mamy). Viac v mojej recenzii na Recenzie.org: http://recenzie.org/zombici/194-noci-hrozy-40- (10.08.2009)